Hranice nevinnosti

Blaire je devatenáct let a tři dlouhé roky pečovala o svou nemocnou maminku, při tom všem zvládala školu i práci. Otec je před pěti lety opustil v tu nejhorší dobu, když měl vážnou dopravní nehodu, při které zemřela jejich druhá dcera. Blaiřino dvojče. S touto ztrátou se nikdo z nich nedokáže vyrovnat a o to víc právě táta. Ten to v té době vyřešil po svém, odešel... Od té doby ho Blaire viděla pouze dvakrát, s ničím Blaire nepomohl a ani se neukázal na pohřbu. Musela to všechno zvládnout jen ona sama. Jenže výdaje za léčbu byly vysoké a tak nezbývalo než prodat veškeré cennosti i dům, který zdědily s matkou po babičce. Proto Blaire musela chtě nechtě zavolat tátovi a požádat ho o střechu nad hlavou...

A tak se děvče z Alabamy dostalo až na Floridu, ve svém oprýskaném pick-upu a s jedním jediným kufrem věcí. Jak se ukázalo, táta na ní nečekal, což ji vlastně ani nepřekvapilo. Vlastně ji nečekal nikdo, byla neznámý vetřelec, který byl nečekaný a nechtěný. Už už si myslela, že bude muset nocovat v autě, ale nakonec se nad ní "pan dokonalý" slitoval a nechal ji s laskavostí jeho vlastní na pár dní nocovat v kumbále pro služku. Pan dokonalý byl Rush, nikdo jiný, než její nevlastní bratr, jemu patřil ten nádherný, luxusní a přepychový dům na Rosemary Beach. Bohatý synek, ještě bohatšího rockera z jednoho z předchozích manželství její drahé macechy.

Blaire, jak to tak v těchto knihách bývá, je nádherná, dokonalá, hodná a neskutečně milá, akorát si to vůbec neuvědomuje. Život ji naučil všímat si jiných priorit a hodnot v životě. Je vážně senzační, sice vám někdy přijde, že je hodná až moc a že by občas mohla trochu vystrčit drápky, ale i tak jí její povahu uvěříte. Ona je sen každého muže, jen ještě nepotkala toho pravého... Nebo vlastně...možná ano.

Rush je kapitola sama o sobě. Opět budeme mít to potěšení se sexy polobohem, který dělá želé s každé holky, co se kolem něj mihne. Je nádherný, svalnatý, sexy, dalo by se říci, že je dokonalý, ale jeho dokonalost kazí jeho povaha. Je to holkař a to dost velký, s nikým se nepáře, je arogantní a namyšlený. Ale opět...baštila jsem ho i z pouhých stránek knihy. Chvilku bylo želé i ze mě :-).

Rush to Blaire nijak zvlášť neulehčuje, je na ní protivný a opět tu je klasická zápletka, chci/nechci. Ale i náš tajemný Rush má ve svém srdci slabé místo a naše krásná a nevinná Blaire se tam kousek po kousku dostane. A věřte mi, bude to stát za to.

"Dva nevlastní sourozenci"
"Dva rozdílné světy"
"Jedno osudové léto v Rosemary Beach"

Jistě vám je jasné, že tenhle příběh bude mít nějakou klíčovou zápletku a taky že ji má. A je to jedno velké tajemství. ;-) Konec knihy budete svým způsobem proklínat a nedočkavě budete hledat datum vydání dalšího dílu této série. Já vám to usnadním, bude to: AŽ V ZÁŘÍ!!!!

Ač je těmito knihami český pult téměř přehlcen a zdá se, že Hranice nevinnosti jsou jen další z mnoha tuctových sladkých záležitostí, tak to tak není. Ano, musím přiznat, že místy to bylo klišé jako hrom a občas mi přišlo, že autorka některé věty i pasáže psala jako z lavice první třídy, ale to beru jako miniaturní maličkost. Tahle kniha je stejná jako ostatní, ale přeci jiná, ten příběh je jiný a já to velmi oceňuji a tleskám, protože právě kvůli té dnešní době plné "slaďáren", dokázala znamenitě vyniknout. A i já, milovnice severských krimi, jsem si tuhle sérii už teď zamilovala. Knížka je velmi čtivá o tom svědčí i fakt, že jsem ji slupla jako malinu mezi obědem a svačinou.

"Vtom se dveře zavřely. Rozhlédla jsem se po prázdném motelovém pokoji, který mě obklopoval. Loučení není zas až taková paráda. To už jsem teď věděla víc než dobře."

Takže, holky! Přečtěte si tuhle knížku, možná si ke konci vezměte i pár kapesníků nebo antistresový míček a užijte si ji stejně jako já ;-) !!!

Hodnocení: 5/5

Autorka recenze: Michaela Tyrová
Zdroj: Knižní deníček

Dámy a pánové – ale dámy asi především – tohle jsou provinilé radosti ve své nejčistší podobě. Třeba na sebe nebudete hrdé, že čtete takovou „jednoduchou slaďárnu“, každopádně je to skvělé čtení a vy tu knížku nepustíte do poslední strany. Nepustíte ji, ani když budete mít dočteno: klidně si to rovnou přečtete znova.

Můj život je jeden velký rozpačitý okamžik. Budu s tím muset něco udělat.

Blaire je devatenáct a je zatraceně sexy. Ale moc si to neuvědomuje, ani se toho nikdy nesnažila využít. Měla totiž za posledních pár let úplně jiné problémy. Nelže, když říká, že se občas duševně cítí na čtyřicet. Až vám prozradí něco ze své minulosti, budete jí věřit.

Jelikož přišla o mámu i o střechu nad hlavou, stěhuje se k otci. Který náhodou zrovna není doma – není třeba zvláštního důvtipu, aby si člověk vyvodil, že zase jednou zdrhá před zodpovědností.

Blaire to až tak neřeší. Má plnou hlavu jiných věcí. Především toho kluka, který jí otevřel dveře a s poněkud znechuceným výrazem ji provizorně ubytoval v podstatě ve spíži.

A on si toho je moc dobře vědom. Rushovi Finlayovi nemusíte nic říkat, když jde o holky. Je mu jasné, že Blaire se do něj beznadějně zabouchla, a taky nepochybuje o tom, že její postelní zkušenosti jsou doslova nulové. Má pravdu.

Kde je problém? Rush si nejdřív říká, že toho nezneužije. Ale začne to být fakt hodně těžké. Blaire čeká se srdcem na dlani a ani trochu se nebrání Rushovým divokým útokům. Bude sex, samozřejmě, pár šťavnatých stránek, a pak trochu pláče, a pak konec, kterému nebudete věřit, protože je prostě šílený.

„Nemůžu uvěřit, že jsem právě nějakou ženskou poprosil, aby se posadila a mluvila se mnou.“

Nebaví mě ta rodinná sešlost kousek před závěrem příběhu, to je pro mě až moc velké drama. Jinak k tomu nemám jedinou výhradu. Jasně, nemá to nijak originální zápletku, ale kvůli tomu tenhle žánr ženy nečtou, a co se týče jak sexuálních scén, tak romantických proslovů, obě mi přišlo neotřelé a prostě krásné. Díky, Abbi.

Autorka recenze: Kamila Poláková