Temná hrdinka: Růže podzimu

Kniha je tvrdší paperback, který nádherně ladí s prvním dílem. Na rozdíl od něho není obálka pouze černobílá, ale je zde přidaná i žlutá barva, která vytváří takový starobylý efekt či jak to nazvat. Prostě a jasně, obálka je boží!!!

Docela novým trendem po vlně upírů a dystopií je vlna knih, kde se ve vyprávění střídají dvě hlavní postavy, protože poslední dobou je to skoro v každé knize, po které šáhnu. V prvním díle byli hlavními postavami Violet a Kaspar, nyní máme nové hrdiny a to Růži a Fallona, když jsem tento fakt zjistila, byla jsem trochu naštvaná, protože minulé hlavní hrdiny jsem si velmi oblíbila, a tak není divu, že jsem se na ně těšila. Nicméně na Růže jsem si velmi brzo zvykla i na Fallona, který zde ovšem dostal jen málo prostoru.

Jak už jsem nakousla staří hlavní hrdinové jsou zde odstaveni na vedlejší kolej, ale nezoufejte ke konci se v knize přece jen objeví!!!

Když už se nám mění hlavní hrdinové, tak nezůstane jenom u toho, také se nám změní dimenze a to z druhé na první, kde žijí Čaromocní. Lidé ovládající kouzla a jimi jsou jak Růže tak Fallon. O proti druhé dimenzi, tak zde lidé o temných bytostech vědí, sice se jich bojí a distancují se od nich, ale vědí. Také zde máme nové nepřátele a to tzv. Exterminy, což jsou kouzelníci, kteří se dali na používání zakázané magie.

Spisovatelka píše stejným stylem jako minule a to znamená jednoduše a výstižně. Takže zde nečekejte žádné těžké zamotané věty atd. Přirovnala bych to ke stylu autorky ze Stmívání. Celkově je příběh vyprávěn ich formou.

Ani v tomto díle není děje nazbyt. Celkově kromě hlavní zápletky série, pár přepadení se zde nic vážného nestane. Možná by to přece jen chtělo v tomto ohledu něco víc přidat, to však nic nemění na tom, že by se kniha četla špatně a čtenář se nudil, ba naopak já osobně knihu přečetla na jedno posezení.

Co se mi zde velmi líbilo, bylo to, že dějově se kniha vrátila časově zpátky. Tedy abych to upřesnila, první i druhý díl probíhají současně. Což mi přijde dost originální a zajímavé, takhle vlastně víme, jak to všechno vnímali obě strany.

Trochu nelogické mi zde přišlo, proč by Čaromocní měli bránit jen školy? Možná to jen autorka nedovysvětlila. Nicméně nechápu, proč by nepřátelé nemohli zaútočit i na nějakou filmu či něco podobného...

Celkově knihu mohu jedině doporučit, četla se sama. Jakmile se začtete nepustí vás to a vy budete muset číst a číst až do poslední stránky! Sice je zde všechno úplně nové o proti prvnímu dílu, ale toho se rozhodně nelekejte a směle do čtení!!!

10/10

Autorka recenze: Nela Sojková
http://my-books-my-world.blogspot.cz/

Navíc se blíží její šestnácté narozeniny, jež u Čaromocných znamenají dospělost, což sebou přináší své výhody i nevýhody. Opomenout se ani nesmí situace ve škole, kde je šikanována spolužačkou Valerií. Ke zlepšení celkové situace nenapomůže ani nový spolužák – princ Fallon z královského rodu Čaromocných, ke kterému cítí náklonnost ale i nelibost.

„Slova. Slova jsou nádherná věc. Slova dokážou zabránit válkám. Slova dělají z lidí přátele. Slova předcházejí bitkám. Zkuste je používat.“

Svět se prostě asi pomátl. Došlo totiž k unesení lidské dívky Violet, která se proti své vůli stává vampýrkou, jež je telepaticky spojená s dalším vampýrem Kasparem. Pakt Terra se tak silně otřásá ve svých základech.

Dozví se Autumn pravdu o konci života své babičky? Proč s ní chodí do školy Fallon? Co mají za lubem vampýři? Má to něco do činění s další vyvolenou, která má naplnit osud Atheney a celého zbytku světa? Kam se poděl kamarád Nathan?

