Rachel odjíždí každé ráno vlakem přesně tak, jak to bývalo kdysi, když jezdívala do práce. Je to vlastně jediné, co jí ze života zůstalo. Chlácholivý rytmus kol a ubíhající krajina za oknem. Asi v půlce cesty vlak často zastaví, protože padne červená. Lidé ve vlaku většinou nevěnují okolnímu světu pozornost, ale Rachel se těší na mladý pár – pár snů, který si pro sebe pojmenovala Jess a Jason. Jsou šťastní, bydlí v krásném udržovaném domě. Rachel se na ně těší, dělá jí radost, když je může potají sledovat a představovat si, jaké to kdysi bývalo… V jednom z takových domů, dokonce ve stejné ulici, jako bydlí Jason a Jess, kdysi totiž bydlela Rachel se svým mužem Tomem. Ale teď tam s ním bydlí jiná paní a mají miminko! Tak bolestivé pro Rachel, které se nepodařilo otěhotnět a kvůli tomu se všechno pokazilo. Upadala do beznaděje, začala pít, ztratila manžela a práci… Stále se snaží Toma kontaktovat a vyhledává ho, dokonce k nim jednou vleze i do domu. Tomově ženě Anne se samozřejmě nelíbí a důrazně žádá, aby už Rachel vypadla z jejich života nadobro.

Ale jednou Rachel uvidí za okny vlaku něco, co ji znepokojí, a zanedlouho je Jess, skutečným jménem Megan, pohřešovaná. Později se však najde její tělo a je třeba odhalit vraha.

Kniha je vyprávěná z pohledu tří žen, Rachel, Megan i Anne. Příběh ubíhá rychlým tempem a tak nedokážete přestat číst, i když není těžké přijít na to, kdo je vrah. Do Zmizelé má však Dívka ve vlaku hodně daleko, i když se řadí k tomu „lepšímu“.

Autorkou recenze je Lucie Bednářová

Přidat komentář

Rachel Watsonová je "troska", omlouvám se, že musím začít zrovna takhle, ale prostě to tak je. Ženská po třicítce, která každý den a ve stejnou dobu jezdí do práce, ze které ji už dávno vyhodili, jen proto, aby se na to nepřišlo. Která ani jeden den nezvládne bez kapky alkoholu a je natolik zoufalá, že si pojmenovává rodiny, které vídá z okna vlaku. Která už neumí žít svůj vlastní život a žije životem těch druhých, tvoří si ve své vypité hlavě příběhy a jména...to je prostě podle mě troska. Ani netušíte, jak mi ta ženská lezla na nervy a to dokázala téměř celou knihu. Neuvěřitelné. Přijde slabá chvilka a vy si říkáte, že už snad bude normální, ale ono nic. Až ke konci jsem s ní sympatizovala držela jí palce...snad i na nohou.

Jak jsem již psala, Rachel jezdí každý den stejným spojem do Londýna a stejným spojem zpět. Cestou, když staví u návěstidla pozoruje dva domy. Jedním z nich je č. 23... ten "její", vlastně ten co byl její, protože teď v něm bydlí její exmanžel Tom s jeho novou ženou Annou. Tím druhým domem je č. 15, kde bydlí Jess a Jason, nádherný a milující se pár. Rachel je každý den pozoruje, ví, že bude Jess pít ráno na terase kávu a že Jason bude zřejmě v práci, bude to asi lékař nebo něco podobně náročného. Přijde vám snad tohle normální? Jistě, že ne. Ale Rachel si prostě vytvořila ve své mysli dokonalou a šťastnou rodinu, přiřadila jim jména a každý den ve stejnou dobu s nimi žila, jejich životem.

Jenže strkat nos, tam kam se nemá, se nevyplácí. Každý den nemůže být růžový a tak jednou Rachel ze svého sedadla neuvidí usměvavou a šťastnou Jess...nebo se jí to jen zdálo? A ten druhý? To přece nebyl Jason, nemůžu se mýlit? A proč se mi hlavou míhá ten divný obraz, jak Jason podivně drží Jess pod krkem. Bože, byla jsem tak namol, že nevím, co je skutečné a co je sen...

Mohl by to být sen, jenže to by se další den nesměl objevit v novinách článek s Jessiinou fotografií, že se pohřešuje. A rázem je z vymyšlené Jess skutečná Megan a z Jasona jen obyčejný Scott...

