Maturitní srazy radši ne!

Každá z dívek, dnes dospělých žen, měla rozmanité životní osudy, které mohou potkat kohokoliv bez rozdílu postavení. Arogantní panička, která si léčí své manýry na druhých, a vychovala si doma rozmazleného parchanta, vdaná spolužačka za homosexuála, pracující a zároveň nulová ve vztazích, další si nedokázala prosadit svůj názor a provdala se za doktora, a přesto umírá.

Sny bez skutečnosti. Převlečené lásky. Moc, která nezná mezí. Bohatství a majetek, kterých není nikdo dost. Život přetržen osudy a maličkostmi.

*

Když se tak zpětně na těch pár vět dívám, letí mi hlavou tolik momentů, rozhodnutí, která bych dnes vrátila a udělala jinak, uvědomuju si mnohem víc věcí v docela jiných souvislostech. Byla jsem strašně jelito, ale jsme v Brně, příběh je o něčem jiném.
Malými uličkami, které se kupodivu moc nezměnily, jsem došla až na tržiště. Ani dnes tu nechyběla keramika s moravskými motivy, stránky s pásky, náramky a korálky, vyřezávané dřevěné hračky, když se za mnou ozvalo: „Stůj, osobo do Prahy zběhlá!“

…

Táta netuší, že jsem nemocná, sám má období, kdy potřebuje pomoct, hlavně psychicky. Začal mi říkat Janinko, jako když jsem byla malá. Začíná se asi projevovat ten kriminál a náš vlhký suterénní byt.
Ani děti nevědí, jak je to se mnou vážně. Nechci jim přidělávat starosti a strach, co bude, až zůstanou s tátou samy. Zase se brzy ozvu…
Pak jednoho dne přišlo parte. Poslal je Janin táta.
Važme si proto každého dne s těmi, které máme rádi. Neříkejme – potom se uvidíme, potom si všechno povíme, potom na sebe budeme mít víc času, potom si sedneme a prožijeme úžasné chvíle. Potom – už nemusí nikdy přijít.

*

Nečekal jsem od knihy mnoho, protože jsem upřímně ani nevěděl, co si chci přečíst. Chtěl jsem vědět, co dokážeme jiného napsat a v jaké úrovni. Překvapilo mě, že se to četlo tak dobře a rychle, především kvituji blízkost k realitě. Krátké kapitoly a velmi čtivě napsány. Nenáročná literatura pro všechny bez rozdílu.

Autor recenze: Josef Němec