*

Z dlaní mi vyšlehl oheň. Rychle jsem kolem sebe vytvořila štít, ale hned ho nechala rozplynout, protože mlha se teplem odpařovala a kolem mě se kouřilo. Najednou se mi otupělé myšlení zaostřilo a srdeční frekvence se vrátila na normál, protože přede mnou a za mnou se znovu objevila tráva. Honem jsem plamínek uhasila a dál se nepokoušela chránit štítem. Šokovaně jsem si uvědomila, jak blízko jsem byla tomu, aby mě našli – zažehnout takhle hloupě tenhle druh energie bylo jako udělat ze sebe maják.

„A jak to podle tebe máme udělat? To tvoje zatracený kouzlo působí i na nás!“ Tenhle přízvuk pocházel odtud, z jihozápadní Anglie. Pokoušela jsem se určit, odkud hlasy přicházejí, ale zaznívaly odevšad.

…

Najednou jsem ucítila, že volné pouto, které mě spojuje s Violet, stravuje plíživý oheň. Prskal a syčel jako rozbuška. Její mysl se otevřela jako kniha a zůstala otevřená, jako by jejími stránkami otáčel vítr. Byla znovu a opravdu živá. Vteřinu předtím, než jsem zamhouřila víčka, mě zaplavily obrazy toho, jak leží v napůl rozepnuté košili pod Kasparem Varnem. Zdálo se mi, že se procházím její myslí a zmocňuje se mě její touha. Zaplavovala mě její láska k tomu muži a pocit bezpečí, které jí poskytovalo jejich pouto. Fallonovo tělo na mně ztěžklo. Byla jsem si jistá, že kdybych teď otevřela oči, neměl by ten, kdo mě objímal, světlé vlasy.

*

Abigail Gibbsová již podruhé dokázala, že se právem může nazývat spisovatelkou, neboť nás opětovně, bravurně vtáhla do svého světa Čaromocných, lidí a dalších bytostí, které mají svůj účel a nalajnovanou budoucnost, jež může být změněna proroctvím. Skvěle napsáno. Možná bych opustil od politiky, která vyprávění trochu kazí a kde je také vidět, že se v těchto oblastech autorka moc necítí.

Autor recenze: Josef Němec

Kde je Violet Leeová? Kde je Kaspar? Kde je ta temná romantika, vášeň, milostné napětí?

Byla jsem z toho docela zklamaná, ale vydržela jsem. A zpětně jsem za to ráda. Pokud některé knihy začnou skvěle, ale postupně jdou do háje, Růže podzimu je přesný opak. Začíná trochu chaoticky, v úplně neznámém a novém světě, ale pak už to je jenom lepší a lepší. Dokonce se ukáže i Violet!

Ale vezmeme to postupně.

Růže podzimu je příběh Autumn Roseové, zvané Růže, která je Čaromocná. To znamená, že jí v žilách proudí magická krev a ona může ovládat živly dle libosti. Ačkoliv žije ve světě, kde je existence nadpřirozena všem dobře známa, ona svou pravou povahu tají. Poté, co je její mocná babička zavražděna, totiž s rodinou přesídlila do ospalého pobřežního městečka a snaží se najít klid.

Jenže ten jí není dopřán. Do její školy totiž nastupuje princ Fallon, dědic nejmocnější Čaromocné rodiny na světě. Princ, jehož milostné románky zaplňují stránky bulvárních časopisů.

Autumn je k němu zpočátku nedůvěřivá. Bodejť by ne! Z novin a magazínů si o něm udělala vlastní obrázek. Fallon je evidentně nafoukaný, rozmazlený dědic trůnu. Jenže když ho pozná blíž, zjistí, že skutečnost je jiná.

Fallon je sebevědomý, ale má k tomu důvod: je mocný, umí se ovládat a v neposlední řadě je ohromně přitažlivý (každý miluje kluky s břišáky)…

Mladá britská spisovatelka Abigail Gibbsová prozkoumává svůj fantastický svět, který poodhalila už ve Večeři s vampýrem. Ačkoliv je tento svět zcela jiný, autorka ho dokáže přiblížit humorem, nadhledem a city. Tedy věcmi, které jsou stejné všude, bez ohledu na to, ve které dimenzi zrovna jste.

První díl Temné hrdinky se mi líbil o něco více, ale Růže podzimu má jedinečné kouzlo (doslova), které mě dostalo. Doporučuji všem fanouškům fantasy!

Autorka recenze: Lucie Janošová