Čtenář z vlaku v 6.27

Když jsem koukala, jak se kniha líbila ostatním čtenářům, tak jsem se dozvěděla, že někomu připomíná Amélii z Montmartru. Jelikož se jedná o film, který jsem viděla nesčetněkrát a který miluji, tak to najednou knihu povzneslo na úplně jinou úroveň. Stačilo tak málo. Moje čtení bylo provázeno hudbou z filmu a stylem vyprávění. Musím říct, že mě to bavilo snad ještě víc. Krom toho, děj se odehrává v Paříži...takže proč ne :-)

Dle anotace mělo jít o příběh muže, Guylaina Vignollesa, který žije celkem nudný život. Každé ráno nasedá do vlaku v 6.27, v kterém nahlas předčítá úryvky z všemožných listů, které zachránil před zničením. Náplní jeho opravdové práce je obsluhovat jakýsi stroj Zerstor 500, který polyká, cupuje a ničí již odepsané knihy.

Přestože je Guylain hlavním obsluhovačem tohoto drtiče, z celého srdce ho nesnáší. Je pro něj noční můrou. Je to ale jeho život a on ho stereotypně žije. Kolem sebe má jen hrstku přátel, mezi které patří karas z kulatého akvária, Rouget de Lisle. Jeho přátelé jsou dosti prapodivní, ale dílo obohacují o spoustu zajímavých chvil v podobě vášně pro alexandriny nebo zoufalého hledání všech výtisků svých nohou (pochopíte až z textu v knize).

Osud mu ale chystá jiné překvápko. Jednoho dne najde ve vlaku zlatý poklad. USB, která obsahuje životní příběh záhadné ženy, Julie - mladičké obsluhovačky veřejných záchodků.

Život dělá kotrmelec a vše se mění. Děj dostává tu správnou šťávu, která celou knihu posouvá o úroveň výš. Dozvídáme se totiž další příběh. Opět stereotypní, ale mnohem vtipnější. Kdo by kdy čekal takové humorné a trefné poznatky z veřejných záchodků?

Od této chvíle nebudu koukat na hajzlbabky stejně jako doposavaď. Budu mít pocit, že musím spočítat všechny dlaždičky, okouknout, zdali najdu návštěvní knihu a hlavně už nikdy nezapomenu vhodit minci na talířek a usmát se.

Prvotina Jeana-Paula Didierlaurenta mně opravdu zvedla náladu. Ač bylo vše takové prapodivně krátké (na to nejsem zvyklá), tak vše sedělo tak jak má a zanechalo to ve mně nepopsatelný pocit štěstí.

Doporučuji všemi dvaceti :-)

Autorka recenze: Kristýna Bednářová

Čtenář z vlaku v 6.27

Co k tomu bylo zapotřebí? Postav, které na první pohled sice v ničem nevynikají, přesto jsou něčím zvláštní, pro některé spíše podivínské, a proto zajímavé. Takový je přesně i hrdina tohoto krátkého románu Guylain Vignolles, samotářský třicátník z předměstí Paříže, který žije pouze se svojí akvarijní zlatou rybkou, jehož zaměstnání je pro něj trýzní, a ten trýznící stroj nazývá jako příšeru z legendární Kingovy knihy To. Ale To mu přináší materiál pro jeho „podivnost“. A čímže je jeho „podivnost“, když ráno čeká na vlak do práce s dalšími pasažéry, kteří se „dopracovali k tomu, že vůči němu projevovali takový ten shovívavý ohled vyhrazený neškodným bláznům?“ Vždy po nasednutí do vlaku, hned za dveřmi sklopil výklopné sedátko, vytáhl z desek většinou trochu pomuchlané listy papíru a začal nahlas předčítat. Bez návaznosti, bez logiky, prostě co na papíru zrovna je. Jednou něco z  detektivky, jindy z kuchařky, je to nahodilé. Jde pouze o to předčítání „zachráněných listů z knih“, které on sám, s bolestí na duši, likviduje v průmyslové sběrně odpadů. A není to jediný milí podivín v tomto příběhu. Takových „bláznů“ zná více, jako kolegu z drtičky, který v ní přišel o nohy, a teď je chce podivným způsobem zpátky. Či vrátného ze sběrny, mluvícího pouze ve verších.

Čtenář z vlaku v 6.27

Jean-Paul Didierlaurent napsal jedinečný příběh, který dokazuje jeho vypravěčský talent, na smysl pro humor, umění hledat to „podivné“ v běžném … Prostě je to kniha napsaná pro tu radost, kterou čtení dokáže dát. A spolu se svými kolegy z branže jako David Foenkinos, Amélie Nothombová, Eric-Emmanuel Schmitt, Muriel Barberyová, nám ukazuje jedinečnost současné francouzské literatury.

Z originálu „Le Liseur du 6h27“ (2014) přeložila Nela Knapová, vydalo Euromedia Group – Knižní klub v roce 2015.

Autorem recenze je Bohdan BoboKing Volejníček

Zpočátku jsem měla pocit, že čtu jednu z knih Kurta Vonneguta, velice podobné brilantní postřehy, netypický hrdina i celková atmosféra děje vytvářejí úžasný celek ze zdánlivě obyčejných věcí a událostí.

Jedinými přáteli tohoto při povrchním pohledu nezajímavého samotáře, jemuž už se třicítka dávno přehoupla a pomalu se šine ke čtyřicítce, je podivínský vrátný vyjadřující se ve vznosných verších a invalidní exkolega, jehož připravil o nohy stroj, který náš hrdina obsluhuje. Ovšem pravým důvěrníkem je malá oranžová rybka, kterou doma chová v akváriu, jen jí je schopen vyprávět o svém životě a svých problémech.

Jednoho dne do jednotvárného běhu Guylainova života zasáhnou svým vpádem dvě roztomile vypadající stařenky, které stydlivě, jako malé holčičky, muže požádají, zdy by nepřišel předčítat k nim. Guylain souhlasí a tím nabere jeho život nový, svěží vítr do plachet. Ale skutečným zlomem se stane nález červeného USB ve vagonu, v jehož paměti je uložen deník mladé ženy Julie, s profesí pro ženu jejího věku rozhodně netypickou. Řádky vyzařují takové charisma, že se Guylain rozhodne dívku za každou cenu nalézt.

Čtenář z vlaku v 6.27

Autorkou recenze je Iveta Filanderová