Spálená obloha

Matce Rachel se naprosto hroutí život, a to úplně od jejích základů. Z manžela se stává exmanžel, pravda o historii rodiny je dosti pokřivená a vlastně je úplně jiná, i když končí stejně jako předtím – smrtí; a nakonec aktuální srdcervoucí bolest, na kterou nezná ještě odpověď. Kam zmizel cestou z lesa její osmiletý syn Ben?

Psychologie několika hlavních postav je na prvním místě a vše tomu naprosto podléhá. Což je určitě dobře. Autorka nepoužila žádné akční scény a tím se hodně vymyká současným podobám thrillerů, jež jsou na pultech našich obchodů. Jsem otevřen takovýmto inovačním prvkům, které vedou ke zlepšení četby.

Měl jsem blízko k Rachel, ač nejsem otec, ale pocítil jsem i na sobě to obviňování sebe sama; ale i k detektivu inspektoru Jamesi Clemovi, neboť oba dva byli silně vychýleni z rovnováhy, kterou do té doby do určité míry měli. Žili, a přesto měli v sobě určitý problém, který se pak ještě více zveličil a neměl zdánlivě řešení. A co teprve sestra Laura, která se snažila chránit druhé, a přitom byla nakonec ona tou nejzranitelnější osobou.

*

Přes celou obrazovku se objevilo číslo horké linky a fotografie Bena, kterou jsem dala policii.

Je to ta nejpodivnější věc na světě, když zjistíte, že příběh, který sledujete v televizi, je váš vlastní, když si uvědomíte, že jste pověřili cizího člověka, aby našel vaše dítě, a když se potom musíte vyrovnat s tím, že jste všemu stejně vzdálení jako kterýkoli jiný divák, že jste v podstatě bezmocní. Poté co Benova tvář zmizela z obrazovky, Laura televizi vypnula. Chtělo se mi skučet bolestí, nebo zuřit, ale neudělal jsem ani jedno, protože se mi chvěly ruce a zvedal žaludek a hrozilo, že vyzvracím čaj, který jsem upíjela, a malá sousta toastu, která jsem na příkaz své sestry přinutila polknout.

*

Dechberoucí příběh, který se vám dostane snadno do hlavy, kde nadělá parádní paseku. Nevíte, jestli se vám to jen zdá ve vaší fantazii, anebo se to všechno doopravdy děje. Postavy jsou nám blízké a vidíme jim přímo do hlavy, řídíme jejich kroky, které někdy vedou do slepé uličky. Smekám před Gilly Macmillanovou, jež vytvořila dílo, které bude budit ještě dlouho rozpaky; i když mohla ten konec zavést někam úplně jinam, což by ještě více čtenáře rozhodilo a asi i rozčílilo. Pojďte taky zkusit vyjít na rozcestí a rozhodnout se, jestli byste se taky tak zachovali jako Rachel.

Autor recenze: Josef Němec

Spálená obloha

Knih s podobnou tématikou jsem četla už několik, ale pravdou je, že ne všechny jsou natolik sugestivní, aby vás oslovily na patřičných místech. Spálená obloha je ve všech směrech tou jednou z mála, která to dokáže. Dokázala mě chytit za srdce, dokázala zaměstnat moje myšlenky dokázala si získat moji duši na celých 408 stran.

Máte děti? Tato otázka je totiž na místě. Pokud ano, pak s jistotou mohu tvrdit, že vás osloví a to velmi. Osloví každého čtenáře, ale rodiče, toho velmi myšlenkově zaměstná. Já jako matka jsem si její čtení užívala, ačkoli toto slovní vyjádření nezní příliš lichotivě. Tento zážitek k užívání totiž není.

Rachel je matka osmiletého Bena. Před rokem od nich odešel manžel, Benův otec a nyní si zakládá rodinu s jinou ženou, kterou miluje. Pro Rachel to nebylo nejlepší období, taktéž pro Bena. Oba se s tím vyrovnávali jak jen nejlépe to bylo možné. Rachel měla slabé chvilky, ale vždy si včas uvědomila, že je tu pro Bena a on je to nejdůležitější.

