Co s láskou - Na tu první nikdy nezapomeneš

Anotace

Ukázka z textu

Ze stromů vyletělo hejno špačků a Amanda pozorovala, jak nad nimi mění směr a krouží na nebi v abstraktních obrazcích. Když se zase podívala na Dawsona, opíral se o ponk a tvář měl napůl ve stínu. Na tomto místě, kde je obklopovala minulost, by klidně přísahala, že vidí toho mladého Dawsona, ale snažila se připomenout si, že teď jsou oba jiní. Vlastně cizí lidé.
„Je to už dávno,“ prolomil ticho.
„Ano, dávno.“
„Mám asi tisíc otázek.“
Pozvedla obočí. „Jenom tisíc?“
Zasmál se, ale Amandě se zdálo, že z jeho smíchu slyší smutek. „Já mám také otázky,“ pokračovala, „ale nejdřív… měl bys vědět, že jsem vdaná.“
„Já vím,“ odpověděl. „Všiml jsem si prstýnku.“ Zastrčil si palec do kapsy, zase se opřel o ponk a překřížil nohy.
„Jak dlouho?“
„Příští měsíc to bude dvacet let.“
„Co děti?“
Zarazila se, protože si nikdy nebyla jistá, jak na tuto otázku odpovídat. „Tři,“ řekla nakonec.
Dawson si všiml jejího zaváhání, ale neuměl si ho vysvětlit.
„A co tvůj manžel? Líbil by se mi?“