Angličtina na rovinu II

Sám jsem pozoroval - podobně jako autor - poměrně dynamický vývoj obou jazyků. V českém kulturním prostředí byla angličtina dlouho ve stínu jiných významných cizích jazyků (francouzštiny, němčiny, ruštiny), prosazovaných dobovým politickým tlakem, až se konečně počátkem 90. let angličtina stala povinným školním předmětem. Umožňuje komunikaci se světem. Jako jazyk povinný začala ztrácet oblibu, kterou u nás míval, když ho totalitní režimy měly za „řeč nepřátel“.

Proto hledím se sympatiemi na knížky, jež mohou usnadnit zvládnutí angličtiny. Autor konstatuje, že se angličtina zatím obešla bez institucí srovnatelných s naším Ústavem pro jazyk český AV ČR (I, s.154), jehož existenci příliš nechápe. Ale my jsme si už zvykli, že časté pravopisné reformy u nás „dohánějí“ změny v české výslovnosti. Zatímco Srbové a Chorvaté píšou de facto foneticky, propast mezi vysloveným a napsaným v angličtině narůstá, i když určité pravopisné rozdíly spatřujeme mezi angličtinou americkou a britskou. Právě role moderního esperanta, používané celosvětově v korespondenci, brání razantnějším zásahům do anglického pravopisu.

Uživatelé, kteří mají odlišnou mateřskou řeč, vnášejí do angličtiny specifické (a někdy pochybné prvky). Jako jazyk analytického typu se angličtina (téměř bez skloňování a časování) rozvírá doširoka obohacování či zanesení slovníku výpůjčkami.

Při psaní se může stát, že si autor odporuje. Právem chválí víceslovnou zdvořilost, když se někoho ptáme, kolik je hodin (I, s. 138), ale jinde (I, s. 178) uvádí, že angličtina se za všech okolností snaží vyjadřovat se krátce a jednoduše. V tomto duchu upozorňuje, že americká angličtina používá mnohem méně perfektum (II, s. 215). Shakespeare ještě měl "thou" a "you", ale vykání a tykání si podržela řada jiných jazyků, a tak dnešní angličtina musí tykání nahrazovat užíváním křestních (rodných) jmen

Je vskutku radno před studenty nějaký čas tajit, do jaké džungle se noříme (zejména ve frazeologii a idiomatice). Ale po přečtění obou knih líp chápu, proč mají žáci dnes na vysvědčení zvlášť známku z anglického jazyka a zvlášť z anglické konverzace. Autor se víc přiklání k potřebné slovní komunikaci, poslechu a tlumočení.

Sám postřehl, že i Češi se uchylují k spisovnějším variantám (kupuji místo kupuju), když píšou. Potíž je v tom, že dnešní svět, ačkoli všude ještě nezmizela negramotnost, silně zdůrazňuje vizuální vnímání řeči (a tedy i vizuální paměť). Znalosti studujících se zpravidla posuzují hodně podle psaných (tj. doložitelných) testů. Inu, co je psáno, to je dáno. Rozhodně nepodceňuji rozhovor, tak důležitý pro studium cizího jazyka, ale je mi jasné, že monopol konverzace v získávání informací se už nikdy nevrátí. Proto právě pokládám za velmi záslužné autorovo úsilí o povzbuzení konverzační aktivity v řeči, kterou by si měli co nejlépe osvojit.

Chtěl bych vysoce ocenit vynalézavé vyučovací a studijní postupy, o kterých autor mluví s upřímnou vervou. Líbí se mi nová slova, která se neustále líhnou, aby nás pobavila a obohatila.

Autor recenze: Vladimír Klíma

Angličtina na rovinu II

Angličtina na rovinu