Proklínám řeku času

Průměr: 3.25
(4x)
Nakladatel: Knižní klub (EUROMEDIA GROUP, a.s.)
Jazyk: česky
Pořadí vydání:1.
Počet stran:184
Typ, vazba:Kniha, pevná
Formát, hmotnost:133 × 207 mm, 305 g
Více podrobností
Běžná cena: 249 Kč

Není skladem 
Bližší informace o dostupnosti nejsou k dispozici.
Informace o dostupnosti

Zboží bohužel momentálně není skladem. Pokud chcete být emailem informováni o jeho naskladnění, klikněte na tlačítko "Sledovat titul" a zadejte svou emailovou adresu.

Poslední změna: 28.03.2024 18:39

Anotace

Uchvacující příběh o nevysloveném vztahu matky a syna, který trvá až za hrob, od autora bestselleru Jít krást koně. Je podzim roku 1989. Komunistické zřízení ve východní Evropě se hroutí a v troskách se ocitá i svět Arvida Janssona – jeho čeká rozvod, jeho matce právě diagnostikovali rakovinu. Arvid odjíždí do chaty na dánském pobřeží, kde strávil dětství, a pokouší se tam přehodnotit svůj život. Vybavují se mu letní dny na pláži ve společnosti bratrů, první lásky i mladistvý levicový idealismus, který se postavil mezi něj a sny jeho matky. Teď kolem ní Arvid váhavě krouží a není schopen se jí svěřit s tím, co ona už stejně dávno ví... Mistrné vyprávění bez námahy proplouvá řekou času a znovu čtenáře přesvědčuje o autorově hlubokém porozumění lidské duši. A nejen čtenáře – Peru Pettersonovi byla za tento román udělena Literární cena Severské rady, nejprestižnější ocenění, jaké lze za umělecké dílo napsané v některém ze severských jazyků získat.

Specifikace

Název: Proklínám řeku času

Originální název: Jeg forbanner tidens elv

Autor: Per Petterson

Překladatel: Jaroslava Vrbová

Titul je zařazen do žánrů:

ISBN: 978-80-242-4972-8

EAN: 9788024249728

Objednací kód: -

Čtenářské recenze

Recenze – Jen ty a já

23.12.2015

Nikdo jiný tady není. Nelíbí se ti to snad? Nic s tím neuděláš. A my si určitě vystačíme. Já a ty. Moje já a nemoc, která dnes bere miliony lidí ročně jako na běžícím páse. Já a ty. Manžel a manželka, která brzy odejde do jiného života.

Hodnocení a komentáře

Titul ještě nikdo nekomentoval, buďte první.

Přidejte svůj komentář

E-mail nebude zveřejněn. Vyplňte v případě, že chcete být informování o reakcích na Váš komentář.

Ukázka z textu

Sklenice stály na stole. Zapálila si cigaretu, byla cítit připálenou vlnou, neříkala nic, sklenice stály netknuté dál, já také nepil, když nepila ona. Vytáhl jsem z kapsy modrý sáček tabáku a ubalil si ztuhlými prsty cigaretu. Beze slova jsem kouřil a díval se před sebe. Po chvíli jsem se naklonil dopředu a pozoroval jsem velkou louku mezi naším pozemkem a statkem. Dřív se tam pásli koně, ale občas i jalovice, pouštěl jsem na ní kdysi draky, ale teď byla zpustlá, tráva vysoká a tak hustá, že se po ní nedalo chodit, pokud člověk nebyl zrovna srnka s dlouhýma nohama. Běhali tam zajíci a ježci, bažanti tam vyváděli mladé, teď v listopadu už velké, a hemžila se tam spousta drobných hlodavců a nad nimi na nebi jestřábi a občas se odnikud vynořilo káně myšilov a sokoli viseli tiše jako přišpendlení ve vzduchu a pak střemhlav jako projektil sletěli dolů, na dubu se večer objevily sovy, seděly potmě na větvi a zíraly tak dlouho na svou kořist, až ji dostaly, a za tmavých nocí prolétla mezi stromy kuna a někdy nám přeběhla po střeše, slyšeli jsme ji dupat, všichni vespolek měli zřejmě dostatek potravy.
Odhodil jsem nedopalek na trávník a přece jen jsem zvedl sklenici, řekl na zdraví a napil se, přestože její sklenice stála dál na stole, ale pak ji náhle taky pozvedla a řekla: „Tak tedy na zdraví, Arvide,“ důkladně se napila a hned se rozkašlala, byla to síla, a pak dodala: „To je ale dobrá pálenka! Kéž by člověk žil tak dlouho, aby si ji pořádně vychutnal!“