Deník Gréty Kaiserové

* Rok 2014 pomalu končí. Zmínila jste se o něm, že ho vnímáte pozitivně. Označila jste ho jako období velkých změn, které nastaly a povedou vás k velkým činům. O jaké změny se jedná? Jsou profesního, či osobního charakteru?

Každá změna je těžká, to samé platí o začátcích. Tento rok pro mne znamenal velký zvrat v osobním, rodinném životě. Ukončení jedné etapy, začátek nové. Píše se to snadno, ale realita je jiná, těžká. Snažím se změny vnímat pozitivně, abych je zvládla a nesemlely mne. Ukončila jsem dlouholetý vztah s partnerem a stojím nyní na startovací čáře a začínám znovu. Bílý list papíru, jak jej popíši, to je na mně. Co se týká profesního života, tak zde byla také změna či spíše přírůstek, vydala jsem novou knihu, na kterou jsem velmi pyšná, a má skvělý ohlas. Jinak stále pracuji jako školní psycholožka a pomáhám zejména dětem, zde se nic nezměnilo, jen mi snad přibyly další děti, které potřebují psychologickou pomoc.

* Donesla se ke mně zpráva, že jste rozjela svoji psychologickou praxi … Jak jste vlastně po dokončení studia psychologie dále s tímto oborem nakládala a současně i nakládáte?

Nemám svou praxi, zatím ne, zatím získávám zkušenosti. Pracuji jako školní psycholožka, plus píši odborné články z oblasti psychologie. Po skončení studia psychologie, pěti letech dřiny a šprtání se, zjistíte, že jste zase na začátku. Je to humorné, nejste nic. Máte diplom, ale nemáte praxi. Oblast psychologie je velmi pestrá. Můžete jít do psychiatrické léčebny a být klinikem, můžete být manželský psycholog a psycholog pro mezilidské vztahy, můžete být psychologem u policie, hasičů, armády, dělat krizové situace, přijímat zaměstnance. Můžete dělat pro velké podniky v rámci AC, výběr zaměstnanců, můžete dělat v reklamě apod. Můžete jít do poradenství a pracovat s rodinami, dětmi. Všude potřebujete praxi a další vzdělávání, další certifikáty a učení, výcviky apod. Zvolila jsem poradenství, pracuji jako školní psycholožka, mám pod sebou pět set dětí, dělám metodickou podporu i pedagogům, asistentům pedagoga, spolupracuji se sociálním odborem, kurátory, Policií ČR. Pracuji s rodiči a zákonnými zástupci. Je to poměrně náročné. Celkově vzato, práce psychologa je velmi smutná. Spokojený člověk za mnou nepřijde, nežijeme v USA, ale baví mě a naplňuje.

* A jaké odvětví psychologie vás nejvíce zajímá?

Vždy mne nejvíce zajímala klinická oblast. Oblast vážných a těžkých psychologických a psychiatrických diagnóz. Deprese, schizofrenie, sexuální deviace, poruchy osobnosti. Tito lidé velmi trpí. Nemoc duše je hrozná. Ráda bych se v budoucnu v této oblasti angažovala. Ráda bych také pomáhala obětem trestných činů, jelikož sama jsem se kdysi stala obětí trestného činu. Tyto oběti potřebují psychologickou pomoc, aby se mohly vrátit do běžného života.

* Zmínila jste nový knižní přírůstek. Můžete nám ho představit? Proč jste na něj tolik pyšná? Je něčím výrazně odlišný od předešlé tvorby?

Nová kniha se jmenuje Deník Gréty Kaiserové, je to kniha plná silných postav a emocí. Jsem na ni pyšná, jelikož trvalo dva a půl roku, než kniha vyšla. Povolání psychologa je velmi psychicky náročné a nejsem schopná o poté psát. Proto mi trvalo d knihu napsat. Psala jsem o dovolené, během nemoci či o víkendech, po nocích, jelikož dny jsem byla v práci. A po práci á jsem nebyla schopná tvořit. Hodně jsem studovala a nosila o si práci i domů. Takže Deník Gréty Kaiserové urazil dlouhou cestu ke čtenářům. .. Proto jsem na něj pyšná n a čtenáři jsou nadšení, má velmi dobré ohlasy. Kniha je odlišná v tom, že čtenář je zde v roli detektiva, kdy hlavní hrdinka na začátku knihy umírá, a čtenář jde po stopách a z nich dedukuje, co se s Grétou vlastně stalo.

* Blíží se nám nový rok. Co byste našim čtenářům popřála do nového roku?