Plynuly dny, týdny a měsíce. Dá se říci, že oba už se se svou rodinnou situací smířili a žijí si spokojeně a nikdo z nich by netušil, že rozvod a rozpad rodiny není to nejhorší, co je v jejich životě ještě potká.

Je neděle, příjemný podzimní den láká k procházce. Rachel a Ben jsou zvyklí pravidelně vyrážet do lesa, na procházku a venčit jejich kokršpaněla jménem Skittle. Rachel je fotografka, takže si prosluněnou vycházku užívá po svém, sleduje světlo i prostor, vidí krajinu v úplně jiném rozlišení, než my ostatní. Ben bezstarostně pobíhá kolem ní a zkoumá okolní nástrahy. Oba jsou šťastní a spokojení. Povídají si a Rachel v tu chvílí ví, že sice nejsou kompletní rodina, ale jsou takhle spolu konečně šťastní.

Položím vám otázku. Jací jste rodiče? Zaskočilo vás to? Zkuste nad tím chvilku popřemýšlet. Maličko vám upřesním oč mi jde. Vychováváte své dítě tak, že ho nespuštíte ani na vteřinu z očí a bojíte se o něj při jakékoli příležitosti? Nebo jste rodič, který je sice ostražitý, ale razí pravidlo, že je třeba se od života něco učit a zkoušet? Přiznám se, já jsem matka, která svoje dítě celkem dost hlídá a bojí se o něj. Podle mě, je to naprosto normální mateřská vlastnost. Jistě, pokud něco není nebezpečné, nechám svého syna zkoušet, co si jen zamane, ale vždy jsem v jeho blízkosti a už dopředu vyhledávám potencionální nebezpečí. Možná jsem paranoidní, ale prostě u mě ještě nenastal ten zlomový okamžik, kdy svého syna nechám napospas metodě "pokus omyl bez dozoru". Moje mamka mi říká, že se nemám tolik bát, je to těžké...On je pro mě středobodem vesmíru, on je pohon mých plic a krev co mi proudí v žilách, on je každý úder mého srdce.

Nestydím se za svůj strach o něj, má volnosti kolik jen chce a vlastně si ani neuvědomuje, že jeho bláznivě starostlivá máma ho má neustále na očích, že se neustále pohybují záclony v okně a neustále používá svůj supermanovský sluch k tomu, aby ho alespoň slyšela, když oči nevidí za roh. Vidíte? Takovéhle myšlenky a pocity ve mě vyvolalo přečtení této knihy.

Z výše mých uvedených slov vám musí být jasné, jak jsem celé čtení musela prožívat. Jak jsem musela přemýšlet nad celou tou situací s rozhodnutím. Nepřišlo mi vůbec špatné, že Rachel Bena pustila napřed, ačkoli já bych asi v poklusu běžela za ním, abych ho měla stále na očích. Přeci jen, všude okolo les a nic víc.

Spálená obloha je skvělá kniha, někomu možná přijde nudná nebo bez akce, ale tahle kniha není nudná ani trošičku a ostřejší akci v žádném případě nepotřebuje. Copak tohle je málo? Copak je ztráta dítěte málo? Co horšího se mohlo ještě stát... Kniha má velmi dobře zpracovanou psychologii postav, řeší se v ní spousta rodinných otázek, ale i přesto to není těžké čtení. Pokud tedy opomenu ta místa, která vás svou upřímností rozesmutní. Kniha je rozdělena na pasáže vyprávěné samotnou Rachel, detektivem a jsou v ní výňatky z různých policejních a psychologických příruček. Také se tam rozebírá samotný detektiv, který dochází kvůli kolapsu k psycholožce. I to má své proti, protože nám v průběhu čtení vyvstávají různé otazníky, které nás nutí číst dál a tápat. Obálka je velmi výstižná a ponurá, rozhoupaná houpačka v podvečeru Benova zmizení. Dost tajuplné a husí kůži nahánějící. Kniha si zlatou nálepku "bestseller" zaslouží! 

Knihu doporučuji všem, bez rozdílu... Všem, kteří mají rádi tato vážná témata a kteří se jich nebojí. Velmi zdařilý debut, který hodnotím plným počtem hvězd a klidně bych i přidala.

