Manželovo tajemství

Když si ale jednou na půdě prohlíží staré fotografie a suvenýry, objeví zvláštní modrou obálku. Obálku, která obrátí celý její život vzhůru nohama.

Stálo tam:
Pro mou ženu Cecilii Fitzpatrickovou
Otevřít jen v případě mé smrti
Rozesmála se nahlas a vzápětí se zarazila, jako kdyby byla na večírku a smála se něčemu, co někdo řekl, ale pak si uvědomila, že to není vtip, ale je to míněno úplně vážně.

Cecilia okamžitě začne přemýšlet, co tam tak může být. Proč to John-Paul prostě nepřiložil k závěti a k dalším důležitým dokumentům, které měli uložené u svého právníka? Proč její pohledný a úspěšný manžel myslí na smrt?

Není snad nemocný? Obálka ale vypadá staře, kdyby John-Paulovi něco bylo, už by to jistě dávno zjistila… Nesouvisí to s tím, že s ní poslední dobou nechce spát?Co když má milenku? Nebo je homosexuál? Koneckonců, dcery si vždycky pochvalují, že táta jim umí udělat lepší účesy než ona…

Zvědavost Cecilii nedá spát. I když si pořád namlouvá, že v dopise zřejmě není nic důležitého, hrozně ho chce otevřít. Pak ji zarazí, když jedna z dcer mimochodem řekne, že viděla „tátu brečet ve sprše“.

To vůbec nezní jako John-Paul! Ten nikdy nebrečí. Dokonce i když mu zemřel otec, tak jenom smutně povzdechl a skápla mu jediná slza. Cecilia se od dcer snaží zjistit něco víc a postupně odhaluje úplně novou stránku svého manžela. Stránku, kterou vůbec neznala.

„Táta se na Isabel dívá tak zvláštně,“ prohodila Polly jen tak mimochodem.
Něco takového Cecilia rozhodně nečekala.
„Jak to myslíš?“ zeptala se. Polly občas napadaly neskutečné věci.
„V jednom kuse se na ni divně dívá,“ odpověděla Polly. „Jako kdyby ho z toho bolely oči. Jako kdyby byl rozzlobený i smutný zároveň. Zvlášť když má Isabel na sobě tu novou sukni.“
„To jsou ale hloupé řeči,“ prohlásila Cecilia. Co tím propána to dítě myslelo? Kdyby nevěděla, že to není možné, usoudila by, že Polly vypráví, jak John-Paul vrhá na Isabel vilné pohledy.

Nejhorší ze všeho je, že John-Paul je zrovna na služební cestě, takže si o tom s ním nemůže promluvit. Cecilia se ho na dopis zeptá alespoň během jejich pravidelných telefonátů. Překvapí ji, když manžel následující den přiletí. O tři dny dřív, než plánoval.

Cecilii dojde, že to je kvůli tomu dopisu. Její manžel zřejmě hodně stojí o to, aby si to, co je uvnitř, nepřečetla.

Ta to ale nevydrží a dopis otevře. A dozví se něco, co se rozhodně dozvědět neměla…

„Našla jsem ten dopis,“ oznámila mu. Prsty přitom přejížděla po písmu na přední straně obálky. Jakmile zaslechla jeho hlas, věděla, že se ho na to neprodleně zeptá. Byli svoji patnáct let. Nikdy před sebou neměli žádná tajemství.
„Jaký dopis?“
„Ten od tebe,“ odpověděla. Snažila se, aby to vyznělo lehce, humorně, aby na celou situaci pohlíželi ze správné perspektivy, takže ať už v tom dopise bude cokoli, nic to neznamená, nic se tím nemůže změnit. „Pro mě, abych ho otevřela v případě tvé smrti.“ Nešlo říct slova „v případě tvé smrti“ svému manželovi, aniž by váš hlas zněl divně.
Nastalo ticho. Na okamžik si myslela, že je přerušili, až na to, že v pozadí slyšela vzdálený šum hovoru a nějaké řinčení. Znělo to, jako by volal z restaurace.
Sevřel se jí žaludek.
„Johne-Paule?“

Její první slovo bylo „glug“. To bylo ihned zaznamenáno do deníčku, který si Lianina máma pro své dítě založila. (Jako nejstarší ze šesti dětí byla Liane jediná, kdo takový deníček dostal, takže se jím ráda a často chlubí.)

Nevzpomíná si na první příběh, která kdy napsala, zato na svůj první vydavatelský úspěch si vzpomíná moc dobře. Její otec si u ní „objednal“ román napsaný speciálně pro něj a předem jí vyplatil sumu jednoho dolaru. Liane vytvořila dílo ve třech částech pod názvem „Záhada ostrovu mrtvého muže“.

