Tvrďáci

Anotace

Ukázka z textu

Nejdříve se ozval hlasitý dutý úder, po něm pronikavý praskot rámu a dveře se rozlétly. Loretto to sice neviděl, ale sled zvuků jasně prozrazoval, co se děje. Sklouzl na podlahu a právě sahal pod postel pro pistoli, když někdo rozsvítil a on spatřil dva Cabovy lidi, tytéž, kteří postávali s Cabem před klubem toho večera, kdy došlo ke střelbě. Teď stáli bok po boku ve dveřích ložnice a mířili na něj dvojicí podobných kanonů. Byly to kolty pětačtyřicítky, zářivé a naleštěné, jaké by se dobře hodily do westernu s Tomem Mixem. Loretto jim ukázal prázdné ruce. Na sobě měl jen trenýrky a bílý nátělník. „Pánové?“ oslovil je, posadil se a rukama si objal kolena přitisknutá k hrudi.
Jeden z hrdlořezů promluvil hlubokým drsným hlasem: „Richie Cabo ti vzkazuje, že se moc omlouvá, ale nemoh přijít osobně.“ Oba svorně pozvedli ruku se zbraní, zamířili – a ve stejném okamžiku se ze tmy za nimi vynořil Mike Baronti a v ruce svíral předmět, ze kterého se vyklubal tlustý porcelánový poklop splachovací nádržky. Mike s ním švihl jako baseballovou pálkou a zasáhl oba chlapy do zátylku. Svalili se jako klády, jeden v bezvědomí rovnou na ústa, druhý, omráčený, klesl na kolena. Oba kolty upadly s rachotem na tvrdé parkety a Loretto srazil druhého z mužů na podlahu a zkroutil mu ruku za zády.
„Co se to sakra děje?“ zeptal se Mike, uchopil kolty a hodil je na Lorettovu postel.
„Panebože,“ hlesl Loretto. Došlo mu, že stačilo pár vteřin a bylo po něm. Kývl na Mikea a poděkoval mu.