Made in Sweden - Příběh nejvynalézavějšího a zároveň nejbezohlednějšího gangu, jaký kdy Švédsko zažilo. ..

Členové ostrahy jsou po hrůzyplném zážitku v příliš křehkém psychickém stavu, sotva schopni vypovídat. John Broncks jako hlavní vyšetřovatel odsouvá všechny další případy bokem, aby se mohl věnovat tomuto. Nemá však jediné vodítko. Tito lidé nezanechávají stopy.

Záhy zaútočí znovu. A znovu… Každý zásah je pečlivě promyšlený, policie nemá šanci dostat se na místo včas, malá neohrožená skupinka si troufá na pořád větší sousta, vyloupí dvě banky najednou, směšně jednoduchým trikem zavede vyšetřovatele na špatnou stopu, a unikne i světlům policejní helikoptéry.

V děsu a bezmoci uplyne necelých šest měsíců, když pravidelná kontrola zjistí, odkud ti lidé vzali tak dokonalou výzbroj – povedlo se jim, co se dosud nepovedlo nikomu jinému – vlámali se do přísně střeženého a kvalitně zabezpečeného armádního skladu. A to tak, že si toho půl roku nikdo nevšiml.

A zároveň s tímto příběhem vypočítavosti a pečlivě naplánovaného teroru se odvíjí jiný – příběh tří dětí, které vyrůstali ve stínu despotického otce, alkoholika, přesvědčeného, že svět je skrz naskrz špatný a jediné, co člověk potřebuje, je být schopný zasadit pořádnou ránu…

Anders Roslund je velmi oceňovaný investigativní novinář a zároveň patří k nejúspěšnějším a kritiky nejoceňovanějším současným skandinávským autorům krimi. Kromě jiného napsal ve spolupráci s Börgem Hellströmem romány Box 21, Odplata, či Tři vteřiny, které vyšly v českých překladech v nakladatelství Knižní klub.

Stefan Thunberg má podobně hvězdný životopis, patří totiž k nejvyhledávanějším skandinávským scénáristům. Pro televizi adaptoval kupříkladu Případy komisaře Wallandera od Henninga Mankella, které u nás vydává brněnské nakladatelství Host.

Nicméně slavnou se stala i Thunbergova rodina. Jeho otce a bratry zná celá země pod přezdívkou, již jim svého času přiřkla média – Vojenský gang. Ano, jsou to ti nechvalně známí, obávaní a dlouho hledaní pachatelé, jejichž zločiny svého času vyděsily celé Švédsko.

Kniha, kterou tito dva pánové spolu o Vojenském gangu napsali, slavila v zahraničí obrovský úspěch. Nyní se dostává i do českých knihkupectví. Nezbývá než popřát vám všem skvělý čtenářský zážitek.

John zamířil s člunem ke břehu, k tomu, na nějž se nyní zaměřil. Lupič na útěku chtěl mít jistotu, že bude mít možnost vybrat si z několika únikových cest, chtěl se vytratit někde tady.
„Už jsem to prověřoval. Zmizení plavidla v téhle oblasti nikdo nehlásil.“
Sanna se znovu zadívala na modrá, zelená a žlutá pole na mapě, sledovala je ukazováčkem až k okraji, kde se setkávaly.
„Je tu… pět, osm, jedenáct… patnáct mol. Nejmíň. Jestli mají plavidlo, mohli s ním plout kamkoli.“
„Tihle by nepluli k molu, to plavidlo by u něj nenechali. Jsou jiní, zametají po sobě stopy.“
Propluli kolem prvního ze skrubbských ostrůvků, pak kolem druhého, většího, ale stejně opuštěného, jako byl první, a vyhlíželi malé, ale krásné pláže ležící nedaleko věžáků.
„Pachatelé tohohle typu se vždycky zbavují vozidla, kterým utíkají. A jestli je to loď…“
Rackové přilétli blízko, byli zvědaví, na okamžik prolomili ticho svým hlasitým nářkem.
„… tak ji potopí.“
Bledí ptáci zmizeli, odlétli si stěžovat někomu jinému.
„Zálivy, poloostrovy, pláže. Je možné se vylodit na každém metru pobřeží. Někdo tam na ně čekal. S dalším vozidlem.“
„Anebo taky ne.“
John se usmál. Pořád mají stejný způsob myšlení. Jakožto policisté určitě.