Poté, co dokončila školu, začala Liane pracovat v oblasti reklamy a marketingu. Nějakou dobu vypadala jako pravá business lady, nosila slušivé obleky a dělala si starosti kvůli velikosti své kanceláře. Pozice marketingové manažerky se nakonec vzdala a založila si svou vlastní, nijak zvlášť úspěšnou reklamní agenturu. Jistý čas pak pracovala také jako již poněkud úspěšnější copywriterka na volné noze. Psala cokoli od televizních reklam až po slogany na obal od müsli.

Krom toho všeho se průběžně taky věnovala psaní povídek a prvních kapitol nikdy nedokončených románů. Problém byl v tom, že se jí občas zdálo, že normálním lidem prostě knihy nevycházejí. O tom, že se mýlí, ji přesvědčila její sestra Jaclyn, když sama napsala a vydala knihu, která záhy slavila velké úspěchy.

V záchvatu sourozenecké soutěživosti utíkala Liane k počítači a napsala dětskou knížku s názvem Zvířecí olympiáda, která byla záhy s velkým nadšením odmítnuta snad každým australským vydavatelem.

Každopádně Liane Moriarty se nevzdala. Začala opět studovat a přitom svědomitě psala. Její další román, Tři přání, už si vydavatele našla, a posléze i její další romány a knihy pro děti. Skutečným průlomem bylo Manželovo tajemství, které se během pouhých dvou týdnů od svého vydání vyšplhalo na první příčku bestsellerového žebříčku New York Times. Ano, to si tehdy vyžádalo spoustu šampaňského.

Dnes je Liane spisovatelkou na plný úvazek. Žije v Sydney se svým manželem a dvěma dětmi, které mají ve zvyku věšet se na ni, prolézat všude kolem, mlátit pěstičkami do klávesnice a navrhovat, jestli by se místo psaní nechtěla radši dívat na kreslené pohádky...

České vydání její zatím nejslavnější knihy připravuje vydavatelství Ikar. A proslýchá se, že Manželovo tajemství určitě nebude posledním románem, který českým čtenářům nabídnou, takže se máme opravdu na co těšit!



Obrázky v pořadí odshora: Liane Moriarty, její první literární zakázka, Liane se svou sestrou Jaclyn, Liane se svými dětmi
Informace i obrázky jsou přebrané z oficiálních stránek autorky.

Cecilia Fitzpatricková ani v nejmenším netušila, jak ji jedna malá, šedá obálka dokáže změnit život. Lépe řečeno od základů překopat. Netušila, že když se vydá na půdu pro staré fotografie, náhodou narazí na manželovu minulost. Minulost, o které doposud neměla ani nejmenší ponětí.

Když se Johnem-Paulem brali, Cecilia věděla, že on je ten pravý. Byla to hluboká a vášnivá láska, na jakou narazíte maximálně jednou za život. Teď jsou spolu patnáct let a to vášnivé kouzlo se pomalu vytrácí.

Inu, mají tři dcery, dům a normální život. Jeden by řekl, že zapadli do stereotypu. Ale Cecilia by si nestěžovala, kdyby s ní John-Paul aspoň občas spal.

Co když má milenku? Cecilii to často dělá vrásky.

A právě v těch dnech, kdy si Cecilia dělá starosti s tím, co se to v jejím manželovi změnilo, objeví tu záhadnou obálku s ještě záhadnějšími slovy navrchu. Pro mou ženu Cecilii Fitzpatrickovou, otevřít jen v případě mé smrti. Cecilii se udělalo úzko a netušila, co si má myslet.

Možná je to jen nějaká sranda, ale v hloubi duše moc dobře věděla, že to tak není. A zvědavost v ní hryzala na plné obrátky.

John-Paul nezemřel, neměla by to tedy otevírat, ale co když jsou uvnitř odpovědi na to, co ji tak trápí? Možná se jí manžel přiznává k nevěře – s ženou, mužem, kdo ví – anebo k něčemu ještě horšímu. John-Paul se občas tak divně kouká na své dcery. Ale to by ta šedá obálka nesměla být tak stará. Tady jde o něco jiného.

Jenže o co?

Cecilia se nakonec rozhodne zachovat jako správná manželka a svému muži, který je zrovna na pracovní cestě, zavolá. John-Paul se trochu vyděsí, když jeho žena zmíní onu obálku, a zároveň ji rychle a naléhavě požádá, aby ji neotevírala. A pro jistotu, aby zamezil katastrofě, se rozhodně vrátit z cesty o tři dny dříve. Za žádnou cenu nechce, aby se ta informace dostala na světlo. Zvlášť pak, aby se to dozvěděla jeho žena.

