Deník mého stínu

Téma stalkingu si jako hlavní zápletku zvolila pro svoji románovou prvotinu anglická profesorka literatury a tvůrčího psaní Claire Kendal. Její kniha Deník mého stínu vypráví příběh 38-leté svobodné univerzitní asistentky Clarissy, která se stane obětí pronásledování svého kolegy Rafea.

Jsi to ty. Samozřejmě že jsi to ty. Někdo mě dohání, a když se otočím, vidím tebe. Věděla jsem, že to budeš ty…

První věta knihy ukazuje, že do Clarissina příběhu padáme rovnýma nohama. Žádné úvodní „tanečky“ se nekonají, ocitáme se ihned v rozjeté vyhrocené atmosféře.  Co všechno tomu ovšem předcházelo, a co bylo jakýmsi „spouštěčem“ Rafova neodbytného pronásledování, se vynořuje teprve postupem stránek.

Claire Kendal vypráví příběh ve dvou rovinách. Tou první skrze obecného vypravěče líčí současnou realitu Clarissina života, kdy nejen eskaluje Rafovo obtěžování, ale navíc se stává na sedm týdnů členkou náhodně vybrané poroty v soudním řízení s několika obviněnými násilníky. Druhou rovinou jsou pak Clarissiny deníkové záznamy, ve kterých odkrývá ona sama vlastní pocity, strach i pokusy sebeobrany. Obě tyto linky se střídají a dějově na sebe přímo navazují.

Copak nemáš nic lepšího na práci? Copak se nenudíš, copak nemrzneš, když tu takhle ráno co ráno stojíš? Nic takového neříkám, když tě opět uvidím před svými domovními dveřmi. Nepodívám se na tebe. Neochvějně kráčím k taxíku.

Změny vypravěčů a stylů příběh oživují, ale zároveň ho i porcují na zbytečně mnoho dílků. V jedné chvíli je hrdinka jako porotkyně u soudu a sleduje důležité výslechy svědků, a v té druhé se ocitá třeba uprostřed polední pauzy na tržnici. Proti jednotlivým skokům a posunům by se nedalo nic namítat, pokud by tím ony pasáže nepůsobily nedotaženě, a následkem toho vlastně až zbytečně.

Rozporuplné pocity může autorka vyvolat i tím, jak bravurně zvládá vhled do postavy Clarissy a jejích nejniternějších pocitů – skoro jako by něco podobně zničujícího prožila sama na vlastní kůži, a přitom dlouhé pasáže příběhu nechává monotónně se vléci, bez jiskry nových posunů v ději. Pasivita a mlčenlivost hrdinky před svými blízkými o prožívajících mukách jsou až příliš velkým prototypem „jak se nechovat“ pro podobně stižené oběti.

Ovšem Claire Kendal se rozhodně nedá upřít, že umí dokonale vyvolat napětí a mrazení v těch částech, kde brouzdá ve vnitřních duševních hlubinách hrdinky, a kam navíc přimíchává i odkazy na „Modrovouse“ Charlese Perraulta  a pohádky bratří Grimmů. Tedy příběhů, které v dětství (nebo dosud) mnoho z nás spíše děsily. V této úrovni je Deník mého stínu čistý a mrazivý psychothriller.

Autorka recenze: Eva Šamánková

Clarissa se potýká se stalkingem muže, který ji bezmezně miluje a sleduje na každém jejím kroku. Může být v parku, na železniční stanici, doma ve sprše a on je vždycky někde poblíž – viděn i skryt. Chce ji totiž získat a mít jen pro sebe.

Jenže ona nechce být někým takovým obtěžována, a tak se snaží vyhledat pomoc u policie. Ta však nereaguje, neboť nemá žádné důkazy, které by mohly její domněnku potvrdit či vyvrátit. Nepomůže ji ochránit ani Robert, její nadřízený v práci.

Co všechno bude muset Clarissa překonat, aby zvítězila nad neodbytným mužem? A podaří se jí to? Bude mít to štěstí a bude zasažena amorovým šípem? A ohrozí tím tak své blízké a milované?

*

Nevydrží to. Samozřejmě že to nevydrží. Je vůbec s podivem, že ta lež o nemoci mi koupila byť jediný den, kdy jsem nebyla pod tvým dohledem. Bylo to pouhých třicet čtyři hodin, ale přesto je to za celé týdny nejdelší doba, kdy jsi mi dal pokoj.
Řekl bys, že je to milostné psaníčko. Já tomu říkám nenávistný dopis. Ať se tomu říká jakkoli, je to opřené na paličce v nevinně vyhlížející hnědé obálce, kterou tam úhledně vystavila bedlivá slečna Nortonová.
Žádný jiný muž Ti nedokáže udělat to co já. Žádný jiný muž Tě nebude milovat jako já.
Pro tentokrát chci, aby se tvé předpovědi splnily.

…

Když otevřu venkovní dveře, stojíš tak blízko, že cítím vůni tvého mýdla a šamponu. Voníš svěžestí a čistotou. Voníš jablky, levandulí a bergamotem – tahle vůně by mi byla příjemná, kdybys tak nevoněl ty.
„Je ti lépe, Clarisso?“
Slušnost není něco, co bys chápal. Není to chování, které by sis zasloužil. Přesto se záchovám slušné a naposledy s tebou promluvím, předtím než s tebou už jednom provždy mluvit odmítnu. Dnešní ráno bude velmi odlišné od toho pondělního.

*

Moderní doba je stalkingu velice přívětivě nakloněna. Někdy to však opravdu může začít nevinně, kdy muž nebo žena neunesou odmítnutí toho druhého a chtějí ho dostat za každou cenu. Nepřemýšlí nad tím, co dělají, ale prostě tak činní. Claire Kendalová velice dobře vystihla pocity hlavní hrdinky, jako by to sama někdy měla možnost zažít. Taky se čas od času ohlídnete, jestli vás náhodou někdo nesleduje?

Autor recenze: Josef Němec