* * *

Přidat komentář

Vždycky tíhl spíš k umění. Když mu bratři oznámili, že se chystají vyloupit banku, nic nenamítal, ale ani se k nim nepřidal. Na kariéru spisovatele či filmového tvůrce tehdy ještě nepomýšlel, rozhodl se pro malířství.

Takže zatímco jeho bratři terorizovali svou zemi jako nejobávanější zločinecká skupina v dějinách Švédska, novináři i veřejností nazývaná Vojenský gang, Stefan maloval. A když si pak ve vězení odpykávali mnohaletý trest, Stefan objevoval svůj talent na poli scenáristiky.

A o několik desítek let později se rozhodl to všechno sepsat. Pochopitelně, docela se to nabízelo – přece jen, je to příběh jako z románu…

A protože beletrie nikdy nebyla jeho prvořadým zájmem, přizval si na pomoc Anderse Roslunda, zkušeného autora osmi napínavých thrillerů (dost možná ho už dávno znáte, česky vyšly tři knihy, které napsal ve spolupráci s Börgem Hellströmem, především jejich Box 21 si získal značný čtenářský ohlas).

Čtení jejich románu Made in Sweden je jedním slovem jízda. Ale poslouchat je – to je neméně mocný zážitek. Začátkem listopadu na tiskové konferenci v Praze potěšili přítomné krom jiného několika podrobnostmi, které se do knihy nedostaly (ale třeba se objeví v té další, jelikož na pokračování už se pracuje).

Stefan Thunberg řekl, že jako mladému muži mu aktivita jeho bratrů v jedné chvíli samozřejmě docela imponovala. Přijel domů ze školy a poslouchal jejich vyprávění, sledoval jejich oduševněný výraz a těla nabitá adrenalinem, a myslel si, že by to taky zkusil. Ale neudělal to, nepřipojil se k nim.

A docela rychle mu došlo, že to není legrace a že se kdykoli může cokoli stát. Policie byla na nebezpečnou skupinu ozbrojenců pořád lépe připravená a bylo jen otázkou času, kdy přijde první chyba a někdo se zraní, nebo rovnou zemře. Takže se od všeho distancoval a o dalších akcích nechtěl nic vědět.

Jenomže skutečnost ho doběhla.

Bylo to den před Vánocemi, přijel právě unavený z práce a zapnul televizi, když ve zprávách běžely aktuální informace o probíhajícím zásahu – Vojenský gang opět zaútočil, po krátkém pronásledování skončil jejich vůz v příkopu a dva pachatelé se nyní skrývají v jedné chatce v zalesněné oblasti. Jsou obklíčeni. V místě zuří sněhová bouře, situace je nepřehledná.

Stefanovi stačil zběžný popis, aby si uvědomil, že ti dva muži v chatce, to je jeho nejstarší bratr a jeho otec, o němž ani nevěděl, že se mezičasem k jejich zločineckým aktivitám připojil. Na tom teď nezáleželo.

„Připadalo mi úplně jasné, že to nepřežijí. Že můj bratr a můj otec té noci zemřou. Nebylo vůbec nic, co bych s tím mohl udělat.“

Ale osud si někdy vybírá nečekané chodníčky. „Ráno bylo překrásné, nikdy nebylo vánoční ráno tak dokonalé – sníh se třpytil na slunci, obloha byla jasně modrá…“ A denní tisk zoufalému Stefanovi prozradil, že příběh pokračuje...

