Kavky nad městem

O útrapách války, poválečné doby, ale i o komplikovanosti rodinných vztahů vypráví česká spisovatelka Vlasta Dušková ve své románové prvotině Kavky nad městem, kterou před nedávnem vydalo nakladatelství Knižní klub.

Román Kavky nad městem mapuje osudy několika členů jedné česko-německé rodiny, žijící v Čechách, od roku 1917 do roku 1958. V jejich osobních příbězích hrají hlavní roli, jak už to tak v životě chodí, rodinná pouta, splněné i nesplněné sny, politický režim a v neposlední řadě i láska a velikost lidského srdce.

První stránky knihy vsadila autorka do roku 1957, kdy na nemocničním lůžku právě umírá pětinásobná matka Gréta Vilhumová. Ta, ač německého původu, se v mládí provdala za Čecha, což její poměrně zámožná rodina nesla těžce. Pokud by ale někdo v jejím činu hledal čistou lásku, pak by hledal marně. Mladá Gréta, už jako svobodná matka, si Jáchyma vzala z ryze praktických důvodů.

Jáchym přesto celý život manželku bez výhrad miloval a byl jí naprosto oddaný. Grétiným ocelovým srdcem to však nikdy výrazněji nepohnulo a oplácet lásku většinou nebyla schopna. Stejně tak byla chladná a odmítavá i ke svým dětem. Je ale možné, že v posledních minutách svého života toho bude litovat...

Od Grétina životního příběhu, jenž otvírá vyprávění celého románu, se odvíjejí i ty další v následujících kapitolách. Ať už je to životní osud nejmladšího syna Norberta, který nedostatkem mateřské lásky trpěl snad nejvíce z dětí, nebo příběh dcery Heleny, nadějné začínající divadelní herečky, kterou se nový režim v poválečné době rozhodl v ničem nešetřit, či neradostný příběh Grétina bratra Frederika, nevázaného bohéma, jehož nitro bylo ve skutečnosti jiné, než jaké ukazoval světu ...

Během snídaně nenastala vhodná příležitost něco vysvětlovat, protože se mnohem dřív, nečekaně, dostavil ředitel zdejšího divadla. Těsně v patách mu pochodoval nažehlený, převoněný prcek. V proužkovaném obleku s přehnaně sebevědomým výrazem a s miniaturním cvikrem na pršákovitém nose vypadal dost směšně. Možná proto působil ředitel tak nervózně - kvůli svému mrňavému průvodci, který se ukázal být Němcem jako poleno. I slepý by poznal, že hlavní jednání právě začalo.

Jednotlivé osudy postav tak společně vytvářejí celý rodinný příběh, když ho postupem stránek střípek po střípku skládají dohromady. Nějaká další dramatická zápletka, která by se nad tím vším vinula, tu není. Jsou to zkrátka "obyčejné" životy několika lidí.

Přestože knize dominují samá těžká témata, čte se příjemně lehce a uvolněně. Může za to především měkký, místy úžasně poetický, styl vyprávění autorky. Ten z této knihy dělá jednoduše "krásně smutný" příběh.

Těsně nad lenivě plynoucí řekou se vznášely první oparové pásy. Obloha, hustě posetá zlatou krupicí, připomínala obrovský rozevřený deštník nad utichlou zemí. V domě nad řekou panovalo pokojné mlčení spánku. Listy na hrušni se nehybně třpytily odleskem jasné noci a hvězd. Nikdo se prozatím neprobouzel. Ani ptáci.

Vlastě Duškové na jeho sdělení stačilo 215 stránek. Prostor pro dalších 200 stránek tu zůstal nevyužitý. A je to dobře, protože právě v tom, že autorka nic nevypráví polopaticky, ale mnohdy jen v náznacích, kdy naťukne a pak nechá na čtenáři, aby si sám dosadil, domyslel nebo spojil, je ukryté velké kouzlo knihy.

V záplavě všech osvědčených bestsellerů je toto trochu "neviditelné" dílko vítanou změnou a přesvědčivým příběhem o rodinných hodnotách.

Autorka recenze: Eva Šamánková