Ten den jsem se rozhodl zemřít - Mrazivý příběh šikanovaného chlapce

A nechci, aby někdo ještě ublížil těm, na kterých mi záleží. Proto musím být zticha, nechat si to líbit anebo se snažit tomu vyhnout, pokud to půjde. Přeci nemůžu být jenom já obětí těch druhých. Mohu se vzepřít takovému osudu sám? Mohl by mi někdo pomoct?

Jonathan Destin je naprosto na dně. Připadá si jako uzavřený v ulitě, ze které nemůže najít vůbec žádný východ. Měl by se svěřit někomu, komu věří, ale nedokáže to. Vidí jediné východisko, jak se tomu všemu vyhnout. A proto se pokusí ukončit svůj zbídačený život.

*

Je 13. 15. Škrtám zapalovačem. Oheň vzplál hrozně rychle. Během několika vteřin vyšlehl přes dva metry vysoko. V plamenech stojím dlouhou chvíli, myslím, že několik minut. Křičím bolestí, abych vydržel, a čekám, kdy už umřu. Věřím, že za chvíli mi začne hořet srdce a bude po všem. Ale smrt nepřichází a pálí to tak silně, že už nemám žádné šaty. Shořely. Zbyly mi jen tenisky a ty nehoří. Jsem pochodeň, vyšší než já sám. Ta bolest je hrozně prudká a mě napadne válet sudy v trávě a tak ten oheň uhasit. Viděl jsem to ve filmech. Strašlivě to bolí, jsem v jednom ohni, je to hrozné. A tak se válím v trávě, ale oheň neuhasíná. Podaří se mi vstát. Běžím asi sto metrů a celou tu dobu ze mě šlehají plameny. Skáču do kanálu, ale u kraje ve vodě uklouznu na kamenech. Udeřím se do hlavy. Vidím, jak se mi kůže na pažích nadzvedává jako na salámu, vidím, že obě paže mám úplně černé. Pak už mě strhává proud. V ledové vodě pořádně nevidím, oheň okamžitě hasne, ale utrpení zůstává. A já stále křičím.

…

Během mše někdo přečetl báseň, kterou Alexandre nechal vedle sebe. Je to velmi krásný text nadepsaný slovy: „Těm, co mám rád… a těm, kteří mě mají rádi.“
Když ráno vzbudíš se, ať jsi, kde jsi, jsem všude kolem, sám nikdy nejsi. Jsem vnitřní síla, co žene ptáky k letu, jsem jasný měsíc, co v noci vládne světu. Tak nestůj nad mým hrobem, zadrž svůj žal – vždyť já jsem nezemřel, já žiju dál.

*

Šikana není moderním pojmem, je tu prostě odjakživa. Někdy se o ní mluví více, jindy je to přehlížející skutečnost, která však nemá konce. Pokud ano, tak většinou tím špatným. Naprosto dokonalá výpověď nejen samotné oběti, ale i těch, kteří si situace nepovšimli. Smutné, kruté, ale pravdivé. Mohu doporučit všem, nejen začínajícím učitelům, ale především rodičům a dětem. Nikdy se proto nebojte o tom promluvit, neboť na to nejste sami! Překonejte strach, který v sobě máte, a bojujte!

Autor recenze: Josef Němec