Žena v černém - Anděl smrti

Průměr: 4.0
(2x)
Nakladatel: Metafora (GRADA Publishing, a. s.)
Jazyk: česky
Pořadí vydání:1.
Počet stran:216
Typ, vazba:Kniha, pevná
Formát, hmotnost:129 × 206 mm, 280 g
Více podrobností
Běžná cena: 149 Kč

Není skladem 
Bližší informace o dostupnosti nejsou k dispozici.
Informace o dostupnosti

Zboží bohužel momentálně není skladem. Pokud chcete být emailem informováni o jeho naskladnění, klikněte na tlačítko "Sledovat titul" a zadejte svou emailovou adresu.

Poslední změna: 02.03.2021 16:38

Anotace

Na Londýn prší bomby, ale ve starém domě číhá daleko větší nebezpečí… Volné pokračování slavného duchařského bestselleru Susan Hillové, Žena v černém Je podzim 1940, zuří druhá světová válka a na města Velké Británie dopadají německé bomby. Domy se hroutí, lidé umírají… Rodiče se loučí s dětmi a posílají je z Londýna na venkov, kde by pro ně mělo být bezpečněji. Skupinka školáků doprovázená dvěma učitelkami je ubytována ve starém, osamělém, zchátralém domě poblíž nevlídného močálu. Cesta k němu vede po přílivem zaplavované hrázi s podivným jménem Devět životů… Měli by tu být sami, ale brzy se ukáže, že tady na ně někdo – nebo něco? – čeká. Tajemné náznaky záhy přerostou ve smrtelné nebezpečí. „Kdykoliv ji někdo spatří, zemře dítě,“ tvrdí venkovský stařec, který však není zdaleka tak pomatený, jak se zdá. Jaká děsivá síla číhá v Domě u Úhořího močálu, aby si vzala to, po čem už nekonečná léta touží?

Specifikace

Název: Žena v černém - Anděl smrti

Autor: Waites Martyn

Titul je zařazen do žánrů:

ISBN: 978-80-7359-412-1

EAN: 9788073594121

Objednací kód: -

Hodnocení a komentáře

Titul ještě nikdo nekomentoval, buďte první.

Přidejte svůj komentář

E-mail nebude zveřejněn. Vyplňte v případě, že chcete být informování o reakcích na Váš komentář.

Ukázka z textu

Zápach ji udeřil s takovou silou, až zavrávorala. Vzduch těžký vlhkostí, hnilobou a rozkladem prostupoval samotné základy domu. Rukou si zakryla ústa i nos a snažila se nedýchat. Cítila, že i za tu kratičkou dobu, kterou tu strávila, se jí pach vsákl do noční košile a do všech pórů.
Byla to obrovská místnost, která nejspíš zabírala plochu pod celým přízemím domu. Kamenné zdi pokryté mechem se drolily a na mokrou podlahu po nich stékala tenkými čúrky voda, v jejíchž odlescích získávala místnost ve světle svíčky přízračný nazelenalý nádech.
Stál tam bezpočet regálů a polic, všechny plné nejrůznějších krabic a beden. Některé měly odklopená víka a všechny byly plné vlhkých zaprášených věcí, zašlých vzpomínek na předchozí obyvatele domu.
Zdálo se ale, že je tady Eva sama.
Pomalu a opatrně odtáhla ruku od obličeje, dlaní zastínila plamen, zdvihla svíčku, aby ozářila prostor, a pokročila k policím. Krabice byly mokré a plesnivé. Jednu otevřela a nahlédla dovnitř. Uviděla změť papírů a hromadu zmuchlaných šatů prožraných moly. Vrátila víko nazpátek a nakoukla do další krabice. Ta byla plná starých hraček, začernalých a zničených vlhkem. Obličeje starodávných panenek na ni zíraly slepýma očima a usmívaly se prázdnými úsměvy. Pod nimi vykukoval dřevěný rám. Látka, kterou byl potažený, shnila a zčernala a z původních barev zůstalo jen pramálo, ale Eva přesto poznala, co má před sebou. Loutkové divadlo. S pocitem smutku a lítosti i teď přiklopila víko. Bylo to pro ni jakýmsi symbolem konce dětství.
Vedle krabice s hračkami zahlédla něco velmi zajímavého – fonograf. Natáhla ruku a dotkla se starého zrezivělého přístroje. Takhle se tedy dřív zachycovaly zvuky? Zkusmo pohnula vypínačem ke straně a čekala. Nic se nestalo. Ležely tady také válečky, každý měl po straně štítek s popiskem. Jeden zdvihla. Stálo na něm: Alice Drablowová. Vedle jména byla napsaná i nějaká data.
Pak si všimla něčeho dalšího. Zamračila se, popošla blíž a zdvihla svíčku, aby si posvítila na zeď přímo za policí. Byla to slova vyškrábaná do kamene zvláštními kulatými písmeny: MŮJ ŽAL BUDE ŽÍT V TĚCHTO ZDECH NAVĚKY.
Natáhla ruku a přejela prsty přes písmena, jako by je chtěla ohmatat a pochopit, co jimi ten, kdo je sem vyryl, chtěl říci. Ale starý vlhký kámen se pod jejím dotekem drolil a slova zmizela, jako by byla napsána na vodní hladině. Evy se zmocnil pocit bezútěšné osamělosti, jaký cítila v dětském pokoji.
Udělala krok zpět a do něčeho narazila. S leknutím se otočila.
Vrzy… vrz… Vrzy… vrz…
Staré houpací křeslo.
Tak to je původcem těch zvláštních zvuků! Seděl v něm snad někdo? A houpal se? Pokud ano, kdo to byl a kam se poděl? Podle všeho jsou tady jenom jedny dveře, ty, kterými vešla. Znamená to snad, že je ten dotyčný pořád tady?
S bušícím srdcem se pomalu otáčela dokola a snažila se proniknout zrakem temné stíny.
V jednom rohu se něco pohnulo.
„Haló!“
Zvuk se ozval znovu, tentokrát zpoza nejbližší police.
„Haló!“ zopakovala znovu a doufala, že v jejím hlase zaznívá mnohem víc sebevědomí a odvahy, než kolik ve skutečnosti cítí.
Zadržela dech a vykročila po směru zvuku. Natáhla ruku se svíčkou, aby odhalila, co to tam je, ale zároveň se bála jít příliš blízko. Nahlédla za polici.
Proti ní vyběhla krysa.
Eva zaječela a upustila svíčku na zem. Ta na vlhké podlaze se zasyčením okamžitě zhasla a celá místnost se ponořila do tmy. Eva stála na místě jako přimražená a těžce dýchala. Stále slyšela cupot krysích nožek.
A pak se to ozvalo znovu.
Vrzy… vrz… Vrzy… vrz…
Houpací křeslo se znovu dalo do pohybu.


Žánry