Co vlastně Rachel viděla, co je skutečné a co je jen výplod fantazie? A proč se druhý den ráno po zmizení Megan probudí zbitá a špinavá ve své posteli a nepamatuje si vůbec nic, co se stalo, ani kde byla, natož jak se dostala domů. Jenže to by nebyla otravná Rachel, aby do všechno nestrkala nos a nechtěla pomoct. Jenže aby se jí to náhodou šeredně nevymstilo!

Děj se postaven na psychologii postav, což je prostě parádní, je to jiné, ale naprosto fungující. Přirovnání ke Zmizelé, je v tomto případě maličko oprávněné, protože tam jisto jistě pár podobností objevíte i vy sami. Někdy byla kniha příliš vleklá, ale přesto stále zajímavá. A ten konec? Prostě pecka! Mě se kniha líbila, sice nevím, jestli si ji ještě někdy přečtu, ale koupě knihy rozhodně nelituji. Nelituji ani toho, že jsem nasedla do reklamního vlaku a jela s davem s touto knížkou v náručí ;-)

Autorka recenze: Michaela Rubášová

Přidat komentář

No, nevím, jestli vám bude hlavní postava zrovna sympatická.  Rachel Watsonové je rozvedená, bezdětná a nezaměstnaná. Někdo by o ní mohl říct, že má problémy s alkoholem. Já myslím, že výstižnější je tvrzení „chlastá jak duha“. Před několika měsíci ji kvůli alkoholickému výstupu vyhodili z práce, žije z úspor v pronajatém pokoji nedaleko Londýna a před svou spolubydlící dělá, jako že se nic neděje. Denně v pravidelný čas jezdí vlakem jakože do práce. Přitom jezdí kolem domu, v němž žila se svým ex-manželem. Může tak občas zahlédnout jeho novou ženu a jitřit tak rány, které v ní její minulost zanechala. To je vždycky dobrý důvod, proč si na nádraží cestou „z práce“ koupit lahvinku a začít nejlépe hned ve vlaku…

O pár domů dál, ve stejné ulici jako její ex, bydlí mladí manželé. Ty Rachel vídá také. Jako pár se jí moc líbí. Představuje si jejich životy jako harmonické, ideální. Pro sebe si je pojmenuje na Jasona a Jess.

A pak jednou zahlédne v tisku fotografii Jess, která je pohřešovaná. V sobotu večer odešla z domova a už se nevrátila. Rachel si uvědomí, že nedávno z vlaku viděla něco, co by policii určitě pomohlo při pátrání po ní. Jenže se do toho začne zamotávat. Musí přiznat, že vůbec netuší, co dělala v inkriminovaný čas ona. Byla tak opilá, že si pamatuje jen to, že v podvečer toho dne vystoupila z vlaku u svého bývalého domova v snaze o další pokus kontaktovat ex-manžela. A pak má okno. Neví, jak se dostala domů, neví, kde přišla k modřinám na paži a už vůbec netuší, odkud či odkoho mátu ránu na hlavě. Za takových okolností ji policie považuje za nevěrohodného svědka.

Rozhodne se tedy kontaktovat manžela Jess a vydávat se za její kamarádku, aby mu sdělila svou důležitou informaci…

Příběh je vyprávěn po jednotlivých dnech – ráno, nebo večer – z pohledu celkem tří žen. Především Rachel, pak Megan (pravé jméno Jess) a Anny (nová žena Rachelina ex-manžela). Aby nebyla prozrazena zápletka, vyprávění Megan je na začátku posunuto zhruba o rok do minulosti, oproti druhým dvěma ženám. Postupně je dožene a tak má čtenář možnost zjistit, co jejímu zmizení předcházelo. Pohled mužských postav nám autorka nabízí jen prostřednictvím těchto tří žen.

Paule Hawkins se podařilo udržet napětí po celou dobu knihy. Byť mě osobně nebyla hlavní hrdinka v podobě alkoholičky Rachel zrovna sympatická, tak jako celek mohu Dívku ve vlaku rozhodně doporučit.

