Jádro Slunce

Hlavní kniha z vaší tvorby, o které se v rámci veletrhu Svět knihy diskutuje, je Jádro slunce. Především v českém překladu působí příběh velice surově a nelítostně. Snažila jste se šokovat čtenáře a přimět je k reakci?

Je to určitě psané velice přímým stylem, nebrala jsem si servítky. Ve finském jazyce nicméně kniha nepůsobí tolik surově. Samozřejmě jsem chtěla, aby kniha provokovala.

Hlavním motivem je zcela zřejmě nerovnost pohlaví, což je realita, jež není nastolena pouze ve Finsku. Co vás popudilo k napsání právě románu s takovým poselstvím? Měla jste toho prostě dost?

V západních zemí se rozšiřuje fenomén hnutí, které oslavují mužství a usilují o posílení jeho pozice, což v současném nastavení společnost skutečně není potřeba. Možná takových mužů není mnoho, ale jsou dost hlasití. Začala jsem si pohrávat s myšlenkou, že napíšu knihu, která bude právě pro takové hnutí utopií, ale pro ženy kompletní dystopií.

Dystopie je neodvratně spojena se společenskou satirou. Jsou ale lidé, kteří satiru a ironii nechápou. Narazila jste na nepochopení, na příklad ze strany žen, které se domnívaly, že jste proti nim?

Pár takových se objevilo. Rozohňovali se, že takhle to přece ve Finsku v reálu nefunguje. Já si jen klepala na čelo. (smích) S tím musí člověk nicméně jako autor dystopie počítat.

V západním světě přetrvává stereotyp, jenž zjednodušuje finský národ na depresivní osoby v sauně, které neumí psát nic jiného než skličující literaturu.

V mé knize jste si ale humoru všimla, ne? Vždy se do své tvorby snažím zahrnout černý humor. Faktem nicméně zůstává, že ve mně dominuje pocit rozhořčení nad situací, a z toho pak pramení ona „skličující“ literatura. Pokud se snažíte být pouze autorem komikem, dopadne to dvěma způsoby. Lidé to nepochopí, nebo si myslí, že jste povrchní.

Kromě klasické prózy jste zabrousila i do žánru grafických románů a komiksů. Jak taková spolupráce probíhá? Napíšete pouze text?

Mám velice rozvinutý vizuální vjem a tak už při psaní mi vyvstávají jednotlivé rámečky. Dokonce si to rozkresluji s panáčky a pak to grafikům předkládám a diskutuji s nimi finální produkt.

Na obálce českého vydání Jádra slunce je chilli paprička, která dominuje mnohým kapitolám knihy. Prožila jste spoustu let jako marketingový expert, jak vnímáte grafická zpracování a propagaci?

S tou vaší jsem spokojená, ale musím přiznat, že během svých cest už jsem viděla spoustu přebalů, za které jsem se musela stydět. (smích)

Ne každý autor se nicméně vyzná ve stupni pálivosti a povaze chilli papriček.

Chodila jsem na výzkumné prohlídky. Strávila jsem spoustu času na chilli farmě s pěstitelem, jenž mi vše objasnil. Dostanu se tak během své práce k poměrně zajímavým lidem.

Máte již rozpracované projekty do budoucna?

Právě pracuji na knize o nacistickém Německu, jež mapuje život mladé ženy, která je onou nehostinnou válečnou atmosférou obklopena. Žije v tajné pevnosti uprostřed lesa. Více už prozrazovat nebudu, ale moc mě práce na odlišném tématu baví a těším se na finální výsledek.

