Nejsem ani pošahaná uklízečka, ani bordelářka, mám normální zaměstnání na 8,5 hodiny denně 5 dní v týdnu, víkendy trávíme s manželem a dětmi aktivně, a dost často nebýváme právě o víkendech doma. Času na úklid je tedy docela málo, protože v běžném pracovním týdnu vařím, peču, peru, učím se s dětmi, vodím je na kroužky a z kroužků a snažím se obstarat vše tak, abychom měli o víkendu čas na sebe jako rodina. Občas mám pocit, že se na mě domácnost doslova valí a že jsem jejím otrokem. Ale to já nechci!

Autorka knížky Zázračný úklid se chvástala, že zná jednoduchý, chytrý a účinný způsob, jak nepořádek navždy zapudit. Že začne vyhazováním, to se dalo čekat. Rozhodně se nedá upřít, že když se řádně nadechnete a vyhodíte to, co jste „nikdy nepotřebovali“ ani vám nedělá radost, výrazně si ulevíte a hned bude vaše domácnost „odlehčenější“. Takže si připravte pytle, zavřete oči, zhluboka se nadechněte a hurá na věc! Slibovala, že to pozitivně ovlivní všechny ostatní aspekty vašeho života – včetně práce a rodiny. A ano, je fakt, že nemůžete uklízet, když nevíte, jak na to. Ukliďte jednou a pořádně, a pak už jen pořádek udržujte. Nestane se vám, že budete oscilovat na pomezí svinčíku, který jednou za čas s odporem uklidíte, a další den už to zase bude neodvratně spět k binci…

Zkuste si vzít k srdci několik rad a sami uvidíte, jaký to bude mít dopad (na mě tedy platila 100% účinnost!):

Nejprve vyhazujte, pak teprve ukládejte

Nejlepší způsob, jak skladovat tašky, je v jiné tašce

Každý den si vyprázdněte tašku/kabelku

Třídění papírů: základní pravidlo – vyhoďte všechno

Degradace na „oblečení na doma“ je tabu

Prostředí, v jakém žijete, působí na vaše tělo

Co nepotřebujete vy, nepotřebuje ani vaše rodina

Uklízení přináší štěstí a pomůže získat sebedůvěru

Zázračný úklid - Pořádek jednou provždy

Autorkou recenze je Lucie Bednářová

Hned v úvodu mě zaujala myšlenka, jak prostá, tak geniální: chodíme do kuchařských kurzů, na hubnutí vyhledáme (po x marných domácích pokusech zakončených zdařilým  jojo efektem) nutričního poradce a trenéra fitness, ale uklízení? To už je jiná, tam jsme každý v podstatě ryzím samoukem. Jistě, maminka nás pérovala, naučila nás techniku úklidu kterou sama praktikovala mnoho let - jenže také uklízela stále a opakovaně a nikdy nebyl nepořádku konec. Další pravda, která vystihuje podstatu problému je, že čím déle šijete, nebo vaříte, jste v tom stále lepší a lepší, jenže v úklidu jste sice zručnější a rychlejší, ale nezdá se, že by jste ve věčné bitvě s přívalem nepořádku definitivně vítězila. Poté, co jsem si tento ryzí fakt uvědomila, mě ani tak moc nepřekvapilo, že na kurzy, které "Maruška" vede, jsou tříměsíční čekací lhůty.

To nastoluje nevyhnutelnou otázku: Proč tomu tak je, proč neumím uklidit jednou provždycky? Chyba číslo jedna - Každý den uklidím něco málo a budu mít pořádek! Ne, nebudete, jediným výsledkem bude to, že budete uklízet pořád a to bez viditelného a uspokojivého výsledku. Chyba číslo dvě - Tyhle kalhoty už sice nedopnu a neměla jsem je na sobě minimálně pět let, ale až zhubnu, tak je zase budu nosit - tak krásně mi seděly! Nezhubnete, kalhoty budete mít pořád ve skříni a společně s dalšími kousky odložené garderóby je budete zoufale přerovnávat při každém gruntování.

Základem je změnit myšlení a opustit zaběhané mechanismy typu: dneska uklidím v obýváku, zítra v pokojíčku u dětí, v pátek je na řadě kuchyně atd. V průběhu života každého jedince se nahromadí spousta více či méně potřebných věcí a tajemství úspěchu spočívá v tom, nechávat si jen věci, které nám dělají radost anebo slouží svému účelu. Všechno ostatní je základní stavební materiál výše zmiňovaného bince, který se vašim vlastním přičiněním stále rozrůstá - tuhle nové tričko, vzorek parfému z časopisu, nějaká ta roztomilá tretka (japonsky komono) od kamarádky....

