Deníček moderního fotra aneb Proč by muži neměli mít děti

* Zvažoval jste dlouho, jestli dítě, nebo kariéru?

Musím přiznat, že to pro mě byl velký vnitřní boj. Kariéru nezaměstnaného vyžírky jsem měl rozjetou fakt slibně, a pokud by se nenarodil syn, jistě bych toho v tomto směru spoustu dokázal.

* Umíte si představit, že byste dítě nikdy neměl?

Jako vášnivý kuřák jsem se vždy řídil nápisem na krabičkách, kde ministr zdravotnictví varuje, že kouření způsobuje neplodnost. Byl jsem dost překvapený, když se ukázalo, že ministr zdravotnictví lže.

* Rozumíte mužům, kteří se rozhodnou dítě nemít?

No ani ne. Respektive akceptuju jejich volbu. Mít dítě je takový klasický životní milník. Člověk tu po sobě aspoň něco zanechá a ve stáří se má o něj aspoň kdo postarat. A nebo mu zařídit útulný domov důchodců.

* O co všechno bezdětní muži přicházejí?

O hezké pocity, všeobjímající všudypřítomný pocit lásky, krmení o půl čtvrté ráno a podobně.

* Když jste se stal otcem, stal se z vás také pravý muž?

Ideálu pravého muže se blížím. Smrdí mi nohy, stal jsem se otcem a umím vykrkat abecedu. Ještě musím zabít holýma rukama medvěda a budu alfa samec.

* Řekl byste, že otcovství je naplněním vašeho mužství?

Je určitě jeho součástí.

* Souhlasíte, že otcovství je nejkrásnější životní rolí muže?

A to řekl kdo? Nějaká matka? Každopádně je to dozajista hezké období. Záleží, jak k tomu jako otec přistupujete. Pokaždé, když dítě spí anebo není doma, se cítím nejlépe.

* S dítětem strávíte spoustu času. Myslíte, že jste na syna napojený víc než vaše žena, která chodí do práce?

Určitě. Je mezi námi silné pouto. Proto taktéž, pokaždé když žena přijde z práce, mladej za ní utíká a vypráví jí, že nemá rád tátu.

* Je podle vás muž k výchově dítěte geneticky více předurčen než žena?

Jak se to vezme. Muž by měl vychovávat syna. Žena by měla vychovávat dceru. Pokud to je obráceně, ze syna vyroste afektovaná latentní buzna a z dcery muskulantní mužatka. Pokud tento rozhovor čte nějaká úzkoprsá feministka, tak si dělám srandu. Ženy by neměly vychovávat ani ty dcery. Každý přece ví, že ženy se mezi sebou navzájem nesnesou. Vznikají třecí vazby, závidí si účesy a za zády se pomlouvají.

KILA NAVÍC ŘEŠÍM DODNES

* Kolik kilogramů jste v těhotenství partnerky přibral?

Po druhém trimestru jsem to přestal sledovat. Něco kolem deseti kilo. Poporodní nadváhu řeším dodnes. Řepová dieta nepomohla, mléčná taky ne. Dokonce ani řepa s mlékem nepomáhá. Jím, co to dá, snažím se pohybovat co nejméně a kila ne a ne dolů. Jsem bezradný. Asi to chce pořádně zatnout zuby a žrát ještě víc. Ono to přijde.

* Měl jste výčitky, že svoje dítě nemůžete kojit?

Já jsem nikde nepsal, že jsem nekojil. Víte, ono to je všechno o lásce. Láska i hory přenáší, a pokud máte svoje dítě opravdu rád, možné je všecko. Láska k mému dítěti mě nakonec rozkojila. Ale pár týdnů po porodu jsem trpěl laktační psychózou. Měl jsem časté stavy úzkosti, naštěstí to nakonec nějak samo odeznělo. Nicméně i dnes mě občas bezdůvodně přepadnou pocity lítosti a začnu brečet. To pak chodím na záchod. Dříve jsem brečel v kuchyni nad dřezem, ale žena mě upozornila, že svým usedavým pláčem všechny v domácnosti obtěžuju.