Rozhovor s Johannou Sinisalo vedla Karolína Stránská

Jádro Slunce

Přestože má Johanna Sinisalo na svém kontě spoustu titulů, do češtiny byly dosud přeloženy pouhé dva romány – v roce 2003 jí u nás vyšla kniha Ne před slunce západem a nyní nakladatelství Odeon vydává její další kontroverzní dílo Jádro slunce. Tento román zachycuje apokalyptický obraz blízké budoucnosti, který je posílen velice humorně pojatým tématem ženské emancipace, respektive jejího pravého opaku. Upadající západní společnost se přeměnila na autokratickou republiku, jež rozděluje ženy na dvě skupiny - krásné a hloupé eloje, které byly vychovány, aby byly zcela poslušné vůči svým dominantním manželům, a morloky, tedy zmetky, jež jsou inteligentní a nepoddajné. Hlaví hrdinka Vanna je však kombinací obou z nich, na první pohled vypadá jako zářný příklad eloje, ale pod slupkou krásy se skrývá duše morloka. Je na ní, aby tuto podivně fungující společnost destabilizovala…

Na besedě s autorkou jsme se dozvěděli, že důvodem, proč se věnuje dystopiím, jsou palčivá témata, na které chce prostřednictvím svých knih upozornit.

„Moje díla mají hned několik úrovní. Jednou z otázek, kterou ve svých románech řeším, jsou lidská práva a rovnoprávnost. Podle mého názoru se má literatura vyjadřovat k tomu, že se v mnoha směrech z rovnoprávnosti běžně vybočuje. Často se i stává, že nějaké menšině se klade za vinu to, že dochází k něčemu, co by se dít nemělo.“

Ve velké míře se v současnosti objevují také společenské sci-fi příběhy, které vycházejí z naší současnosti. Podle Sinisalo k tomu dochází proto, že si více uvědomujeme změny, jež se nyní ve společnosti objevují, a prostřednictvím literatury se je snažíme reflektovat.

„Dříve převládala technologická sci-fi literatura, ale těžko se můžeme na dnešní svět dívat očima nevinného dítěte, jak se na něj dívali tehdejší spisovatelé. Před třiceti, čtyřiceti lety se lidé domnívali, že se technologie budou stále vyvíjet kupředu. Ale dnes už je samozřejmě všem jasné, že to tak není. Proto se do tohoto žánru začaly nutně promítat společenské otázky. Spisovatelé píší sci-fi proto, že chtějí komentovat současnost, a případně i ukazovat své vize budoucnosti. Zároveň jde ale pořád o příběhy.“

Prostřednictvím svých knih autorka ukazuje na mnohé společenské problémy, například již výše zmíněnou rovnoprávnost. Zastává však názor, že úkolem spisovatele není tyto záležitosti vyřešit.

„Nemyslím si, že je rozumné ptát se spisovatelů, jak by se taková situace měla řešit. My jsme tady od toho, abychom otázky kladli. Úkolem jiných lidí je zase na ně odpovídat a hledat řešení. Spisovatel by měl provokovat.“

Román Jádro slunce je velmi provokativní, protože ilustruje opak ženské emancipace.  Autorku k jeho sepsání vedly stížnosti, jež v současnosti často slýcháme od mužů.

„Nápad na tuto knihu částečně vznikl na základě výroků mužů, kteří si stěžují na vysoké nároky žen, jež si podle nich žádají od mužů příliš mnoho. Tak jsem vytvořila takový svět, jenž by byl ideální pro muže; tedy takovou utopii, která je zároveň dystopií pro ženy. Ty zde totiž zastávají roli domácích mazlíčků. Protože se stále objevují tendence ženy vrátit tam, kam patří, jsou otázky rovnoprávnosti a emancipace i nadále důležité a je potřeba o nich mluvit.“

Hlavní hrdinové románů naší doby jsou často osamělí, přemýšliví introverti. Podle Johanny Sinisalo je tomu proto, že samotná osamělost se v posledních letech proměnila. Osamělí lidé existovali vždycky, ale i tak lidé patřili do určitého společenství. S nástupem technologií a virtuálního světa jsme se odtrhli od ostatních, a přestože máme na internetu spoustu přátel, chybí nám lidský kontakt. To vše se projevuje i na hrdinech, jež se v současnosti v románech objevují.

Pokud by autorka měla svůj román Jádro slunce shrnout jednou větou, označila by ho za „historický pohled na Finsko, kdy všechno bylo úplně špatně.“

Reportáž napsala Eva Korytářová

Jádro Slunce