Panenka

Právě stěny tohoto zařízení ukrývají děsivé tajemství, které se zprvu jeví jen jako nešťastně se řetězící projevy šílenství pacientů. Klinikou se šíří strach a kradmo, šeptem předávané pověsti o duchu duševně i tělesně znetvořené sestry Maud trýznící pacienty i po své smrti, ovlivňují kupodivu nejen labilní obyvatele pokojů, ale i odborně školený personál natolik, že se neváhají takzvaně hodit marod, aby  se vyhnuli nočním službám.

Jedním ze zaměstnanců, který je zatím schopen odolávat dusné atmosféře je koordinátor Joe Le Grande, ale i on pociťuje, že něco není tak úplně v normálu a poté, co pojme konkrétní podezření, požádá o pomoc Jacka Cafferyho.

Autorka ráda táhne vedlejší dějovou linii napříč několika knihami a stejně tak je v Panence  jedna z hlavních postav, seržantka Blecha Marleyová nucena řešit důsledky fatálního činu svého bratra, k němuž došlo na stránkách výše  zmiňovaném Rituálu a který ležel jako těžký balvan na jejím srdci i v další (mimochodem také velice zdařilé) knize Unesená.

V průběhu vyšetřování událostí na klinice, vedeného zprvu neoficiálně, dá se říci potají vyplouvají na povrch informace zasuté doposud ve složkách archivu pod nánosem prachu sedajícího tiše celá léta. Některé informace vzápětí vyvolávají otázky, spoustu otázek….

Jak je například možné, že bylo komisí schváleno propuštění Isaaka Handela, který jako čtrnáctiletý zavraždil a zohavil své vlastní rodiče? Jack Caffery se vydává hledat tohoto pacienta, pověstného svou uzavřeností ve vlastním světě a především vytvářením woodoo panenek poté, co je nalezena dobře ukrytá taška plná těchto bizarních výrobků a výmluvný obrázek namalovaný jednou z „Maudiných“ obětí, kde je Isaac zřetelně rozpoznatelný.

Ovšem co je nejhorší, je zjištění, že panenky jsou miniaturními kopiemi konkrétních lidí, včetně symbolického vyjádření jejich zranění, v případě mrtvých mají loutky zašité oči. Jedna z panenek, jejíž ruce pevně poutá stříbrný řetízek, je identifikována jako podoba Melanie Arrowové, ředitelky kliniky. Navíc, Isaac zmizel….

Myslím, že si tato kniha plná napětí rozhodně zaslouží pozornost čtenářů a opravdu doufám, že další „cafferyovka“ na sebe nenechá moc dlouho čekat.



Autorkou recenze je Iveta Filanderová

Přidat komentář

„Bolí to víc, než když si uřízla ruku … Přesto neustává a stahuje zip od hrudní kosti ke stydké. Ozývá se vlhký mlaskavý zvuk, jak se její břišní svaly odlepují od kůže… Kůže se jí odděluje od žeber a prsou, stahuje si jí přes ramena.“

Mo Hayderová si už svojí prvotinou „Ptáčník“ (orig. Birdman, 2000), která ji okamžitě vynesla na pomyslný trůn anglických autorů thrillerů, a následně londýnskými Timesi byla vybrána mezi deset nejděsivějších thrillerů všech dob, vysloužila pojmenování „královna morbidních thrillerů“. A že si tuto přezdívku zasluhuje oprávněně, dokazuje i její nový román „Panenka“ (orig. Poppet, 2013), který je šestým příběh se stejným hrdinou už od dob „Ptáčníka“, tedy s detektiv-inspektorem Jackem Cafferym.

Děj nás zavádí na psychiatrickou léčebnu Beechway, které má na starost případy s vysokou ostrahou, jež zde poslalo soudní nařízení. Většina zaměstnanců nejen že neví, proč tu mnozí z nich jsou, ale ani to raději vědět nechce. Na podzim začíná mezi chovanci rozsévat strach a paniku podivná bytost, prý duch bývalé sestřičky jménem Maud, po jejichž údajných nočních útocích zůstávají zmrzačení i podivné sebevraždy. Také zdejší koordinátor, vrchní ošetřovatel Joe Le Grande, začíná propadat zdejší hysterii. Obzvlášť, když po kontroverzním propuštění problémového pacienta Isaaka Handela jakoby začala Maud rozsévat hrůzu i po okolí. A tak tajně kontaktuje policii.

Prostředí psychiatrické léčebny přímo evokuje k hororové atmosféře, čehož autorka naprosto úžasně využila. Zkombinovala hororové prvky s kriminálním příběh, ve kterém se časem jakoby smazávala hranice mezi duševně nemocnými pacienty a těmi „normálními“, kteří je mají na starosti.

Příběh, který z počátku připomíná spíše ponuré anglické gotické romány, ovšem s každou další kapitolou nabírá na tempu a napětí. Postavy, jejichž smysl vám byl z počátku až nejasný, najednou nabývají jasnější kontur a spojitosti s hrůzou, která vládne v Beechway. Především postava Isaaka Handela s jeho děsivými woodoo panenkami, a vůbec děsivou minulostí, vytváří z knihy úžasně strhující thriller plný nečekaných zvratů.

„Mo Hayder nastavila laťku děsivého thrilleru výš než kdokoli jiný. Ta laťka teď ovšem byla překonána. Jí samotnou.“

V překladu Jiřího Kobělky vydalo ostravské nakl. Domino v červnu 2014.


Autorem recenze je Bohdan BoboKing Volejníček

Přidat komentář

Horor? Detektivka? Thriller? Od všeho trochu! Mo Hyder s Jackem Cafferym v hlavní roli, opět nezklamala. Panenka je v pořadí pátá kniha, kdy detektiv vstupuje na scénu a opět s vámi pěkně zatočí.

Kdo věří na duchy? Nebo na přízraky z minulosti? Normální lidé asi ne, ale když pracujete na psychiatrické klinice tak s něčím takovým musíte počítat.

Navíc Maud působí občas až moc reálně. Jenže Joe to chce zastavit a má v plánu opět nastolit na klinice klid. Jenže mu s tím pomáhá Jack Caffery  a on to musí tajit přede všemi a hlavně před Melanie, řiditelkou kliniky.  Jack zároveň otevírá případ zmizelé modelky a na scéně se objevuje i naše stará známá Blecha. Zkrátka, co se postav týče, se nudit nebudete.

Příběh, ale také rozhodně nudný není. Ze začátku vás napne až k prasknutí a vyvolá ve vás pocit dokonalého hororu. Nebojte se, napětí vám zůstane až do konce poslední stránky, ale připravte se, že z hororu se knížka začne zase podobat spíše detektivnímu thrilleru. Na tom není nic špatně, ba naopak, je to skvěle vymyšlené.

Je to napínavé a na to, že je to na první pohled bichle, budete to mí za pár dní přečtené. Čte se to moc dobře a Mo Hyder vás donutí přemýšlet, co se to vlastně děje a leckdy i překvapí. Pokud jste od ní četli předchozí knížky, asi není žádné téma vám říkat, že byste tuto měli přečíst taky, ale jestli ne a máte rádi žánry, které jsem zmínila – s chutí do toho. 


Autorkou recenze je Madeleine Fehrensová

Přidat komentář