Zvláštní náhodou právě v těch letech pracoval Anders Roslund pro švédskou televizi Channel 4 a dostal přidělený právě případ Vojenského gangu. Takže byl na všech místech činu těsně poté, co z něj zmizli pachatelé, viděl očité svědky a polekanou veřejnost, viděl všechny napáchané škody.

Asi není zapotřebí zdůrazňovat, že ke společnému psaní si Stefan nemohl najít lepšího parťáka.

Made in Sweden není severské krimi. Je to volná rekonstrukce případu, který svého času otřásl švédskou veřejností, je to thriller, ze kterého vám bude běhat mráz po zádech. Není se čemu divit, že práva ke zfilmování už jsou prodaná – společnost Dreamworks posunula tento projekt do zrychleného řízení, takže na film nebudeme čekat dlouho.

Zprávy o těchto neobvyklých autorech ještě neobvyklejšího příběhu se zjevně šíří rychle, jelikož na autogramiádu do Paláce knih se dostavila hezká řádka lidí – přestože kniha byla na pultech knihkupectví pouhý jeden den.

Pokud nevíte, do čeho se začíst, zkuste Made in Sweden. Než přijdou první ohlasy našich domácích recenzentů, tady nabízíme několik reakcí ze zahraničního tisku:

„…naprosto šílené, naprosto bezohledné a naprosto brilantní... Roslund a Thunberg napsali zatím nejlepší krimi tohoto roku...“ Nordjyske, Dánsko

„...opravdu přesvědčivé... Kniha je slibným začátek toho, co by mohlo být jednou z nejvíce fascinujících nových sérií...“  The Herald Scotland

„…s rychlým tempem, které charakterizuje detektivní romány, autoři vybudovali nad očekávání dobrý příběh ... Nosotros contra el mundo (Made in Sweden) je román založený na skutečnosti, ale i vzrušující příběh o rodině, bratrství, vině, vztahu mezi otcem a jeho dětmi, pocitu sounáležitosti a loajalitě...“ Culturamas, Španělsko

„Přesvědčivé převyprávění rodinné ságy. Ivan Duvnjac je příšerný otec, který učí své syny Lea, Felixe a Vincenta vyrábět Molotovovy koktejly. Pozvolný příběh je přerušovaný okamžiky náhlého násilí. Velmi čtivé.“ South China Morning Post

* * *

Přidat komentář

> ANDERS ROSLUND: Mám malý letní domek, který je hodinu od Stockholmu, kam si rád jezdím odpočinout. Původně ze Stockholmu ale nejsem, můžete to slyšet na mém prízvuku, zato Stefan pochází přímo ze Stockholmu.
> STEFAN THUNBERG: Ale ani já ve Stockholmu nežil pořád. Bydlel jsem tam do jedenácti let, ale pak jsme se s rodinou přestěhovali do regionu uprostřed Švédska. Do Stockholmu jsem se vrátil, když mi bylo osmnáct, a od té doby tam bydlím.

> A: Made in Sweden jsme se spolu rozhodli napsat, protože Švédsko je země s podobným počtem obyvatel, jako má Česká republika, a Stockholm je asi stejně lidnatý jako Praha. Je to malé místo a kruhy, ve kterých se jako autoři pohybujeme, jsou celkem malé, takže se všichni docela dobře známe. Poznali jsme se před deseti lety, to jsme se viděli poprvé, ale tehdy jsme se jeden druhému moc nelíbili.
> S: Pak jsme se potkali znovu a chemie zafungovala. Najednou jsme byli ve stejné fázi života a jeden do druhého jsme se jako spisovatelé zamilovali.

