Kapitál v 21. století

Nakladatel:Universum
Jazyk: česky
Pořadí vydání:1.
Počet stran:664
Typ, vazba:Kniha, pevná
Formát, hmotnost:153 × 233 mm, 1202 g
Více podrobností
Klubová cena: 599 Kč
Běžná cena: 799 Kč
Ušetříte: 200 Kč
Kolik zaplatím za dopravu?
Skladem 
Připraveno k expedici
Informace o dostupnosti

Zboží skladem předáváme dopravci do 1-2 pracovních dnů.

Doba přepravy dopravcem:
  • 1 den

Poslední změna: 15.08.2018 17:26

Anotace

Obsáhlé dílo francouzského profesora ekonomie kritizuje prohlubující se majetkovou nerovnost ve světě a spatřuje v ní jedno z největších nebezpečí současného systému.
Autor, který shromažďování nejrůznějších dat a jejich vyhodnocování věnoval 15 let, upozorňuje, že majetková nerovnost je stejná jako před sto lety a roste způsobem, který ohrožuje jak demokracii, tak ekonomiku.

Specifikace

Název: Kapitál v 21. století

Originální název: Le capital au XXIe siecle

Autor: Thomas Piketty

Překladatel: Jana Chartier

Titul je zařazen do žánrů:

ISBN: 978-80-242-4870-7

EAN: 9788024248707

Objednací kód: NA037078

Odkazy

Apoštol přiměřené nerovnosti - francouzský ekonom Thomas Piketty

20.5.2015

Rozhovor s Thomasem Pikettym - autorem patrně nejvlivnější ekonomické knihy za poslední dekádu - Kapitál v 21. století (Universum). Kdyby ke zbohatnutí stačily nízké veřejné výdaje, bylo by Rumunsko a Bulharsko bohatší než Švédsko a Dánsko, míní zastánce progresivního zdanění dědictví a majetku, francouzský ekonom Thomas Piketty. Jak říkají zlé jazyky, je Pikettyho skoro sedmisetstránkový magnum opus Kapitál v 21. století zdaleka nejprodávanější knihou o ekonomické historii, kterou skoro nikdo nedočetl do konce. Připusťme, že to není snadné čtení, ale musíte obdivovat tu ohromnou schopnost autora zpracovávat tuny historických údajů a interpretovat minulost - a velmi často v Kapitálu najdete důkazy opravdu bystré a nekonvenční mysli. Jediné jméno, které vás napadne, když hledáte nejbližší paralelu moderního zpracování tématu „historie kapitalismu“, je britský historik a celoživotní marxista, před pár lety zesnulý Eric Hobsbawm. Jeho trilogie se sice lépe čte, ale zase u něj mnohem více než u Pikettyho narážíte na problém „co si počít se současností a budoucností“. Thomas Piketty nemá s komunistickou ideologií, natož pak s „reálným socialismem“ slitování a zůstává na poli tržní ekonomiky a pluralitní demokracie. Jakkoli s Pikettyho doporučeními k odstranění nerovnosti nemusíte souhlasit a mnoha akademickým recenzentům připadala „prakticky neproveditelná“, představuje přehled, s jakým Piketty zvládl minulost kapitálu, jednoduše fascinující pramen poznání. Už z tohoto důvodu je to takřka povinné čtení. „De rigueur,“ říkají Francouzi - a v tomhle je poslechněte.

Hodnocení a komentáře

překlad (Ondřej Špaček , 16.5.2016) Odpovědět

Kniha samotná je každopádně dobrá a důležitá, velice jsem ale zklamán spíše průměrný překladem... věcně tam asi moc chyb nebude, jazykově je to ale spíše klopotné čtení. Chápu, že rozsah knihy vs předpokládaný prodej asi neposkytuje dostatečnou finanční motivaci, ale jednoznačně hodnotím negativně (i proto, že teď už samozřejmě nikdo knihu znova překládat nebude... šance byla promarněna).

ekniha (Pavel Matoušek , 10.6.2015) Odpovědět

Dobrý den, v katalogu je uvedeno, že kniha bude k dispozici i v elektronické podobě. Na www.ebux.cz jsem ji zatím nenašel. Můžete prosím napsat, kdy bude dostupná? Děkuji.

Odpověď (knizniklub.cz , 10.6.2015) Odpovědět

Moc se omlouváme za zdržení, na elektronické verzi se pracuje, měla by být hotová do konce příštího týdne.

Otázka (Jan , 9.7.2015) Odpovědět

Dobrý den, mohu se zeptat v jaké fázi je elektronická verze knihy? Dle Vaší minulé odpovědi by měla být téměř hotová. Děkuji.

