Devátá dívka

„Mládež v tomhle věku trpí velkou nejistotou. Na jednu stranu si přejí být už dospělí, ale zároveň se ještě nechtějí vzdát svých medvídků a panenek. Chtěli by být osobnostmi, nicméně se drží svých vrstevníků a zoufale touží po přijetí.“

Seržantka Nikki Lisková je rozvedená matka žijící se dvěma dětmi, a aby rodinu uživila, tak pracuje tak dlouho, dokud to jde. Trochu tím ale pocitově zanedbává oba chlapce, mladšího R. J. a dospívajícího Kyle Hatchera. Právě Kyle se prudce zhoršuje na výběrové škole, přijde domů s monoklem a dokonce dostane i varování od samotného ředitele Rodgerse.

Do toho je nalezena již devátá oběť, nejspíše sériového vraha Happy Holidaye, která na poslední den v roce vyskočí z auta na projíždějící limuzínu. Zombie Doe, jak je pojmenována, brzy získá pravou totožnost. Tou zavražděnou dívkou je Penny Grayová – vzdorovitá, nezdvořilá a neuspokojivá v mnoha ohledech s tetováním se znakem pro „přijetí“ – která se snažila vyjádřit, co cítí prostřednictvím básní. Proč byla zavražděna právě ona? Kdo jí zlomil ruku?

„Kdybych já měl šestnáctiletou dceru, nechal bych ji očipovat pro GPS.“

Vyslýchání její rodiny, ale i spolužáků se ujímá nejen Nikki, ale i seržant Kovac. Společně zjistí, že poslední místo, kde byla viděna Penny, je pochybný podnik Rock & Bowl. Tam se pohádala s „kamarádkou“ Brittany, ale popral se tam i Kyle s Aaronem Fogelmanem, nad kterým drží ochrannou ruku i ředitel školy, díky bohatému tatínkovi. Kam se případ vyvine? A brousí si vrah zuby na další vraždu?

*

„Já se jen bojím, aby neudělal nějakou vážnou chybu,“ svěřila se mu. V očích se jí zcela nečekaně zaleskly slzy. „Je to můj chlapeček, Same. Podívám se na něj a vidím ho, když mu byly dva nebo pět, deset let. Nechci, aby vyrostl. Nechci, aby se mu něco stalo.“
„Ale tak dopadneme všichni, Tinks,“ řekl vlídně Kovac. „Tak už to chodí. Vyrosteme. Děláme chyby a učíme se z nich. Tak to je. Jen si vezmi nás dva. Kouřili jsme trávu a chlastali, až jsme se pozvraceli. A taky jsme souložili a propadali z matiky. A podívej dneska. Nejsme mrtví. Nejsme ani ve vězení. Dožili jsme se slušného věku, abychom to ještě mockrát podělali. No tak se porval. Nikdo snad nezemřel. Nech to být. Nemůžeš ho mít na vodítku jako psa.“

…

„Máte dceru Penelope?“
„Ano,“ odpověděla ostražitě, trochu jako na obranu. „Co provedla?“'
Žádné: „Je v pořádku?“ Ale: „Co provedla?“

*

Od počátku jsem se v příběhu cítil trochu mimo mísu. Možná to byl jen nepříjemný pocit vetřelce. Ale naštěstí to netrvalo dlouho. Poté, co jsem se více a více dostával do charakterových rysů jednotlivých postav, zjistil jsem, že bych je nalezl i v mé blízkosti. Na psychologii postav tu všechno stojí – boj mezi dospělými a těmi co by už jimi rádi byli. Vražda je jen jedním pilířem toho všeho, neboť prostřednictvím ní se toho může nakonec mnoho zdůraznit. Překvapivý konec byl opravdovou třešničkou.

Autor recenze: Josef Němec

* * * * *

Devátá dívka

Americká spisovatelka Tami Hoag je autorkou více než tří desítek knih, z nichž mnoho vyšlo i v českém překladu. Ta nejnovější nese název Devátá dívka a objevila se na pultech knihkupectví skutečně ve velmi příhodném čase – na konci roku.

Devátá dívka

Příběh začíná právě o silvestrovské noci, která pro mladého Jamara Jacksona neznamená alkohol a zábavu, jako pro většinu ostatních lidí, ale především práci a dobrý výdělek. Jezdí totiž s limuzínou a vozí partu mladých lidí z jednoho klubu do druhého. Zprvu je to jen nudná rutina, a tak alespoň občas koukne do zrcátka na zadní sedadlo a kochá se pohledem na vnady mladých dívek-zákaznic.

