Barva mléka

byl to rok osmnáct set třicet léta našeho páně. a můj otec žil na statku a měl čtyři dcery a já jsem ta co se narodila nejpozdějc ze všech.taky v tom stavení žila moje matka a můj děda.
neměli jsme ve zvyku nechávat zvířata uvnitř i když malý ovečky občas přišly když ztratily matku a museli jsme je v noci krmit.

Právě onen zvláštní způsob psaní, tedy vypravovaní v ich formě, který zcela ignoruje základní gramatická pravidla, je první věc, které si po otevření knížky všimnete, a na kterou si musíte jako čtenář zvyknout, obdobně jako např. u slavného románu „Forrest Gump“ od W. Grooma.

Stejně jako u Forresta i zde je tento nezvyklý styl především mistrovským nápadem, jak zdůraznit nejen dobu děje, ale především samotného vypravěče.

A tím našim je Mary, patnáctiletá dívka z chudého statku na anglickém venkově, která nám tak vypráví události jednoho roku jejího života, přesně léta Páně 1830, který tak dramaticky změnily její život.

Mary je zvláštní. Nejen, že její vlasy a pleť mají onu barvu mléka, ale při narození došlo k zranění, a má zkroucenou jednu nohu, a tak kulhá. Vyrůstá na velmi chudém statku, kde je nejzřetelnější absence jakéhokoliv vřelejšího lidského vztahu. Despotický otec, jenž je zhnusen osudem, který mu nadělil pouze čtyři dcery, jimi naprosto opovrhuje, a kromě facek jinak svoje city k nim neprojevuje. Ani jejich matka nevidí jediný důvod, proč mít radost ze života a stejně tak ji rozdávat. Jediný člověk, který má k Mary blízko, a i ona k němu, je chromý děda, který jako „příživník“ je většinou opovrhován až nenáviděn, což mu dávají ostatní členové rodiny jasně najevo.

A pak na jaře ze dne na den její otec ji „prodá“ do služby místnímu vikáři, který potřebuje děvče ke své těžce nemocné manželce. Pro Mary začíná zcela nový život. Pro člověka, který za celý život byl maximálně na poli na vedlejším kopci, je svět lepších lidí stejně více než neznámý a exotický.

„Barva mléka“ je především vyprávěním o životě služky, které pochází z neskutečně chudých poměrů, k tomu bez jakéhokoliv vzdělání. Přes počáteční strach a obavy z nového prostředí a lidí, začíná Mary zapadat do nového světa, kde není nouze o jídlo, kde nevládne pouze rázná ruka, a nepracuje se do absolutního fyzického vyčerpání.

Je to především příběh o konfrontaci dvou životních filozofií, na jedné straně společenských mravů a zvyklostí venkovské lepší společnosti, a pak Mary, mladého člověka vychovávaného čistě selským rozumem, který co na srdci, to na jazyku.

je hezkej den, řekla jsem. A strčila jsem si jednu malinu do pusy.
opravdu?
podívala jsem se na oblohu. Je tam slunce, řekla jsem, jen je schovaný za mrakem.
vidíš ty někdy v životě i to špatný? zeptal se.
o tom bud mít čas uvažovat až budu mrtvá, řekla jsem.

Je to skutečný literární skvost, který nás provází světem jakoby z děl Jane Austenové, zaplněný množstvím pozoruhodných postav a dějů, úžasných dialogů a až překvapivě krutého vyvrcholení.

V překladu Terezy Límanové vydalo. nakl. Albatros – Plus v roce 2014.

Autorem recenze je Bohdan BoboKing Volejníček

Přidat komentář