A jak takové věci vybrat, právě v tom nám poradí Zázračný úklid. Najdeme zde i rady čemu je nutno se striktně vyhnout, mě osobně nejvíc pobavila živelná katastrofa s krycím jménem Matka. Když jsem si přečetla návod, jak při úklidu postupovat, trošku mě to vyděsilo, ale po zralé úvaze jsem se jím řídila do detailu a - opravdu to funguje!

Z cizích zemí k nám bylo (a bude) importováno kdeco, (Dědou Mrázem počínaje a instantními polévkami konče), tak proč se nenaučit uklízet po japonském způsobu - tak aby byl úklid efektivní a přinášel nám zároveň uspokojení?

Kniha se právem zařadila mezi bestsellery a věřím, že pomůže i vám zdolat dosud neporazitelného nepřítele: každodenní úklid!

Autorka recenze: Iveta Filanderová

Doma máme spoustu věcí, které už ani není kam dávat. To snad řeší úplně každá domácnost. Já jsem mladší generace, radši věci vyhazuji a vysloveně nesnáším, když máma všechno prostě sbalí a odveze na chalupu. Protože co když se to ještě někdy bude hodit?

Kouzelná věta. To moc dobře známe. A tohle asi taky, ne?

„Tuhle ošklivou porcelánovou žábu nezahodím, to byl přece dárek od kolegů, to se nedělá.“

„Tohle tričko nemůžu vyhodit, vždyť jsem ho skoro ani nenosila… Nepřijde mi pohodlné, vlastně se mi nelíbí, ale byla by to škoda, ne?“

„Tuhle knížku jednou jistě dočtu, jen se k tomu prostě pořád nemůžu dostat.“

Všichni to říkáme. Jednou mi až mráz přeběhl po zádech – jak ta ženská může vědět, že to dělám? Asi proto, že jsme víceméně stejní, když jde o náš vztah k věcem. A to vůbec není špatné. Alespoň pro nás bude fungovat jedno stejné, víceméně univerzální řešení. A podle mě tomu tak opravdu je.

A pokud se vám možnost, že by vám úklid změnil celý život, zdá nepravděpodobná, po přečtení této knihy už vám to tak nejspíš nepřijde. Ostatně dává to smysl – Marie říká, že takový generální úklid pozůstává ze dvou kroků: za prvé vyhazování, na druhé uklizení těch, které jste se rozhodli si ponechat.

Takže to je celé o procesu rozhodování – během něhož si velmi rychle uvědomíte, že se vlastně učíte vnímat to, na čem vám opravdu záleží, co vás dělá šťastnými, a co určitě ve svém životě chcete, a co ne.

Sice se můžeme lépe poznat, pokud vsedě analyzujeme svou povahu nebo posloucháme, co si o nás myslí druzí, nicméně jsem přesvědčená, že nejlepší cestou je uklízení. Naše věci koneckonců velice přesně zachycují historii rozhodnutí, k nimž jsme v životě dospěli. Uklízení je způsob, jak si udělat inventuru, která ukáže, na čem nám doopravdy záleží.

Pokud to teď působí až moc spirituálně, podotýkám, že kniha sestává převážně z úplně věcných, praktických rad, jak máte postupovat při úklidu. (Při tom prvním a posledním, který vás v životě čeká. Opravdu věřím tomu, že když se těch pár bodů držíte, už vám toho nezbyde moc na práci na později.)

Každopádně shodla jsem se s kamarádkou ze Slovenska, která už knihu taky přečetla, že je náročné sledovat ten návod. Je jednoduchý, úplně jednoduchý – jenomže nadšení autorky je opravdu nakažlivé a vy se najednou rozhlížíte po pokoji s velkou touhou rychle něco vyhodit.

Tak to nejde, samozřejmě. A začít oblečením je ideální. To už mám vyzkoušeno. Co se dalo, jsem odnesla do sběru šatstva, ale kupodivu se našly i kousky, co už byly v podstatě nenositelné, a o těch jsem ani nevěděla. Na pytle si to tak jako autorčini klienti nepočítám, ale bylo by toho určitě hodně.

A to je jen začátek.

V každém případě nebudete litovat – s chutí do uklízení!

Autorka recenze: Marta Součková

* * *

Zázračný úklid - Pořádek jednou provždy