Všechna malá zvířátka

Příběh „jednoduchého“ jednatřicetiletého Bobbyho je složité žánrově přiřadit. I když složité… Ono to vlastně ve skutečnosti až tak složité není. Čistě obsahově je to mainstreamový příběh, bez nějakých kouzel, magie či fantaskních postav. Po přečtení je to ovšem pocitově, nebo atmosférou už značně jiné. Zde už skutečně dojdete k názoru, že je to mírně surreálný, hororově laděný příběh.

Samotný příběh není fantaskní, ale řekněme netradiční, lépe řečeno skutečně tak trochu surrealistický. Nic, co by se nemohlo stát, přesto…

Kdo kdy slyšel o člověku, jehož životním posláním je pohřbívat mrtvá zvířátka zabitá auty u silnice?? A to je příběh pana Summerse, malého mužíka, který vejde jedno dne Bobbymu do života.

Právě atmosféra čtenářově mysli vnucuje onu surreálnost, či hororový nádech. Malý mužík, který popíjí a kleje, chodí a pohřbívá zabitá zvířátka, v mysli hned evokuje představu nějakého irského skřítka leprikóna. A k tomu bydlí v malé chýši v roklině někde uprostřed cornwallských lesů v Anglii.

A celý příběh se točí kolem smrti. Smrt ve všech podobách, smrt osvobozující, i jako jediné řešení v boji se zlem. A když k tomu připočítáme i Bobbyho pohled na svět očima částečně mentálně zaostalého člověka, dostává příběh mnohdy až montypythonovský nádech. Jak ale příběh pokračuje a odhaluje více z pozadí života obou našich podivných protagonistů, stává se atmosféra více a více temnější. Je to najednou příběh o boji proti zlu. A tak jako u např. Pána prstenů, se i tento příběh mění z „rozšafného“ nakonec v konfrontaci se Zlem, jež zde prezentuje postava Bobbyho otčíma.

„Všechna malá zvířátka“ je nezvyklé a příjemné čtení, které přináší myšlenku spojené s tehdejší dobou 60. let: návratu k jednoduchosti života, k samotné podstatě přírody a řešení problémů jistým „selským“ rozumem. A celé to obalené v perfektní imaginaci.

S předmluvou Alana Warnera vydalo nakl. Argo, 2014, v překladu Paula Millara.

Autorem recenze je Bohdan BoboKing Volejníček

Přidat komentář