Reportér

Jak se vám líbí české obálky?

Moc se mi líbí. Co se mi ale líbí nejvíc je velikost. Ta mi přijde lepší než u amerických vydání, která jsou většinou buďto příliš velká, nebo naopak opravdu kapesní. Vy v Česku ty knihy máte tak akorát do ruky!

Dostáváte české výtisky od nakladatelství Ikar?

Ano (smích)! Můj agent dostává několik kopií v každém jazyce, ve kterém moje kniha vyjde, a pak mi je posílá. Japonské se třeba čtou pozpátku a to je moc zajímavý zážitek.

Našel jsem, že v roce 1983 jste vydala 10 knih. Nedovedu si představit, jak horečně ta práce musela probíhat…

No, těch 10 knih není úplně typické. Psala jsem tehdy kratší romantické knihy pro dva nebo tři rozdílné nakladatele a pod různými jmény. Některé jsem napsala už třeba o rok dřív, ale vyšly až v tom roce, takže to není úplně tak, že bych chrlila jednu knihu za druhou jako na běžícím páse. Pravda ale je, že i dnes ke mně paní Inspirace chodí na návštěvu často…

Byla jste modelka, televizní hlasatelka… Kolik zkušeností vám tyhle změny zaměstnání daly?

Nejvíc zkušeností jsem získala z médií a novin, mě i manžela média velice zajímají, oba s nimi máme pracovní zkušenosti. Znám to prostředí a samozřejmě v zápletce konkrétně třeba Reportéra to přidává napětí, protože práce v redakci jsou každodenní konflikty, dilemata, šťastné i tragické lidské příběhy.

Co bylo vaše nejkurióznější zaměstnání?

Jé, nechte mě popřemýšlet… Jeden čas jsem pracovala v telefonní společnosti (smích). Můj manžel byl v té době zrovna v armádě a já byla odkázaná sama na sebe... Moje práce spočívala v obvolávání lidí, kteří neplatili účty za telefon. Probíhalo to tak, že mi říkali svoje smutné příběhy a důvody, proč nemohli platit a já jim vždycky řekla: „Tak to je v pořádku, nemusíte platit…“ (smích). Takže tam jsem moc dlouho nevydržela!

Máte nějakou zajímavou historku se setkání s celebritami?

(Smích). Doslova jsem narazila do Kevina Costnera – a to hned dvakrát! Nejprve jsme byli v Las Vegas před Bellagiem, kde je slavný vodotrysk. Udělala jsem: „Ach, to je nádhera!“, zaklonila jsem se a vrazila jsem do něj. Otevřela jsem jenom pusu: „Bože, to je Kevin Costner!“ Podruhé to bylo v New Orleans před hotelem, kdy nějaký chlápek držel dveře a všechny pouštěl dovnitř, tak já jsem tedy taky vešla do dveří – a on v tu chvíli dveře pustil a taky vykročil dovnitř.  Asi jsme si s Kevinem Costnerem nějak předurčeni k vzájemným srážkám…

Máte oblíbeného autora nebo autorku, od kterého můžete číst každou knihu? 

To je těžké, čtu tolik knih od tolika autorů… Ale ještě nikdy mě nezklamal Ken Follett, na každou jeho knihu se dá spolehnout, že bude skvěle propracovaná i čtivá. Jeho kniha Oko jehly mě dokonce inspirovala, protože se v ní objevuje zajímavá kombinace napětí a romantiky, což kombinuju ve většině svých knih.

Co jste už v Praze viděla? Jak se vám líbí Praha?

S manželem Michaelem jsme byli v Praze už před třemi lety a milujeme to tady. Už jsme viděli orloj, dnes večer, až tady skončíme, se plánujeme znovu jít podívat na Karlův most. Praha je tak překrásné město!

Máte ráda čočku?

(Smích). My v Americe máme hodně druhů čočky, tak nevím, jakou máte na mysli, ale obecně se dá říct, že ano, protože zeleninu i luštěniny jím často.

Rozhovor se Sandrou Brown vedl Radek Blažek

Reportér

Knihy Sandry Brown v Česku vycházejí už přes dvacet let, ale autorka své tuzemské čtenáře a hlavně čtenářky oficiálně navštívila teprve letos. „V Praze už jsem byla před třemi lety, ale to byla soukromá návštěva,“ řekla na besedě s fanoušky sympatická spisovatelka.

Coby autorka řady bestsellerů má za sebou mnoho. „Jednou mě v Afghánistánu odfoukl vrtulník. Vzhledem k mé drobné postavě stačilo pár poryvů vzduchu z vrtulí a letěla jsem několik metrů dozadu. Jeden voják mi pak řekl: ‚Já myslel, že to bylo jen nějaké smetí. A ona to byla Sandra!‘“ smála se Sandra Brown.

Pak ovšem došlo na otázky přímo od čtenářek a vidět nadšené tváře žen, které od Sandry přečetly snad všechno, bylo skutečně nádherné.

„Moje dcera – shodou okolností se taky jmenuje Sandra, se díky vám dostala ke čtení, stala se dychtivou čtenářkou,“ poděkovala Sandře Brown za její romány jedna návštěvnice

„Jsem sice opravdu pořádný knihomol, ale ještě nikdy jsem nebyla na žádné autogramiádě ani na besedě se spisovateli. Když jsem ale zjistila, že přijedete, spontánně jsem se rozhodla, že sem prostě musím,“ vyznala se další paní třesoucím se hlasem.

Jiná dáma si postěžovala: „Vaše knihy mě hrozně rozmazlily! Žádný jiný autor mě nedokáže chytit hned od třetí nebo čtvrté stránky. Jakmile začnu číst vaši knihu, nevařím, neuklízím, jenom čtu.“

Načež se Sandra Brown rozesmála. „Když ty knihy píšu, tak taky nevařím ani neuklízím, jenom píšu! Podle smlouvy musím napsat jednu knihu ročně a ono to tak zhruba vychází. Od samotného sestavování zápletky přes úpravy až po finální verzi. Mezitím taky musím odpočívat a žít!“

Slovo dostala taky paní překladatelka Marie Válková, jež přeložila zřejmě všechno, co v Česku od Sandry Brown vyšlo: „Když jsem poprvé dostala knihu Sandry Brown, okamžitě jsem si uvědomila, že to je dobrá kniha nejen z komerčního hlediska, ale že je v ní také skvěle vystavěný příběh. Není to žádná hloupá oddechovka, na kterou za hodinu po dočtení naprosto zapomenete.“

Paní redaktorka Iva Daňková z nakladatelství Ikar prozradila, že na podzim vyjde další kniha Sandry Brown. „Tahle je opravdu vypilovaná, myslím, že její úplně nejlepší,“ nalákala čtenáře. „Další její knihu zrovna překládáme. A před chvilkou mi Sandra prozradila, že už má připravenou k vydání v angličtině ještě jednu, je to moc pilná žena,“ pochválila spisovatelku Iva Daňková.

Reportér je v současnosti pátá nejprodávanější kniha v Česku. Je ale téměř jisté, že po pražské návštěvě Sandry Brown kniha povyskočí ještě výš…

Reportáž napsal Radek Blažek

PŘEČTĚTE SI TAKÉ EXKLUZIVNÍ ROZHOVOR SE SANDROU BROWN!

Reportér