* Když jste zmínil manželku, má někdy výčitky, že vás v tom všem nechala?

Asi vás moje odpověď nepřekvapí - nemá.

* Takže je asi zbytečné ptát se, jestli vám s něčím v domácnosti pomáhá.

Samozřejmě pomáhá. Je potřeba si uvědomit, že manželka si tento rozhovor bude číst, takže musím být ve svých odpovědích ostražitý.

* Rodičovská není moc dobře placená. Jak to řešíte, když chcete nějaké peníze pro sebe?

Musím si o ně říct manželce. Dřív jsem od ní dostával kapesné a také jsem se s ním musel připomínat. Nicméně mě to v zásadě nijak neponižuje, nestydím se říkat si o peníze.

* Najdete si na rodičovské čas sám pro sebe?

To není problém. Když je čas, pracuju. To znamená, že píšu. Jo a taky občas chodím na ryby. To je pak událost roku.


LEHCE ZKORUMPOVATELNÝ SYN

* V čem jste se na rodičovské výrazně zlepšil?

Dokážu utřít libovolný zadek do pěti vteřin, a to včetně namazání krémem. Zatím nezvládám vaření, na druhou stranu umím ukázkově utírat prach z komody. Od počátku jsem odmítl prát a žehlit.

* Jaká výchovná metoda se vám osvědčila?

Jsem zastáncem intuitivní výchovy opřené o liberální pragmatickou výchovu cukru a biče, kterou rozpracoval německý kynolog Helmut Klein ve své převratné práci Krocení bojových plemen. Cílem je, aby dítě přežilo, abych přežil i já a aby co nejméně věcí bylo doma zničeno. Je to trochu anarchie.

* Když si nevíte rady, hledáte pomoc na webu?

Na tohle jsem si vytvořil vlastní doménu. Na Facebooku Deníčku moderního fotra mám přes padesát tisíc fanoušků, většinou ostřílených matek. Když si nevím rady, zeptám se a odpověď dostanu záhy. Diskusní fóra na webech jsou jen pro silné povahy.

* Na rodičovské jsou v Česku většinou ženy. Necítíte ze strany žen určitou diskriminaci?

Ani ne. Tam je prostředí natolik sluníčkové a přetékající láskou a mimísky, že na nešvary typu diskriminace tam není místo.

* Čím vás syn zaručeně vytočí?

Když už to vypadá, že usne, a on nakonec neusne.

* Kdy naposledy jste spal celou noc?

To bylo někdy před porodem. A dobře si pamatuju, o čem se mi tehdy zdálo - o porodu.

* Uchylujete se při výchově k úplatkům?

Samozřejmě. Můj syn je lehce zkorumpovatelný. Často nabízím bonbony anebo čokoládu.

* Musíte občas uplácet i ženu, aby si syna na chvíli vzala a postarala se vám o něj?

Ano, v takových chvílích jí nabízím sex. Samozřejmě to vždycky zafunguje.

* Změnilo rodičovství nějak váš vztah?

Kupodivu ani ne. A to jsme dokonce ze začátku bydleli v garsonce. Já bez práce, ona po císařském řezu a vedle ní uřvané mimino. Všichni jsme byli v jedné místnosti, a jak jsme byli šťastní!

* V kterých chvílích vám manželka absolutně nerozumí?

Manželka mi rozumí vždy. Je mi oporou. Zdravím tímto svou manželku, která si to právě čte.

* Jak dlouho po těch letech na rodičovské udržíte myšlenku v hlavě?

Kdybych měl být teď děsně vtipný, tak bych na tuto otázku odpověděl: Na co jste se to ptala? Ale jelikož jsem děsný suchar, vyjmenuju vám raději své oblíbené barvy: Zelená, modrá a červená. Kdysi jsem měl rád i fialovou, ale to víte, člověk se vyvíjí a s tím i jeho představa o ideální barvě. Orální zdatnost na rodičovské samozřejmě stagnuje. Nicméně psaný projev si tak nějak konstantně udržuju, takže akorát mluvím jak debil. Píšu líp a píšu proto, abych si zachoval rozum.