Odpověď (knizniklub.cz , 9.7.2015) Odpovědět

Už je na webu. Můžete si ji najít přímo přes ebux, nebo tady klikněte v řádku Dostupné verze titulu na elektronickou knihu.

Přidejte svůj komentář

E-mail nebude zveřejněn. Vyplňte v případě, že chcete být informování o reakcích na Váš komentář.

Ukázka z textu

Smysl peněz v klasickém románu
V románech z osmnáctého a devatenáctého století se peníze objevují všude, nejen jako abstraktní veličina, ale také a především jako hmatatelná a zcela konkrétní hodnota. Autoři neustále udávají částky tu ve francích, tu v librách, aby nás zpravili o příjmech či majetku svých postav. Není to proto, že by nás chtěli mořit čísly, ale proto, že tato kvantitativní vyjádření umožní čtenáři zafixovat si odlišná sociální postavení a tehdy běžnou životní úroveň.
Konkrétní peněžní sumy působí o to stabilněji, že růst byl v té době relativně pomalý, takže zmíněné hodnoty se v průběhu desetiletí mění jen postupně. V osmnáctém století byl průměrný růst produkce a příjmu na obyvatele velmi slabý. V době, kdy ve Spojeném království psala své romány Jane Austenová, tj. v letech 1800–1810, činil průměrný příjem zhruba 30 liber za rok. A ani v letech 1720 či 1770 nebyl příliš odlišný. Byl to stabilní orientační bod, který existoval již za autorčina dětství. Jane Austenová věděla, že aby mohl člověk pohodlně a s určitou elegancí žít, cestovat a oblékat se, jíst a bavit se, mít minimální domácí výpomoc, bude třeba – podle jejích kritérií – disponovat nejméně dvacetinásobkem či třicetinásobkem této sumy. Její postavy nepociťují nedostatek, mají-li k dispozici ročně minimálně 500 až 1000 liber.
Ke struktuře nerovnosti a životní úrovni, kterou s sebou tato realita a její vnímání nesou, a především ke struktuře rozdělení majetku a důchodů, které z ní vyplývají, se ještě podrobněji vrátíme. V této chvíli je pro nás důležité, že při nulové inflaci a vzhledem k velmi nízkému růstu vypovídají tyto částky o velmi konkrétní a stabilní realitě. O půlstoletí později, v letech 1850–1860, dosahoval průměrný příjem sotva 40 až 50 liber ročně. Tehdejší čtenář zřejmě považoval sumy uváděné Jane Austenovou za poněkud nízké, ale nebyl nijak dezorientován. V období Belle Époque, tedy v letech 1900–1910, činil průměrný příjem ve Velké Británii 80 až 90 liber za rok. Ačkoli tehdy už byl růst značný, roční důchod ve výši 1000 liber – někdy i mnohem vyšší –, který spisovatelka uvádí, zůstává stále základním orientačním bodem.
Stejnou stabilitu finančních ukazatelů nacházíme v románu francouzském. Ve Francii otce Goriota, tedy v letech 1810–1820, se průměrný roční důchod pohyboval kolem 400 až 500 franků. Pokud tuto sumu vyjádříme v tourských librách, zjistíme, že důchody v předešlém režimu byly jen o málo nižší. Balzac, stejně jako Austenová, popisuje svět, kde je ke slušnému životu třeba nejméně dvacetinásobek či třicetinásobek této sumy. Klesne-li důchod Balzakových hrdinů pod 10 000 či 20 000 franků ročně, považují se za chudé. A i v tomto případě se budou řádové jednotky v průběhu devatenáctého století až do období Belle Époque měnit jen velice pomalu. Zůstanou pro čtenáře dlouho důvěrně známé. Prostřednictvím několika málo slov umožňují číselné údaje výstižně popsat kontext, způsob života, panující rivality, celou civilizaci.
Mohli bychom zde uvádět další a další příklady z amerických, německých, italských a jiných románů ze zemí, které poznaly dlouhou měnovou stabilitu. Až do první světové války měly peníze konkrétní smysl a autoři románů ho neváhali využívat, zkoumat a udělat z něj literární nástroj.

poznámka pod čarou - 1
Odhady, které zde uvádíme, se týkají průměrného důchodu dospělého obyvatele, který se nám zdá relevantnější než průměrný důchod na obyvatele. Viz odborná příloha.
poznámka pod čarou - 2
Průměrný důchod činil v letech 1850–1860 ve Francii 700 až 800 franků ročně a v letech 1900–1910 potom 1300 až 1400 franků. Viz odborná příloha.


Žánry