Mlýny osudu (Ostrov Öland 4)

Jedna ze vzpomínek pochází z doby kdy coby mladý muž v plné síle pomáhá místnímu hrobaři - během pohřbu bohatého statkáře Klosse dojde k nevysvětlitelnému úkazu: z hrobu, kam byla právě spuštěna rakev, zazní tři duté údery. Rakev je otevřena, ale narychlo přivolaný lékař jen potvrdí že nebožtík je skutečně mrtev...

O půl století později vlastní rodina Klossových velkou část ostrova, provozuje rekreační středisko, podnikání se jim daří, ale přesto se občas objeví nějaký ten stín v ráji, který však rodina zdatně zamaskuje a málokdo má byť jen tušení, že něco není tak úplně v pořádku. Stínem je i mohyla pocházející z dob pradávno minulých, jež podle pověstí kolujích ostrovem skrývá poklad, ale i přízrak dávno pohřbeného velmože.

V době, kdy jsou v plném proudu oslavy letního slunovratu přijede na ostrov mezi ostatními hosty i nenápadný stařec - nepozorován podniká s několika spojenci kroky, které začnou zdánlivě bezdůvodnou vraždou člena ostrahy podniku Klossových a další činnost spustí řetěz událostí, jejichž příčinu dokáže Theorin mistrně skrýt mezi řádky a stejně mistrně ji i naznačí, ovšem tak, že pochopit jí čtenář může až ve chvíli, kdy má všechny kousky skládanky na stole a zbývá zasadit poslední kousky.

Jedné letní teplé noci probudí Gerlofa ze spánku bušení na dveře - když otevře, najde na prahu vyděšeného chlapce, Jonase Klosse, který tvrdí, že se dostal s gumovým člunem do cesty lodi na jejíž palubě byl zběsilý šílenec se sekyrou a mrtví námořníci, kromě nich zahlédl na lodi ještě starého muže za sklem kabiny na můstku....

Žádná loď v dohledu není, žádná nechybí, hoch je však skutečně vyděšený a následný výslech potvrdí, že nelže. Zahlédl snad nefalšovanou loď duchů, nebo je vysvětlení daleko jenodušší a přirozené? Gerlof se stejně jako v předchozích knihách pouští do pátrání.

Druhou dějovou linii, (která by v tomto případě klidně vydala na samostatnou knihu) je život Aarona Fredha, jež se svým otčímem Svenem odplují do Nového světa. Spousta evropanů se v době hispodářské krize vydala za lepším životem, ale osud, jež čeká na Aarona je skutečně ojedinělý. Nevím zda bylo pro mě poutavější sledovat životní peripetie této dvojice, nebo hlavní příběh.

Theorin je literární mág - mistr iluze a klamavých náznaků. Čekáte že vytáhne z imaginárního klobouku obligátního králíka, jenže místo toho se vynoří úplně jiné zvíře, někdy i šavlozubý tygr....


Autorkou recenze je Iveta Filanderová

Přidat komentář

Gerlof Davidsson – bývalý mořský vlk – se navrací na léto z domova důchodců do své loděnice, kam za ním přijíždějí děti i vnuci. I přestože ho trápí strasti stáří, společně s celou osadou oslaví poslední, nejdelší den ve 20. století na pozemcích rodiny Klossových, která provozuje zdejší kemp.

Ještě v tu samou noc za Gerlofem zavítá jeden ze synů Klossových, Jonas, který ho prosí o pomoc. V noci utekl z lodi „mrtvých“ námořníků, která se plavila na moři, a on má strach z toho, že muž se sekyrou nebo ten druhý vousatý ho budou chtít zabít. Má věřit dvanáctiletému chlapci tyhle povídačky? Ale co kdyby byl v jeho povídání i kousek pravdy? Kdo se mohl pod rouškou noci plavit přes moře? Souvisí to nějak s Klossovými?

Díky Jonasově historce si Gerlof vybavuje vzpomínku na léto roku 1930, kdy dělal hrobníka a pohřbíval jednoho z bratrů Klossových. Všichni přítomní totiž slyšeli z rakve trojí bouchání. Po opětovném vyzvednutí zemřelého, však lékař konstatuje znovu smrt. Jenže klepání se zase opakuje a druhému ze žijících bratrů se zastaví srdce. Může to být jen náhoda? Co to mohlo způsobit? Že by snad mrtvý chtěl upozornit někoho na to, že jeho smrt nebyla přirozenou?

Jenže to pořád není všechno. Domů se vrací i Navrátilec z „Nové“ země, který si chce vyřídit účty s některými, kteří ho nikdy k sobě nepřijali. A právě proto teď mají mlýny mlít rychleji než kdy dříve.

*

Další přízrak? Jonas se schoulil. Dveře zaskřípaly.
Pak se rozletěly takovou silou, až ho to odhodilo na stranu.
Kdosi z nich vyšel. Nejdřív se objevila jeho kanada. Pak noha v džínsech a nakonec dvě předpažené ruce.
Svíraly sekeru.
Objevila se celá postava. Muž. Vysoký, hubený a holohlavý. Jonase si patrně nevšiml; udělal dva kroky vpřed a máchl sekyrou.
Sekera s dlouhým topůrkem se zablýskla. Její ostří směřovalo přímo na zombieho na palubě, na jeho hrudník. Skácel se, dopadl vedle Jonase.
Zombie ale nezůstal ležet – mával rukama a pokoušel se vstát. Muž se sekerou něco vykřikl a znovu ho uhodil. Pak znovu. A ještě jednou. Zombie znovu upadl a už se nezvedl.
Nikde se nic nehýbalo, jen loď plula tiše dál.

*

Je to jako návrat po několika letech domů. Těšili jste se na něj, chcete zavzpomínat a především si ho naplno užít. Co kdyby byl opravdu poslední? Další příběh z autorova rodného ostrova Öland nezklame a opět se to čekání, které my čtenáři tak nesnášíme, vyplatilo! Hned od začátku jste navnaděni záhadou z minulosti, která je tak trochu spojena s naším dobrým známým Gerlofem, který už je dosti stár, ale stále neztratil to, co máme od něho rádi; a postupně se dostáváme všemu na kloub. Neradi ale otáčíme poslední list. To je opravdu už konec? Mlýny osudu utečou opravdu rychle, jsou totiž bravurně napsány.

Autor recenze: Josef Němec

* * * * *

Přidat komentář