Jediné, aby si vážili jeden druhého, sami sebe, ale i svých blízkých, navzájem si pomáhali a drželi více spolu, jak rodina, tak přátelé či spolupracovníci. Takže bych popřála dobré partnerské vztahy a z nich ta pramenící štěstí a radost.

18.12.2014 - NEW express, str. 23 - Mix
(LeS)

Přidat komentář

Klára Janečková, jedna z našich nejúspěšnějších současných autorek, nám na křtu svého v pořadí již devátého románu minulý týden v pražském Paláci knih prozradila, že nevznikal vůbec snadno. Dostavila se totiž tvůrčí krize a ona si najednou nebyla jistá, jestli je schopná něco kloudného položit na papír. Pak konečně něco napsala, ale když si to po sobě přečetla, cítila, že to není dobré – čtenáři by to nic nedalo.

Takže těch pár desítek stran jednoduše zahodila a před svými pochybnostmi utekla do Turecka. A to byl nepochybně ten nejlepší krok. Bydlela u kamarádky provdané za místního a tento pobyt, procházky po citrusových plantážích i rozhovory se spřízněnou duší jí poskytly sdostatek inspirace ke psaní. Výsledkem je právě Deník Gréty Kaiserové.

Krom složité cesty, jakou se dostával na svět, je tento román výjimečný také v tom, že autorka ke konci sama plakala. Během křtu vysvětlila, že vůbec nešlo o to, že by se nechtěla rozloučit se s postavami – prostě se jen s osudem svých hrdinek natolik sžila, že i ji úplně lidsky přemohlo dojetí. Na otázku, která ze dvou sester je jí sympatičtější, sice nejdřív řekla, že je strašné a nemožné takhle si mezi nimi vybírat, nakonec však přiznala, že tvrdohlavá, impulsivní Gréta je jí bližší.

Po krásné, křehké spisovatelce, jež pracuje jako dětská psycholožka a z každého jejího pohybu lze číst nesmírnou schopnost empatie, si vzal slovo jeden z kmotrů – Pavel, syn mimořádně oblíbeného českého baviče Petra Novotného, který byl také přítomný. Pavel má Klářinu tvorbu ve velké oblibě a vymínil si, že sám přečte úryvek. Tvrdil, že s výběrem pomáhala redaktorka, ale jelikož je po svém otci trochu smíšek a komediant, nikdy nevíte, co mu věřit a co ne.

Takže do svátečně ztichlých prostor Paláce knih spustil do mikrofonu svým výrazným hlasem: „V kabelce měla připravené prádélko...“

A bylo to fajn! Ti, kteří mohli mít z předchozího povídání dojem, že Klára se jednoduše věnuje pozorování mezilidských vztahů či případně vykreslování vzdálených kultur, v této chvíli určitě pochopili, že jí nechybí ani vášeň či smyslnost – a ani schopnost podat tyto věci na stránkách svých knih svůdně, a přesto s elegantní decentností.

Křtít přišel i hudební skladatel Zdeněk Barták a hned ochotně vysvětlil, odkud se vlastně s Klárou znají. Prý přes internet! Klára ho jednou kontaktovala se žádostí o konzultace ke své diplomové práci, studovala hudební motivace k umělecké tvorbě. Přijal moc rád, vzešlo z toho několik pro obě strany moc podnětných rozhovorů. Její literární kariéru také se zájmem sleduje a vlastně ji výborně vystihl, když jako přání řekl: „Klára je takový Viewegh v sukních, tak ať se jejím knížkám daří stejně jako těm od pana kolegy ze spisovatelské branže!“

Křtilo se moravskou slivovicí, a to už prostor obsadili novináři a vidět bylo na pár minut pouze blýskání fotoaparátů. Nicméně i čtenáři se poté ještě dočkali, byla možnost zeptat se na pár posledních věcí. Hodně zajímavá odpověď zazněla na dotaz, jestli má Klára nějaké své oblíbené autory historických románů. Bez zaváhání řekla: „Erich Maria Remarque. Ukázal mi, že i muži jsou schopni vyjadřovat své city.“

A pak nezapomněla poděkovat své redaktorce, paní Ivaně Parkmanové: „Pomáhá mi růst...“ Co víc si autor může přát?

Nám nezbývá než se rozloučit – velký dík všem, kteří si ve středu našli cestu do Paláce knih, a všichni ostatní určitě ještě dostanou šanci. A kdoví, co nám Klára Janečková nabídne ve svém desátém románu... Necháme se překvapit :-)

Anotaci ke knize Deník Gréty Kaiserové najdete zde.

A reportáž z kroměřížského křtu si můžete přečíst zde :-)

Přidat komentář