Nebeská láska

Jak se přímo vztahuji k Bohu? To se těžko popisuje, protože lidská slova byla vytvářena pro popis vnějšího světa. Pro popis vnitřního světa jsou slova špatný nástroj, už jen proto, že každý z nás má svůj vnitřní svět odlišný. Pokouší se o to umění, hudba, obrazy, básně, ale já bohužel nemám umělecké zkušenosti... Přesto se pokusím otázku zodpovědět. Jak se přímo vztahuji k Bohu? Nejdříve co nejvíce uklidním své emoce, fyzické pocity a proud myšlenek. Potom vše "duchovní", "vnitřní" vnímám mnohem jasněji. Je to podobné jako se snažit něco pozorovat na dně jezera. Emoce a fyzické pocity jsou jako zabarvení vody. A myšlenky jsou jako vlny. Čím jsem klidnější, tím vidím jasněji. A pak se stačí lehce zaměřit na Boha. Tady je velice důležité (a také obtížné) co nejvíce se oprostit od svých představ Boha, protože jeho skutečná podstata se velice liší od našich představ. Je to podobné jako když dlouho čteme o nějakém člověku, občas i zprostředkovaně to co říkal a občas máme mlhavý popis toho jak vypadal. Poznali bychom tohoto člověka, když ho skutečně potkáme? Bylo by to obtížné, protože bychom už měli své představy o něm, které se ovšem budou lišit od skutečnosti. Nebo když si například dlouho dopisujeme s někým, jako například Ajka a Jana. Určitě o sobě máte navzájem nějaké představy. A určitě byste byly překvapené, když byste se potkaly ve skutečnosti a zjistily, jak moc se Vaše představy liší od reality. A to člověk hledá člověka, svůj vlastní druh. A když člověk hledá Boha... Pokud existuje více bytostí podobných Bohu, snadno je můžeme zaměnit, ale dřív nebo později se náš omyl projeví. A i když Boha najdeme, naše představy jej stále budou zkreslovat, protože s ním z našeho světa nebudeme v kontaktu přímo jako kdyby stál vedle nás. Je to zase podobné jako v komunikaci s lidmi. Například každý ze čtenářů má trochu jinou představu o Lorně Byrne a také by ji trochu jinak popisoval, vložil by do ní své vlastní představy. Myslím, že proto existuje tolik různých náboženství. Lidé Boha zkreslují svými vlastními představami. Mě při hledání Boha vede láska. To je dle mě vyšší cit, který nevychází z našeho těla, ale z naší duše. A nemyslím tím, co se dnes za lásku často označuje, totiž zamilovanost dvou lidí, ta z velké části vychází z těla. A když Boha takto najdu, je to dále přirozené. Stačí v duchu vyslovit svou otázku například a dostanu odpověď. Ovšem stále musím dávat pozor na to, abych odpověď vnímal takovou jaká je a neohýbal jí k tomu, aby byla taková, jakou ji chci mít. To je velice obtížné a my lidé to často děláme i v běžném životě. Například už jenom pesimista a optimista vidí tu samou věc hodně odlišně. Takže toto je můj způsob, jak se přímo vztahuji k Bohu. Ostatní mohou mít svůj vlastní způsob, odlišný od toho mého. Všichni máme vše co potřebujeme ke kontaktu s Bohem už v sobě. Nemusíme nic hledat venku. Nepotřebujeme k tomu kněze, zasvěcené učitele ani Bibli. Stačíme my sami.