Fangirl

Nástup na univerzitu toho změní víc, než by si Cath přála. Její dvojče, s nímž dřív tvořila nerozlučnou dvojici, si usmyslelo, že s ní nechce bydlet. Sebevědomá, extrovertní Wren už nechce sedět po večerech doma a rozebírat se sestrou osudy fiktivních postav – chce se vrhnout do společenského života.

Cath zjišťuje, že soukromí na studentské koleji v podstatě neexistuje a kontaktu s živými lidmi se nedá vyhnout. Z toho má na jedné straně záchvaty úzkosti, na druhé straně to snad někdy není až tak nepříjemné… Je tady Levi, kamarád její spolubydlící, a pak třeba Nick z knihovny. A oba dokonale ignorují Cathiny snahy o izolaci.

Nakonec i ona začíná být trochu zmatená…

„To je super,“ odvětila Cath a snažila se, aby na ní nebylo poznat, jak moc touží ho políbit a zamordovat.

Ty první rozpaky jsou děsivé i krásné zároveň, Cath touží po všem a zároveň se toho všeho, co má na dosah, pořád neovladatelně bojí. Protože když ztratíme jednou, už se nejspíš nikdy nepřestaneme bát, že ztratíme znovu.

Popošla o krok k sestře. „Kvůli ní budu nejspíš až do konce života magor. Budu se špatně rozhodovat, budu dělat divný věci, a ani si nebudu uvědomovat, že jsou divný. Lidi mě budou litovat a v životě nenavážu žádnej normální vztah – a vždycky to bude kvůli tomu, že jsem neměla mámu. Vždycky. Jsem nenapravitelně vyšinutá. Tak, že se z toho nikdy nedostanu. Já doufám, že si to hrozně vyčítá. Doufám, že si to nikdy neodpustí.“

Rainbow Rowellová se představuje českým čtenářům se svou druhou knihou a přináší dvojitou dávku všeho, co si zamilovali v té první – neskutečně vtipné, jiskřivé dialogy, notnou dávku smíchu a k tomu lehce plynoucí příběh o lásce a přátelství, a taky o tom, že někdy ten svůj bezpečný svět fantazie musíme opustit a zariskovat ve skutečném…

* * * * *

Když ještě jeden pro druhého nic neznamenali – když si Cath ještě myslela, že patří jiné – vlezla s ním do postele a usnula uprostřed polibku. A když se teď scházeli (doopravdy spolu nechodili, ale vídali se každý den), jenom se občas drželi za ruce. A i při tom Cath tak nějak dělala, že se to neděje – prostě se tvářila jakoby nic. A nikdy se ho nedotkla první.
Chtěla.
Panebože, chtěla ho povalit na zem a vyválet se v něm jako kočka na louce plné sedmikrásek.
A přesně proto se ho nedotýkala. Protože byla Červená Karkulka. Panna a naivka.

* * * * *

Fangirl