Věž

Anotace

Ukázka z textu

Sklepení je temné a tiché.
Klečící, do půl těla svlečený muž uchopí do pravice nůž a přejede ostřím po kůži v místech, kde má na levém rameni jizvu z předchozích zranění. Nůž je ostrý a rána se snadno obnoví. Pokožka se zachvěje pod nožem a vytryskne krev.
„První,“ zazní v temnotě mužův hlas. „Tato krev mne v bolesti pojí se Sakramentem. Tak jako trpí Sakrament, musím trpět i já, dokud všechno utrpení neskončí.“
Přemístí nůž do levé ruky a opakuje řez na pravém rameni.
„Druhý,“ řekne. Rituál, který právě provádí, mu popsal zaměstnanec nemocnice v Ruině, městě na jihu Turecka. Ten věrný muž pečlivě zaznamenal vše, co prozradili trpící sancti ve smrtelném deliriu. Nůž řeže a ze starých ran prýští čerstvá krev. Znovu otevřené jizvy vytvářejí na mužově těle tentýž vzor, jaký zná z fotografií těl těch svatých mnichů. Zvěd v nemocnici je vyfotil mobilním telefonem poté, co jejich dlouhé utrpení skončilo. Ten tajný obřad probíhal v samém srdci citadely po tisíce a tisíce let. Nepřátelé církve věří, že teď, když jsou sancti mrtví a izolace citadely byla prolomena, je starým pořádkům konec.
Mýlí se.