Proklínám řeku času
Nakladatel: | Knižní klub (EUROMEDIA GROUP, a.s.) | |
---|---|---|
Jazyk: | česky | |
Pořadí vydání: | 1. | |
Rok a měsíc vydání: | 2015/11 | |
Počet stran: | 184 | |
Typ, vazba: | Kniha, pevná | |
Formát, hmotnost: | 133 × 207 mm, 305 g | |
Více podrobností |
Běžná cena: | 249 Kč |
---|
Informace o dostupnosti
Zboží bohužel momentálně není skladem. Pokud chcete být emailem informováni o jeho naskladnění, klikněte na tlačítko "Sledovat titul" a zadejte svou emailovou adresu. Poslední změna: 28.03.2024 18:39 |
- Sledovat titul
- Recenze (1)
- Odkazy a akce (0)
- Komentáře (0)
Anotace
Uchvacující příběh o nevysloveném vztahu matky a syna, který trvá až za hrob, od autora bestselleru Jít krást koně. Je podzim roku 1989. Komunistické zřízení ve východní Evropě se hroutí a v troskách se ocitá i svět Arvida Janssona – jeho čeká rozvod, jeho matce právě diagnostikovali rakovinu. Arvid odjíždí do chaty na dánském pobřeží, kde strávil dětství, a pokouší se tam přehodnotit svůj život. Vybavují se mu letní dny na pláži ve společnosti bratrů, první lásky i mladistvý levicový idealismus, který se postavil mezi něj a sny jeho matky. Teď kolem ní Arvid váhavě krouží a není schopen se jí svěřit s tím, co ona už stejně dávno ví... Mistrné vyprávění bez námahy proplouvá řekou času a znovu čtenáře přesvědčuje o autorově hlubokém porozumění lidské duši. A nejen čtenáře – Peru Pettersonovi byla za tento román udělena Literární cena Severské rady, nejprestižnější ocenění, jaké lze za umělecké dílo napsané v některém ze severských jazyků získat.Specifikace
Název: Proklínám řeku času
Originální název: Jeg forbanner tidens elv
Autor: Per Petterson
Překladatel: Jaroslava Vrbová
Titul je zařazen do žánrů:
ISBN: 978-80-242-4972-8
EAN: 9788024249728
Objednací kód: -
Čtenářské recenze
Recenze – Jen ty a já
23.12.2015Nikdo jiný tady není. Nelíbí se ti to snad? Nic s tím neuděláš. A my si určitě vystačíme. Já a ty. Moje já a nemoc, která dnes bere miliony lidí ročně jako na běžícím páse. Já a ty. Manžel a manželka, která brzy odejde do jiného života.
Hodnocení a komentáře
Titul ještě nikdo nekomentoval, buďte první.
Přidejte svůj komentář
Ukázka z textu
Sklenice stály na stole. Zapálila si cigaretu, byla cítit připálenou vlnou, neříkala nic, sklenice stály netknuté dál, já také nepil, když nepila ona. Vytáhl jsem z kapsy modrý sáček tabáku a ubalil si ztuhlými prsty cigaretu. Beze slova jsem kouřil a díval se před sebe. Po chvíli jsem se naklonil dopředu a pozoroval jsem velkou louku mezi naším pozemkem a statkem. Dřív se tam pásli koně, ale občas i jalovice, pouštěl jsem na ní kdysi draky, ale teď byla zpustlá, tráva vysoká a tak hustá, že se po ní nedalo chodit, pokud člověk nebyl zrovna srnka s dlouhýma nohama. Běhali tam zajíci a ježci, bažanti tam vyváděli mladé, teď v listopadu už velké, a hemžila se tam spousta drobných hlodavců a nad nimi na nebi jestřábi a občas se odnikud vynořilo káně myšilov a sokoli viseli tiše jako přišpendlení ve vzduchu a pak střemhlav jako projektil sletěli dolů, na dubu se večer objevily sovy, seděly potmě na větvi a zíraly tak dlouho na svou kořist, až ji dostaly, a za tmavých nocí prolétla mezi stromy kuna a někdy nám přeběhla po střeše, slyšeli jsme ji dupat, všichni vespolek měli zřejmě dostatek potravy.
Odhodil jsem nedopalek na trávník a přece jen jsem zvedl sklenici, řekl na zdraví a napil se, přestože její sklenice stála dál na stole, ale pak ji náhle taky pozvedla a řekla: „Tak tedy na zdraví, Arvide,“ důkladně se napila a hned se rozkašlala, byla to síla, a pak dodala: „To je ale dobrá pálenka! Kéž by člověk žil tak dlouho, aby si ji pořádně vychutnal!“