* Když jste vysílený a už nemůžete, co vám zaručeně udělá radost?

Když dítě usne. A jak už jsem říkal, zcela jistě mě vytočí, když neusne. Dost se také těším na víkendy, protože mladej chodí alespoň na jeden den k babičce.

* Spousta žen propadne na rodičovské alkoholismu. Pochopil jste, proč se tak děje?

Samozřejmě. Spíš se divím těm, které alkoholismu nepropadly. Já sám začal pít hned po porodu, tam to kulminovalo. Od té doby to jde postupně dolů. Nicméně stále toho vypiju dost.

* Zapomněl jste někdy někde syna?

Na to nebudu odpovídat. A jestli se mě chcete zeptat, zda plánujeme další dítě, tak neplánujeme. Ale až mi dojdou peníze a budu mít potřebu napsat další knihu, tak na to určitě dojde.

* Co vám jednou syn řekne, až si přečte, co všechno jste o něm napsal?

Možná se tomu zasměje. Možná mi rozbije hubu. Je to otevřené. *

Zdroj: 28.12.2015  Ona DNES  - EVA TICHÁ

Přidat komentář

Rodičovská dovolená nebyla nikdy jeho snem. Když se však Dominik Landsman z Pardubic kvůli ztrátě zaměstnání stal „matkou na plný úvazek“, dokázal z této situace vytěžit maximum.
Jeho vtipné glosy ze života se synem Čeňkem baví tisíce lidí a po knize Deníček moderního fotra má v říjnu vyjít její pokračování.

ROZHOVOR

5plus2
* V jednom článku popisujete návštěvu aquaparku, kdy vám Čeněk při převlékání utekl, vy jste ho honil až ven jen v trenýrkách a závěrem, abyste ho dokázal obléct, tak, cituji: „Vyndal jsem si z boty tkaničku a přivázal jsem Čeňka za nohu k lavici. Čeněk chvíli řval a pak si začal jako krysa přehryzávat nohu.“ Kde při vašem psaní končí realita a začíná fantazie?

Dominik Landsman
Jak kdy. Někdy je zážitek tak silný, že ho vyloženě jenom popíšu a možná přidám pár věcí navíc. Někdy třeba jenom získám drobnou inspiraci a posléze si příběh na dané téma vymyslím. Deníček moderního fotra není časosběrný dokument. Primární účel je pobavit.

* Dost často v blogu zmiňujete svoji ženu Natašu, většinou v tom duchu, co všechno jste jí radši zamlčel. Jakou to pak má dohru?

Nataša blog čte, takže když jí něco zatajím, tak si pak o tom přečte. Naštěstí to vždycky můžu popřít s tím, že jsem si to vymyslel.

* Když jste na rodičovskou nastupoval, napsal jste: „Pouze opravdový macho muž, kterému testosteron vytéká ze všech pórů, je chlupatý i na dlaních, krká při jídle, po jídle i ve spánku a který se ve sprše myje ponožkou, je natolik mužem, že si v klidu může odskočit na mateřskou dovolenou a stále bude mužem.“ Jste tedy stále ještě mužem?

Byly chvíle, kdy jsem si vsugeroval, že mé mužství již odešlo a já jsem se stal ženou. Dneska jsem se už nad to povznesl, neřeším to a uvidím, jestli z rodičovství nakonec vyjdu jako muž, nebo jako žena.

* Teď už je to pro vás asi rutina, ale co bylo ze začátku nejtěžší?

Úplně všechno. Dítě, vaření, dítě, uklízení, dítě, přebalování... Navíc ten malej sígr pořád řval a hlavně já jsem byl čerstvý nekuřák, takže jsem to občas nedával. Nakonec jsem opět začal kouřit a svět byl hned o něco lepším místem.

* Ženy na mateřské nenávidí zimu, pískoviště či chlubení ostatních rodičů jejich potomky. Co vy?