> A: Made in Sweden je můj osmý román. Ve Švédsku jsem celkem známý autor. Stefan napsal scénáře už asi k patnácti filmům a to, že jsme si autorsky sedli, je jako malý zázrak.
> S: Celé naše psaní začalo, když jsem Andersovi řekl o příběhu naší rodiny, protože můj otec i bratři byli nebezpeční zločinci. Já měl jít na jednu akci s nimi, ale na poslední chvíli jsem couvl. Pak ale bylo po letech hrozné sledovat, jak mou rodinu, která se rozhodla vykrást banku, honí policie, a já vůbec nevěděl, jestli přežijí nebo jestli náhodou neudělají ještě větší hloupost. Nejhorší na tom je, že se to celé odehrálo den před Štědrým dnem, zapnul jsem televizi a celou honičku jsem pozoroval. Jediné, co jsem si celou dobu říkal, bylo: „Policie je určitě zabije, protože otec ani bratr se nevzdají a budou bojovat do posledního momentu." Nakonec byli dopadeni, ale naštěstí zůstali naživu.

> A: Věděl jsem, že ten příběh má v sobě velký potenciál a naše velké přátelství začalo.
> S: Já jsem scenárista, takže když začnu psát, hledám nejlepší moment, kdy můžu opustit scénu a vrhnout se do další. Třeba jsme se hádali o to, co je pro nás vlastně scéna. Měli jsme každý jiný náhled na budování příběhu, ale nějak jsme to dali dohromady. I když ano, sem tam jsme se hádali.

> A: Stefan by nejraději všude stříhal jako ve filmu, ale já mu řekl, že jde o román, že tam musíme vepsat víc věcí než ve scénáři, protože román nemá vizuální složku jako film.
> S: Já jsem pak nad Andersem stál a říkal, co vše bych vyškrtal. To je další část psaní, škrtání zbytečných pasáží. Je snad důležitější než psaní samo.

> A: Já už na začátku tušil, do čeho se Stefanem jdu, protože jsem předtím psal společně s Lassem Hallströmem. Ale tohle bylo přece jen trochu jiné, celý průzkum k tématu už byl hotový. Stefan totiž celý příběh prožil. Ale mě nezajímala jenom kriminálka o vykradení banky - to by nestačilo. Zajímal mě především konflikt mezi otcem a synem, který nezapadal do rodiny. Traumatické dětství, násilí, nepochopení a roztržky, to vše utvářelo hlavní příběh, ne naopak.
> S: Abych byl upřímný, léta se mi o mém dětství a zážitcích s rodinou vůbec nechtělo mluvit, ale pak nějak uzrál čas a já byl připravený celý ten příběh zveřejnit. Už jsem od toho všeho měl dostatečný odstup.

> A: Pokud chcete psát, musíte mít postavy, konflikt a rytmus.
> S: Ale také byste měli mít začátek a konec, který dává smysl, jinak nemáte nic.

> A: Proč se v severské literatuře vyskytují skořicoví šneci? To je dobrá otázka - kromě toho, že jsou lahodní, jsou pro nás ve Švédsku spojeni s chvílemi klidu a pohody a jsou znakem přátelství a důvěry. Dáte si skořicového šneka a s ním si vychutnáte kávu nebo čaj.
> S: U přátelství je potřeba, aby člověk uměl naslouchat tomu, kdo právě hovoří, ne jen poslouchat a kývat hlavou, ale skutečně naslouchat, snažit se pochopit postoj toho druhého, a ne jen mluvit o sobě.

> A: Když mi řidič autobusu ukáže fakáč, tak za ním pojedu, kam bude nutné, a vyřídím si to s ním. Vím, že je to blbost, ale v hlavě mi v takové situaci běží: „Znáš mě vůbec? Máš právo mi něco takového ukazovat?" Člověk nemá být baba, ale ani nemusí být gentleman. Nejlepší rada, jakou jsem kdy dostal, byla: „Nikdy si od nikoho nenech srát na hlavu."

Zdroj: 29.12.2015  Esquire  - LENKA JAROŠOVÁ

Přidat komentář