Autorkou recenze je Lenka Mynaříková

Přidat komentář

Nejedná se o žádnou strašidelnou detektivku, thriller, své si v ní najdou hlavně milovníci propracovaných postav. I když se to zprvu nezdá a čtenář musí projít seznamováním se se stávající situací. Na začátku to vypadá, že karty jsou rozdýny jasně. Jednou z hlavních hrdinek je Rachel, která překročila třicítku, život se jí hroutí pod rukama a ta záživnější část jejího života se odehrává ve vlaku. „Když vidím cizí lidi v bezpečí jejich domovů, svým způsobem mě to uklidňuje“. Postupně na scénu vstupují další postavy, ať už jsou to lidé z její minulosti, jako jsou její bývalý manžel a jeho nová rodina, tak také ti, které „potkává“ při každé cestě vlakem. Jason a Jess se jeví z okna projíždějícího vlaku jako dokonalý pár. Na jak dlouho? A je opravdu všechno takové, jaké se Racehl zdá být? A proč najednou zmizela Jess, mohl by v tom mít prsty její manžel Jason? Má výpověď a svědectví alkoholičky, která jen každý den projíždí kolem, ale osobně Jess a Jasona nezná, vůbec nějakou váhu? A v neposlední řadě, jak se vlastně vypořádá Rachel se svým životem, který je v troskách?

Tak, jako se množí otázky, začínají v příběhu vyplývat na povrch další a další fakta a osudy, dozvídáme se o skrytých hříších postav. Minulost každé z nich se začíná setkávat s přítomností. Najednou se ukazuje, že stejně jako každý člověk z masa a kostí, ani hrdinové tohoto příběhu nejsou černobílí.

Na knize oceňuji věcný styl, dále také rozdělení kapitol, která je pokaždé vyprávěna jinou ženskou hrdinkou. Od poloviny jsem knihu už vlastně vůbec neodložila a musela ji dočíst – nejen v tom se Dívka ve vlaku podobá jiné úspěšné knize, kterou je proslulá „Zmizelá“.

Dá se tedy říct, že Dívka ve vlaku je zásadní letošní knižní událostí a dobrou zprávou je, že na příští rok se připravuje i její filmová verze.

Autorka recenze: Petra Nováková

Přidat komentář

Na začátku příběhu jsem si vzpomněla na svá studentská léta, která jsem trávila ve vlaku. Buď  jsem se jak jinak než věnovala čtení, anebo jsem pozorovala okolí a osoby a potají si spřádala jejich osudy stejně jako hlavní hrdinka v prvních kapitolách románu. No přiznejme si, kdo z vás to občas nedělá také...

Kniha zajímavě popisuje životy třech mladých žen z londýnského předměstí formou deníků. Hlavní hrdinkou je obtloustlá alkoholička Rachel, která má svá opilecká okénka a nepamatuje si to, co by měla. Její sokyně v lásce Anna  má téměř vše, ale hlavně to, co nemůže mít Rachel. Třetí hrdinkou je záhadná Megan. Každá z žen mě nechala nahlédnout do svého života obestřeného tajemstvím. Postavy i prostředí jsou popisovány věrohodně, čímž vás autorka vtáhne do děje, což u mě způsobilo to, že jsem knihu měla problém odložit a věnovat se jiným činnostem. Zápletka je napínavá a stále se stupňuje až k nečekanému a překvapivému konci.

Knihu bych vřele doporučila všem, co milují napětí s téměř ďábelskou zápletkou.

„Jedna straka pro smutek je, druhá pro radost, třetí dívku znamená. Třetí dívku znamená...“

Autorka recenze: Jana Němcová

Přidat komentář

A taky tři velmi rozdílné hrdinky. Rachel jede svým obvyklým ranním spojem do Londýna. Na jednom místě, kde vlak zpomaluje, se vždycky kouká na domy. V jednom totiž kdysi bydlela se svým milovaným Tomem… Dnes tam s ním bydlí jeho nová manželka Anna. A o kousek vedle nějaká neznámá, ale velmi sympatická holka, kterou si sama pro sebe pojmenuje Jess. Právě v to jedno ráno se Rachel během svého obvyklého nevinného šmírování stane svědkem nečekané scény. A příběh začíná!

Každá je jiná. Annu vidíme jako mladou maminku, pro kterou je její rodina to nejdůležitější na světě. Jenomže jak žít ve stínu Tomovy exmanželky? Rachel každou chvíli volá a obtěžuje… Jednou dokonce přelezla plot, vplížila se do domu zadními dveřmi a ukradla z kuchyně dítě!

Jess se ve skutečnosti jmenuje Megan. Byla mi asi nejsympatičtější, alespoň ze začátku. Bylo v ní něco krásně bohémského… Ale člověk je vždycky komplikovanější, než se zdá, a tak i Megan má svá temná tajemství, své zakázané touhy.

