Dokud tě nenajdu

Publicita, kterou provázelo vydání Irvingova románu Dokud tě nenajdu, zahrnovala také autorovo veřejné prohlášení, že se ve skutečnosti narodil jako John Wallace Blunt, a že svého vlastního otce neviděl de facto od uzavření dohody z rozvodového řízení jeho rodičů z roku 1944, na základě které měl otec k Irvingovi zakázaný přístup. Spisovatel zároveň přiznal, že v době, kdy mu bylo 11 let, ho zneužívala asi dvacetiletá žena, ovšem on sám ji měl v jistém slova smyslu rád.

Především kvůli tomu, že se motivy románu Dokud tě nenajdu Irvinga osobně dotýkaly, bylo pro něj psaní této knihy obtížné natolik, že upadal do depresí. Nakonec už hotové dílo přepsal z první do třetí osoby a po vydání se dočkalo jak kladné, tak i ostře odsuzující kritiky.

Celý svazek má téměř 900 stran a vylíčit jeho děj je minimálně nelehké. Dá se však říci, že hlavní motiv představuje Jackova ztráta nevinnosti v letech dětství a motiv pohlavního zneužívání Emmy, Jackovy nejlepší kamarádky. V obou hrdinech tyto zkušenosti zanechají následky na celý život. Jack nedokáže být ve vztazích upřímný a svoje city pouze hraje. Emma zase trpí vaginismem a jako nešťastná žena umírá během soulože.

Jack Burns ovšem nebyl jen obětí náruživé paní Machado a dívek z internátu, ale také samotné matky, byť se to možná na první pohled nemusí takto jevit. Nalhala mu totiž, že před ním utíká jeho vlastní otec - a tak je druhým významným motivem knihy hledání Jackova otce. Poté, co je jejich hledání neúspěšné, vrací se zpět do Kanady.

Krátce poté, co zemřela Jackova nejlepší kamarádka Emma, umírá také jeho matka, profesionální tatérka. Jackovi sice tvrdila, že sama nikde na těle žádné tetování nemá, ovšem až po její smrti Jack zjistí, že mu lhala. Jediné tetování měla na prsu a znázorňovalo zlomené srdce s páskou a nápisem "Dokud tě nenajdu". Jacka (a samozřejmě i čtenáře) jako první napadne narážka na Jackova otce, ovšem další dění v románu odhaluje, že tomu tak není.

Vzhledem k rozsahu knihy jsem se s dílem potýkala poměrně dlouho a některé kapitoly pro mě představovaly problém, špatně jsem jim napoprvé porozuměla a začíst se do nich bylo dost obtížné. Týkalo se to však spíš jen první poloviny knihy a druhá už měla větší spád. Čas, který člověk čtení knihy Dokud tě nenajdu věnuje, se mu v každém případě vrátí, o čemž jsem přesvědčená.


Autorkou recenze je Andrea Štyndlová

Přidat komentář