Hodnocení: 5/5

Autorka recenze: Michaela Rubášová

Spálená obloha

Sotva se Rachel Jennerová alespoň částečně vyrovnala se ztrátou manžela, který ji opustil kvůli mladší ženě, život si pro ni připravil ještě těžší ránu. Když se jako každou neděli vydala se svým osmiletým synkem Benem na procházku lesem, neměla sebemenší tušení, jak zlomovým se tento okamžik pro její rodinu stane.

Rachel nechtěla být jednou z těch útlocitných matek, které nepustí své děti ani na krok. Chtěla svému synkovi dopřát alespoň trochu volnosti. A tak když ji začal prosit, aby směl běžet napřed jen v doprovodu svého psa Skittla k oblíbené stromové koupačce, velkoryse mu to dovolila. S domněním, že totéž by udělal i jeho otec, nebýt toho, že je kvůli milence před deseti měsíci opustil.

Zatímco se její myšlenky upínaly k bývalému manželovi Johnovi a jeho nové ženě Katrině, pomaličku došla na smluvené místo. Jenže po chlapci jakoby se slehla zem…

Musím říct, že mě dlouho žádný psychothriller, jako Spálená obloha, tolik nezaujal. Přestože se jedná o autorčin debut, Gilly Macmillanová si v ničem nezadá s takovými spisovatelkami, jako jsou např. Gillian Flynnová nebo Lisa Gardnerová.

Velmi věrně popisuje postupný rozklad už tak rozvodem narušené psychiky matky a nechává nás všechny emoce prožít společně s hlavní hrdinkou. Oceňuji také snahu autorky čtenářům přiblížit nejen postoj Benovy matky, ale rovněž i policisty Jima, který se ve vyprávění události s výpověďmi Rachel střídá a dovoluje nám tak na chlapcovo zmizení nahlédnout ze zcela jiného, avšak neméně zajímavého úhlu.

O tom, co se stalo, se dozvídáme prostřednictvím rok starých vzpomínek obou vypravěčů, které jsou prokládány novinovými a internetovými články, záznamy z terapeutického sezení, nebo citacemi z fiktivních knih zabývajících se problematikou unesených dětí.

Kniha má rychlý spád a každá kapitola je ukončena v tom nejzajímavějším momentu, což vás nutí číst stále dál a dál. Autorka vás velmi napínavá a indicie vedoucí k rozluštění případu vám podsouvá velmi nenápadně a sporadicky, takže až do posledních stránek nebudete tušit, kdo za Benovo zmizení může, ani zda je vůbec stále naživu.

Vyzdvihla bych také způsob, jak se Macmillanové podařilo zachytit veřejnost, jež se chová stádovitě a přejímá bez jakékoliv vlastního konstruktivního úsudku názor, který ji podsouvají média. Ze dne na den se z Rachel stává v očích lidí špatná matka, která nese za únos svého dítěte plnou odpovědnost a jež je ze zmizení Bena také obviňována. Přestože neexistuje jediný důkaz, který by jakkoliv naznačoval, že svému synovi něco provedla, na základě jejího emotivního projevu na tiskové konferenci ji společnost odsuzuje a Rachel se stává terčem nejen pichlavých a urážlivých komentářů v internetových diskuzích, ale také obětí i skutečných výhrůžek. Román Spálená obloha rovněž varuje před mýtem, že „dobrým lidem se nic zlého nemůže stát a že zlé věci se dějí jen těm, kteří si je zaslouží“.

Autorka jasně popisuje úskalí dnešní digitální doby, kdy každý má pocit, že pod rouškou anonymity může osočit kohokoliv z čehokoliv a taktéž poukazuje na fakt, že často bez většího rozmyslu soudíme druhé, aniž bychom si připustili, že se sami i bez vlastního přičinění můžeme kdykoliv objevit na jejich místě.

Pokud hledáte skvěle napsaný a vystavěný thriller, během jehož čtení vás občas zamrazí, a který vám nedá spát, dokud ho nepřečtete, Spálená obloha je pro vás tou nejlepší volbou.

Autorka recenze: Eva Korytářová

Spálená obloha