A nakonec je tu Rachel, která vlastně asi dostává nejvíc prostoru. Ta vám jako nezaměstnaná alkoholička asi nebude moc sympatická, ovšem jen do chvíle, než zjistíte, jaké životní peripetie ji k pití vlastně dovedly:

Měla jsem ráda svou práci, ale žádnou oslnivou kariéru jsem neudělala, a i kdyby, ruku na srdce: na ženě si všichni doopravdy cení jen dvou věcí – toho, jak vypadá, a skutečnosti, že plní úlohu matky. Já nejsem žádná krasavice a děti mít nemůžu, takže jak z toho vycházím? Bezcenná.

Když Megan zmizí, Rachel jde okamžitě sdělit policii, co viděla z vlaku. Nikdo ji ovšem nebere moc vážně, koneckonců byla opilá, ne? Rachel zkouší štěstí u Meganina manžela, který z tohoto nečekaného zvratu šílí bolestí a proto, aby našel Megan, by udělal cokoli. Problém je v tom, že toho moc udělat nemůže. Jak už to u podobných případů bývá – manžel je hlavním podezřelým.

Pokládá mi ruku na rameno, vzápětí mi sjede prsty pod krk, přičemž vyvine jen slaboulinký tlak.
„Copak já teď s tebou udělám, Rach?“

Čtení jsem si velmi užila! Ženské hrdinky jsou znázorněny tak dobře, že jsou člověku blízké, snad právě pro svou nedokonalost. Krom toho jsem byla až do konce v napětí – asi v polovině jsem si byla jistá, že vím, co se s Megan stalo, a pak mi postupně došlo, že nevím nic, vůbec nic… A tak jsem hledala jiná vodítka.

Nemůžu než doporučit. Edice Světový bestseller zase jednou přinesla úplnou pecku.

Autorka recenze: Kamila Poláková

Přidat komentář

(Nadto bydlíte v podnájmu u známé, která sice nemá ani tušení, že nájem platíte z poslední trošky uspořených peněz, zato velice dobře ví o vašich problémech s nadměrnou konzumací alkoholu.)

Přesně tak žije po rozvodu Rachel – v rámci předstírání docházky do zaměstnání dnes a denně jezdí stejným vlakem do Londýna a cestu zná do nejmenších podrobností, každé drcnutí na výhybce, semafor, či zastávku po cestě, vynucenou špatným stavem příměstské trati….

Z okénka vlaku vidí domky u kolejí a každý den s napětím čeká, zda na terase jejího oblíbeného domu uvidí někoho ze zde žijící dvojice: mladý pár, muž a žena se zdají být dokonalými partnery a Rachel si o jejich životě dokonce vytvoří ucelenou teorii. Zatímco ona je na dně, tak Jess a Jason, jak si je v duchu pojmenovala, žijí v jejích představách báječný příběh jako z románu. Dům je výjimečný ještě z  jednoho důvodu – jen o pár desítek metrů dál stojí dům, kde před časem žila Rachel, ještě jako vdaná žena a kde nyní žije její bývalý manžel Tom a jeho nová rodina. Jednoho dne však dostane krásná představa o ukázkovém páru trhlinu – Rachel uvidí z vlaku Jess na terase při vášnivém polibku a muž, jehož líbá, není Jason.

Kapitoly střídavě vypráví Rachel a Megan (skutečné jméno „Jess“) a párkrát i Anna, nová paní Watsonová. Celkový obraz je tak postupně skládán z odlišných pohledů a děj tím nabývá na plastičnosti a opravdovosti.

Po jedné z alkoholických eskapád má opět Rachel okno jak výkladní skříň a děj předchozího večera spíš odhaduje ze stupně devastace svojí tělesné schránky: podlitiny na holeních a kolenou? v pořádku, to je důsledek pádu, asi na schodech, stejně tak je v pořádku i otisk prstů na paži, někdo mi asi pomáhal vstát, ale ta rána na zátylku…? Z pár nesouvislých záblesků může Rachel usoudit, že se opět motala (doslova) nedaleko Tomova bydliště… auto (jeho)….průchod….rozmazané schody…jakýsi muž se zrzavou kšticí…..

V televizi a v novinách se toho dne objeví zpráva o zmizení Megan, večer odešla po hádce z domova a od té doby ji nikdo neviděl, její telefon je vypnutý. Rachel ve snaze upozornit policii na neznámého muže z terasy, postupně zabředává do průběhu událostí a víc a víc se zaplétá do sítě lží a polopravd.

Kdo a proč stojí za zmizením mladé ženy neprozradím, neodpustím si ale následující: Myslíte si, že máte život kompletně naruby, všechno špatně a hůř že už být nemůže? Může být daleko hůř!

Autorkou recenze je Iveta Filanderová

Přidat komentář