Ale Cecilia je jen žena, a tak je celkem pochopitelné, že zvědavost ji přemohla. Když se John-Paul vrací domů, jeho manželka už ví všechno. Celou tu pravdu, která je daleko horší, než kdyby zjistila, že je její manžel na kluky.

„Ale jednou, předtím, než odjel do Chicaga, plakal,“ dodala Esther.
„Cože?“
„Ve sprše. Šla jsem do vaší koupelny pro nůžky na nehty a táta tam brečel.“
„No a zlatíčko, zeptala ses ho, proč pláče?“ řekla Cecilia a snažila se nedat najevo, jak moc ji odpověď zajímá.
„Ne,“ odpověděla Esther bezstarostně. „Když brečím já, nechci, aby mě přitom někdo rušil.“
Zatraceně. Kdyby tam byla Polly, roztáhla by sprchový závěs a požadovala by od otce okamžitou odpověď.
„Chtěla jsem se zeptat tebe, proč táta brečel,“ pokračovala Esther, „ale pak jsem na to zapomněla. Myslela jsem na spoustu jiných věcí.“
„Já si myslím, že ve skutečnosti nebrečel. Nejspíš jenom… popotahoval nebo něco takového,“ prohlásila Cecilia. Představa Johna-Paula, jak brečí ve sprše, byla tak cizí, tak divná. Proč by brečel, pokud nešlo o něco opravdu strašného? Neměl ve zvyku brečet. Když se narodila děvčata, jeho oči získaly zvláštní lesk, a když zčistajasna umřel jeho otec, položil sluchátko a vydal ze sebe podivný, zlomený zvuk, jako kdyby ho dusilo nějaké maličké chmýří. Ale kromě toho ho nikdy neviděla plakat.
„Nepopotahoval,“ řekla Esther.

Poslední výročí

5. POSLEDNÍ VÝROČÍ

Ještě horký mramorový dort, špinavé nádobí ve dřezu. Dům je zcela prázdný až na malou holčičku v postýlce. Hlavní hrdinkou je zde devětatřicetiletá Sophie Honeywellová, která je odhodlaná staré záhadě přijít na kloub stůj co stůj. Rodinné tajemství, sympatické postavy a překvapivé rozuzlení… Zaslouženě páté místo!

Tři přání

4. TŘI PŘÁNÍ

S trojčaty Lynn, Cat a Gemmou se člověk nikdy nenudí! Na oslavě 34. narozenin dojde k potyčce, při níž jedna skončí s vidličkou v břiše a jedna v bezvědomí. Abychom zjistili, co k prudké hádce vedlo, musíme se ale vrátit o rok nazpět… Pokud si někdy myslíte, že vaše rodina je šílená, počkejte, až budete se sestrami Kettlovými prožívat jejich radosti a starosti!

Manželovo tajemství

3. MANŽELOVO TAJEMSTVÍ

Bronz drží kniha, kterou se Liane Moriarty uvedla českým čtenářům – a kterou nás všechny lapila do svých úžasných příběhů. „Moje drahá Cecilie, pokud tohle čteš, tak jsem už mrtvý...“ Všechno začíná nálezem dopisu, který má manželka otevřít až po smrti manžela – jenže ona neposlechne a otevře tak Pandořinu skříňku. Ne nadarmo se říká, že některé věci je lepší nevědět…

Na co Alice zapomněla

2. NA CO ALICE ZAPOMNĚLA

Alice Lovevá při nešťastném pádu zapomněla posledních 10 let svého života. Takže si myslí, že jí je 29 a už dávno není šťastně vdaná a těhotná s prvním dítětem. Teď má děti tři a s manželem se rozvádějí. Co k tomu vedlo? Liane Moriarty zábavně a čtivě ukazuje, jak se lidé během života mění – a jak si někdy zaslouží pořádně proplesknout, aby se vzpamatovali! Stříbrná medaile zcela právem.

Sedmilhářky

1. SEDMILHÁŘKY

A máme tady vítěze! Uživatelé Databáze knih za nejlepší knihu Liane Moriarty vyhlásili Sedmilhářky. Několikanásobný bestseller, který se také dočkal seriálové adaptace od HBO, vypráví příběhy třech rozdílných matek. Jedna je neřízená střela, jedna skrývá děsivé tajemství a jedna je samoživitelka, která se snaží svého malého syna udržet ve školce. Hořké i sladké – knihy Liane Moriarty jsou jako skutečný život…