Při jednom z přesunů ale zažije pořádný šok. Na hrbolaté silnici se autu před ním otevře nečekaně kufr a vypadne z něj podivně zohavené tělo. Jamar nestačí zareagovat a přejede ho. Policisté a technici si nejsou zprvu jisti, zda oběť ještě žila či nikoliv.

Tělo mrtvé dívky je však v tak hrůzném stavu, že je mnohem pravděpodobnější, že již nežila. Případ dostávají na starost dlouholetí parťáci z oddělení vražd - detektivové Sam Kovac a Nikki Lisková. Jejich prvotní úkol – identifikace oběti – je skoro nemožný a trvá dlouho, než se ho podaří splnit.

Téměř vše nasvědčuje tomu, že se dívka stala obětí, v pořadí již devátou, sériového vraha přezdívaného „Doc Holiday“, který zabíjí vždy v době svátků. Intuice ale oběma detektivům napovídá, že skutečným pachatelem bude někdo jiný, možná někdo z blízkého okolí dívky…

Kniha začíná jako velmi drsný thriller, skoro až horor, když autorka popisuje drastické zohavení mrtvé dívky. Dalším postupem stránek se útok na čtenářův žaludek o něco zmírní, a z příběhu se stává vcelku poklidně plynoucí detektivka, v níž autorka vsází po většinu doby na podrobný popis mravenčí policejní práce i postav detektivů.

Kovac a Lisková jsou ukázkoví poctiví sympaťáci, které si nelze neoblíbit. Jejich niterní pocity, problémy v osobním životě i vzájemné přátelské souznění, kořeněné navíc cynickými a vtipnými průpovídkami, tvoří podstatnou část knihy a jsou výborným bonusem k detektivní zápletce.

Tu vystavěla autorka velmi zdařile. Po celou dobu udržuje napětí a na otázky dává odpovědi po malých krůčcích. Závěrečné rozuzlení je překvapující, těžko uhodnutelné, a stejně tak nevýslovně smutné.

Devátá dívka je čtivý a napínavý thriller, který určitě nezklame. Ani o Silvestru :)

Autorka recenze: Eva Šamánková

Devátá dívka totiž začíná právě v poslední den roku.

Konec roku je období k zamyšlení se nad životem. Jedna dívka z Minneapolis k tomu ale nedostane příležitost. O svůj život je totiž připravena brutálním vrahem. A to přímo na Silvestra.

Policisté už tuší, že jde o další oběť psychopatického šílence s přezdívkou Doc Holiday, který vraždí právě během prázdnin a svátků. Vybírá si mladé ženy a „Zombie Doe“, jak ubohou znetvořenou dívku překřtí média, je už devátá. Jenže zatímco pátrají po totožnosti téhle ženy, vrah už se poohlíží po další oběti.

Proč ve mně Devátá dívka zanechala tak silný dojem? Jednak to bylo určitě napínavým případem, ale zároveň v tom roli hrálo to, jak sympatická je ústřední dvojice vyšetřovatelů. Detektivka Lisková se totiž jako matka samoživitelka musí kromě práce ještě soustředit na výchovu dvou dospívajících synů a detektiv Kovac zvaný Kojak zase vše cynicky komentuje.

Černý smysl pro humor ale mají oba. Lisková i Kovac jsou dlouholetí parťáci a autorka to umí zachytit opravdu věrně. Všechny ty vtípky, vzájemné narážky, ale i starost, kterou mají o sebe navzájem. Dvojice detektivů se stává dvojicí mstitelů, jejichž úkolem je postarat se o to, aby vrah neunikl bez trestu.

Krásně to ukazuje třeba tahle pasáž, kdy se Kovac nakloní nad mrtvou dívkou a začne si s ní tiše povídat: „Byla jsi statečná, holka jedna,“ říkal si Kovac. „Jen doufám, žes ho poznamenala.“ To je prostě úžasné, ráda bych věřila, že všichni detektivové mají takovou starost o své oběti.

Takže máme tady knihu, která se čte jedním dechem, policisty, kterým budete fandit jako nikdy předtím, a vraha, který je možná blíž, než čekáte. A když si k tomu teď přidáte blížící se vánoční svátky (pozor na vraha, mimochodem!), je to jasný favorit na poslední knihu, kterou si letos musíte přečíst. Na závěr – protože to ke konci roku patří - ještě taková ukázka k zamyšlení:

„Ať už byla čímkoli, nikdy už nedělá kariéru, nevdá se, nebude mít děti, nerozvede se. Nikdy už nebude mít příležitost být úspěšná, nebo si dokonale pokazit život, protože je mrtvá.“

Autorka recenze: Barbora Jakubcová

* * * * *

Devátá dívka