Abych parafrázoval jednoho mého známého, tak zima je debil. Zimu jsem neměl rád nikdy a kór s dítětem. To je člověk pořád zalezlý doma a tam je to taky strašný. Pískoviště s cizími lidmi taktéž nesnáším. Ale to, že ostatní děti jsou hodné, čisté a jejich matky vyrovnané, to je mi naprosto, ale naprosto ukradený. Mě štvou ty jejich fagani, který se tam pořád motaj a dělaj rámus. Já mám rád klid, a proto vyhledáváme pískoviště bez lidí.

* Kdyby bylo starání se o dítě zaměstnáním, jaký byste si vyměřil plat?

Musel bych k tomu přistupovat objektivně. Na mateřskou dovolenou není potřeba mít školy, stačí základka, takže se pohybujeme někde u životního minima. Nicméně je třeba přidat přesčasy, práci ve velice ztíženém prostředí či příšerný pracovní kolektiv. To jsme pak někde u čtyřiceti tisíc korun hrubého.

* Šel byste na rodičovskou znovu?

To takhle nedokážu říct. Byla by to velmi dlouhá a vášnivá debata s partnerkou, kde by se plamenně gestikulovalo, vyhrožovalo, argumentovalo a uplácelo, a na jejímž konci bych šel na mateřkou já.

* Napsal jste knihu, váš blog soupeřil o cenu Magnesia Litera, i když ji nezískal. Znamená to, že už je z vás spisovatel?

Po jedné knize bych si určitě nedovolil nazvat sám sebe spisovatelem, ale po dvou knihách už se k tomu trochu přibližuju. Jakmile s deníčkem skončím, mám v plánu psát dál. V nejbližší době se chystám začít psát další knihu, která už, díkybohu, nebude mít s dítětem nic společného.

*** Regionální mutace| 5plus2 - Břeclavsko, ANNA TICHÁČKOVÁ - 17.4.2015

 

Přidat komentář

* Začátkem září jste se oženil, a jak se dalo čekat, hned jste uveřejnil dost peprný článek na svém blogu Deníček moderního fotra. Vážně byla svatba taková pohroma? (Magazín Práva - Zuzana Musálková )

                No, vybrali jsme si datum, kdy mělo nejmíň pravděpodobně pršet, a opravdu bylo hezky. Já jsem ale zapomněl doma kalhoty od obleku, takže na oficiálních svatebních fotografiích pořízených před obřadem mám džíny. Kalhoty mi naštěstí dovezli rodiče těsně před obřadem. (smích) Jinak, když se berete a už máte dítě, nikdo v okolí není ze svatby nějak extra nadšený. Při nejlepším jen tak pokývají hlavou nebo řeknou, že už bylo načase. (Dominik Landsman)

* Médiím jste zase poskytl svatební fotografie, kde nejsou vidět obličeje vaší ženy a syna. Pořád máte v plánu držet identitu svojí rodiny pod pokličkou, přestože jsou právě oni hlavními hrdiny vašeho blogu i knížek?

                Na blogu píšu fikci a nechci, aby si někdo tyhle příběhy spojoval přímo s mojí rodinou.

* Takže si hodně vymýšlíte a Čeněk a Nataša nejsou skutečné postavy?

                Vymýšlím si jak kdy, někdy úplně, ale na blogu jsou i pravdivé příběhy, i když ani ty nemůžete brát doslova. Při psaní většinou vycházím z nějakých drobností, které se opravdu staly, nebo nakombinuju dva tři zážitky, které spolu nesouvisí, a na jejich základě sestavím vymyšlený příběh.

* Stane se vám, že někteří čtenáři nepochopí, že je v příbězích hodně nadsázky?

                Někdy lidi píšou, že vychovávám ze syna hajzla, že je to rozmazlenej spratek, že ho mám mlátit, takže jim určitě nedochází, že často nepopisuju realitu.

* I tak jste oceňovaný bloger. Byl jste nominován na Magnesii Literu a letos na cenu Křišťálová lupa. Myslíte si, že by podobně drsný styl humoru prošel i matce blogerce?

