Písečný muž

Oba dva byly již před lety oficiálně uznány za mrtvé. Nyní se však všechno změnilo. Mikael se totiž zničehonic polomrtvý objevuje na železničním mostě, trpí legionářskou nemocí, mnoho si nepamatuje, ale ví, že jeho sestra je ještě stále naživu a čeká na něj. Otec a spisovatel v jedné osobě Reidar tak doufá, že se vyšetřujícímu policistovi Joonovi Linnovi ji podaří včas najít.

Prostřednictvím jeho kolegyně Sagy, která se ze dne na den stává vražedkyní s porouchanou myslí, se dostává do kontaktu se sériovým vrahem Jurekem Walterem, který zmizelé a mrtvé má na svědomí. Právě on touží po tom, aby byl vyvolán nový proces a on byl třeba i osvobozen.

Život v ochranné léčbě a v izolaci není vůbec jednoduchý. A Jurek není bláhový a důvěřivý. Dokáže každého prohlédnout a navést ho proti jeho nitru. Zvládne Saga zjistit, kde Jurek a jeho komplic vězní nebo pohřbívá? A kdo mu vlastně pomáhá? Dostane se nějak Jurek na svobodu? Zmizí nebo snad zemře někdo další?

*

„Ano, můj křik,“ řekne smutně Jurek. „Křičel jsem, protože mě ten nový doktor předávkoval eisordinolem… Křik je jen přirozená reakce na bolest… tělo se jí brání, i když to nemá smysl… A v tomhle případě je to spíš rozmazlenost… vždyť jsem jasně věděl, že kdybych to neudělal, dveře by se zase zaklaply…“
„O jakých dveřích to mluvíte?“
„Pochybuju, že mi někdy dovolí, abych se sešel se svým advokátem, takže tyhle dveře jsou beznadějně zavřené… ale možná existují nějaké jiné.“
Saga se překvapeně podívá do jeho zvláštních očí s kovovým leskem.
„Možný bych vám mohla pomoct,“ zašeptá. „Teď už chápu, proč jste vzal vinu na sebe.“
„Nesmím dopustit, aby z tebe ten doktor dostal strach,“ vyloží jí Jurek.
„Proč?“
„Podívej, tady člověk neskončí jen tak pro nic za nic,“ prohlásí Jurek. „Všichni dobře vědí, že si s tebou není radno zahrávat, mají to černé na bílém v lékařské zprávě i v psychiatrickém posudku… ale jakmile se na tebe člověk koukne, hned na to zapomene…“
„Ale já vlastně moc nebezpečná nejsem.“

*

O Larsovi Keplerovi slyšel snad někdy každý. Za tímto pseudonymem se ale neskrývá muž, ale rovnou manželský pár Alexandra a Alexandr Ahndorilovi, kteří se proslavili již prvním dílem ze série vyšetřovatele Jooana Linna – Hypnotizér (Host, 2010). Mojí první knihou od Larse Keplera byla ale až ta čtvrtá část pod názvem Písečný muž. Dlouho jsem nezažil příběh, který by mě chytl od prvních stránek a nepustil mě až do té poslední. Klobouk dolů. Opravdu zkušení autoři, jež umí pro čtenáře rozehrát skvělou partii, která musí bavit i je samotné. Sympatické jsou i krátké kapitoly, čímž je rychlost hltání ještě vyšší. Jednička jako vyšitá. Po přečtení ale budete litovat toho, že nemáte další díly, které ale na sebe naštěstí nenavazují.

Autor recenze: Josef Němec