Jak zabít svého šéfa: Příručka stážisty + Obyčejný pátek

John Lago je pětadvacetiletý zabiják ve službách Lidských zdrojů, a. s. Na to, aby si hrál na stážistu, už je příliš starý. Mohl by vzbuzovat pozornost. Proto má před sebou poslední zakázku. Poslední zakázku, po níž hodlá svět obchodníků se smrtí opustit a stát se skutečným právníkem. Možná skutečným úředníkem. Prostě něčím skutečným, něčím normálním.

Problém je v tom, že John Lago není normální. Rodiče ho opustili hned po narození a Lidské zdroje, a. s. se ho ujaly a vychovaly. Jméno si John Lago vybral podle hrdiny z filmu s Clintem Eastwoodem.

Věděl jsem, kdo je Clint Eastwood, dřív než jsem věděl, kdo je náš prezident.

A teď, během své poslední mise, se rozhodne sepsat všechny své zkušenosti z „branže“ do jedné příručky.

Jestliže vás přistihnou, jak tuhle knihu čtete, budete mrtví dřív, než stačíte otočit stránku.

Proč? Protože Lidské zdroje, a. s. si nenápadnosti a neviditelnosti cení víc než čehokoliv jiného a tahle kniha k nim zaměřuje nežádoucí pozornost.

Takže vám radím spolknout pýchu a tuhle knihu si přečíst. Já bych ji psát nemusel. Prokazuju vám tím laskavost. Vlastně kvůli vám dokonce nasazuju krk, a to jsem ty vaše ubohý ksichty v životě neviděl.

John Lago už má po osmi letech ve službách Lidských zdrojů, a. s. na kontě přes třicet zabití. Ví, že má do kanceláře chodit v hnědém oblečení (hnědá barva z celého barevného spektra budí nejmenší pozornost a navíc vyzařuje důvěryhodnost). Ví, kde se má nechat ostříhat tak, aby měl stejný účes jako stovky dalších lidí. Ví, že brýle odrazují okolí, aby se vám dívalo do očí. V kombinaci s nevýraznými obroučkami je to pro lidi jako on obrovská výhoda.

John Lago už zkrátka má zkušeností na celou knihu, ale nic z toho ho stejně nedokáže připravit na to, co na něj čeká během jeho poslední zakázky…

Celé Lidské zdroje, a. s. se zakládají na teorii, že stážista je pro nájemného vraha dokonalé krytí. Opět budu citovat Boba:

„Stážisté jsou neviditelní. Můžete svoje jméno opakovat vedení stokrát dokola, a stejně si ho nikdy nezapamatují, protože k někomu, kdo je ztracený případ a pracuje zadarmo, nemají žádný respekt. Ke svému soukromému pisoáru mají daleko bližší vztah, než budou kdy mít k vám. Čím víc na sebe naberete pracovních povinností, tím víc jich dostanete, ale zároveň tak získáte něco jako klíče ke království: DŮVĚRU A PŘÍSTUP. Váš terč vám nakonec bude ochotný svěřit svůj život, a právě tehdy ho o něj připravíte.“

I když jen velice nerad hladím Bobovo ego, tahle myšlenka je kurevsky geniální. 

Jak zabít svého šéfa: Příručka stážisty + Obyčejný pátek

Shane Kuhn začínal jako spousta dalších mladých scenáristů v Kalifornii: s láskou k filmům a s velkými sny. Věřil, že si psaním scénářů vydělá miliony, a tak si zaplatil studium na filmové škole, pak produkoval nezávislý film – což ho stálo další peníze – a po sérii několika prací coby číšník nebo prodavač se pokusil režírovat ještě jeden film. Výsledek? Kreditní karta v mínusu a dva katastrofálně nepovedené filmy.

„Ke skutečné změně může dojít pouze tehdy, když se situace stane skutečně nesnesitelnou,“ tvrdí Shane Kuhn o momentě, kdy se rozhodl kariéru u filmu hodit za hlavu a vyjádřit se psaním. K psaní měl vztah už v osmi letech, ale když později podlehl kouzlu filmů, téměř na to zapomněl. Až ve chvíli, když už neměl co ztratit, v něm našel spásu.

Téma měl jasné: „Vždycky mě fascinovali nájemní zabijáci a stážisti, a tak jsem to skloubil,“ směje se autor bestselleru, od kterého zpočátku nikdo moc nečekal. „Jeden čas jsem pracoval jako stážista a naprosto mě ohromilo, kolik práce těmhle dobrovolným otrokům lidé dávají. Je to jako svádění – pracuj pro nás zadarmo a my ti možná dáme práci. Začal jsem si proto pohrávat s myšlenkou, jak by to vypadalo, kdyby měl stážista moc a kdyby začal celý tenhle zkažený systém využívat ke svému prospěchu – a tak se zrodil John Lago.“

„Čím víc na sebe naberete pracovních povinností, tím víc jich dostanete, ale zároveň tak získáte něco jako klíče ke království: DŮVĚRU A PŘÍSTUP. Váš terč vám nakonec bude ochotný svěřit svůj život, a právě tehdy ho o něj připravíte.“ I když jen velice nerad hladím Bobovo ego, tahle myšlenka je kurevsky geniální.

Geniální. Tímto slovem literární kritici označují Kuhnův zběsile napínavý román. Dílo je samozřejmě zcela smyšlené, ale autor kvůli němu strávil spoustu času sbíráním informací. Jak probíhá výběr stážistů? Je možné do kanceláře pronést zbraň?

„Autenticita je pro mě velmi důležitá, a tak jsem nastudoval balistiku různých zbraní, jak to je s jejich dobíjením a s počtem vystřelených kulek. I když je kniha fikce, v tomhle ohledu je reálná. Doufám, že to nikdo nezneužije a nezaloží si vlastní Lidské zdroje, a. s.,“ směje se Shane Kuhn, mezi jehož oblíbené autory patří Vonnegut, Hemingway nebo Palahniuk.

Úspěch jeho knihy mu doslova zachránil život. Konečně se mohl přestat bát o střechu nad hlavou, konečně si mohl dovolit pozvat přátele na skleničku. Jednou z kvalit knihy je, že nemá žádná hluchá místa. „To je moje deformace od filmu – ve scénáři nesmí být moment, který by nesloužil k dalšímu posunutí děje, jinak je nemilosrdně vystřižen,“ vysvětluje Kuhn, jak se mu podařilo napsat tak čtivé dílo.

Jak zabít svého šéfa se momentálně připravuje k filmové adaptaci, kde by si hlavní roli měl zahrát sympatický Dave Franco.

Jak zabít svého šéfa: Příručka stážisty + Obyčejný pátek