                To vůbec. V naší společnosti je na jednu stranu zakořeněný obraz otce, který hlídá dítě s lahváčem v ruce, má všechno na háku, a bez problémů mu to prochází. Na druhou stranu stigma ženy je takové, že musí být především pečující a dokonalá a dítě bezmezně milovat každičký okamžik. Kdyby nějaká žena psala o vlastních dětech tak negativně jako já, asi by ji ukamenovali. Spíš si myslím, že by mnohé ženy podobným způsobem taky rády psaly, ale netroufnou si.

* Jste vystudovaný ekonom, chcete se po mateřské vrátit zpátky do oboru?

                Obor už jsem díky Deníčku změnil, takže nechci. Samotné vydávání knížek mě samozřejmě neuživí, ale nabalila se k tomu spolupráce s internetovými časopisy a různými servery. V podstatě se tím živím už teď. Pořád se starám o syna, což je záhul. Partnerka si sice vezme sem tam práci domů, ale to mě nevytrhne. Na druhou stranu syn chodí poslední tři měsíce do školky. Tráví tam dopo-ledne, což kvituju s povděkem, mám víc času na psaní a víc si vydělám.

* Možná nakonec nelitujete, že jste kvůli starosti o dítě odešel ze zaměstnání?

                To jste řekla kulantně, že jsem odešel. Vyhodili mě, když byla moje partnerka těhotná. Samozřejmě jsem si hned nenaplánoval, že zůstanu doma s dítětem, a hledal jsem si něco jiného. Z finančních důvodů jsme se nakonec rozhodli, že si vytáhnu černého Petra já. Bohužel se mi nepodařilo najít práci s platem, který by alespoň vzdáleně připomínal obnos, který nosila každý měsíc domů moje žena.
Bylo strašně zvláštní dostat se do téhle životní fáze. Děti jsem někdy mít chtěl, ale ne takhle brzy a rozhodně jsem neplánoval být s nimi na mateřské. Synovi budou tři a mně je devětadvacet.

* Byl jste s ním doma od jeho narození?

                O práci jsem přišel před tím, než se narodil. Po porodu byla doma i partnerka. Kluk byl ještě miminko, já jsem měl spoustu času a pohodu, i když jsem to tehdy jako pohodu moc nevnímal. Vlastně mi tím spadla do klína příležitost začít psát.

* Téma se, předpokládám, nabízelo samo. Otec na mateřské dovolené je neobvyklá věc. Budete psát v tomto duchu dál?

                Druhý díl knížky Deníček moderního fotra je ještě na stejné téma. Základní linie příběhu - nějaký otec, který k výchově syna přišel jak slepý k houslím a neumí si s novou situací poradit - mi po dvou letech na rodičovské dovolené přestává dávat smysl. Je vyčpělá. S tímto tématem jsem s druhou knížkou skončil. Jako autor už bych začal vykrádat sám sebe. Třetí díl by neměl už správnou atmosféru ani náboj. A nechci být jako Antonín Panenka, který dal jednou dloubáka a padesát let objíždí štace a pořád o tom dokola mluví.

* Dnes je na internetu spousta blogů, na které se v podstatě nikdo nedívá. Jak si Deníček moderního fotra získal čtenáře?

                To záleží na tom, co myslíte slovem čtenáře. Několik jedinců blog sledovalo od prvního dne, postupně pak přibývali další a zhruba po půl roce se čísla dostala do řádů tisíců. Větší úspěch přišel, když jsem uveřejnil příspěvek o tom, jak jsem doma poprvé sám s miminem. Lidi si ho prostě přeposílali na sociálních sítích. Do dneška jsem nepochopil, proč to byl právě tenhle příběh, který jsem psal jako takovou z nouze ctnost.

* Pořád jste muž na mateřské dovolené, jak na to lidé reagují?

                Dneska už v podstatě nijak. Na začátku byli hlavně moji rodiče úplně urvaní. Říkali si Náš syn studoval, my jsme to platili a teď šel místo práce na mateřskou. Pak jsem si samozřejmě vyslechl nějaké vtípky od kamarádů, takové ty dobře mířené. Už je to ale všechny přešlo a nesetkávám se ani s údivem, ani s názorem, že bych byl úplně mimo realitu.

Zdroj: 17.10.2015    Magazín Práva - Zuzana Musálková       

Přidat komentář