Half Bad 2: Napůl divoký

Před četbou ale doporučuji alespoň menší osvěžení paměti. Jelikož další díl vyšel v poměrně dlouhém časovém intervalu po tom prvním, i já sama měla ze začátku problém přijít na to, o čem to v tom ději vlastně mluví a jak to funguje. Naštěstí nám autorka nastražila několik záchranných berliček. :-) Teď už ale k recenzi...

Druhá část ze série úspěšné anglické spisovatelky vás přiková do křesel a nepustí. Dobrodružství Nathana a jeho přátel pokračuje.

Příběh začíná tam, kde minulý díl končil, tedy v lese. Náš poloviční kód Nathan, syn nejmocnějšího černého čaroděje Marcuse a mrtvé bílé čarodějky, vyvázl živ a zdráv. Nyní čeká na svého kamaráda Gabriela v jeskyni. A čeká. A čeká. A aby si čekání ukrátil, snaží se přijít na to, jak zacházet se svým nově obdrženým nadáním, které zdědil po otci. Umí se proměnit ve zvíře, šelmu, ale prozatím ji neumí ovládat, což ho trápí. Nakonec jdou ale tyto starosti stranou, protože se konečně dočká. Ovšem ne toho, koho by chtěl...

Nesbitt je napůl černý čaroděj a občas solidní protiva. Poté, co ho u jeskyně objeví, vezme Nathana k Van, jedné černé čarodějce. Ta mimochodem uchránila Nathanova nejlepšího přítele Gabriela před jistou smrtí. Na to, že se jedná o černou čarodějku, je Van hodně nápomocná. Dokonce hlavnímu hrdinovi přislíbí pomoc ve vysvobození jeho milované bílé čarodějnice Annalise, která pořád leží ve spánku podobnému smrti v Mercuryině sídle.

Nic ale není zadarmo. Jistý O'Brien totiž převzal moc nad bílými čarodějnicemi a začal zabíjet jak je, tak černé čaroděje. Narušuje tak přirozenou rovnováhu a momentálně představuje největšího nepřítele pro obě skupiny. Lovci jsou stálou hrozbou. Dokážou se tyto dvě strany spojit a zakročit proti tomu? A jakou úlohu tam bude hrát Nathan? Co si Van vezme na oplátku za svoji pomoc?

Kniha je opravdu velice čtivá. Příběh vidíme v první osobě z pohledu Nathana. Děj je chronologický a objevují se v něm jen malé retrospektivy v podobě vzpomínek. Nenajdete zde nic moc složitého, ovšem i přesto má své kouzlo. Líbí se mi poměrně bohatá slovní zásoba a autorčiny nevšední popisy, s nimiž se v dnešní době setkáte málokde. Celkem originální nápady. A hlavně spousta akce!

Oblíbila jsem si i mnohé z postav. Naprosto kupříkladu miluji Gabriela. Ten kluk je opravdu perfektní a líbí se mi dokonce i jeho slepá oddanost vůči Nathanovi. Láska, kterou k němu chová... v té nejčistší formě. Kdybych mohla, hned si ho vezmu domů. Dále mám ráda Marcuse. Dobrá, možná je to celkem nenápadité, ale kdo by odolal nejmocnějšímu černému čaroději na světě? Zvlášť po tom, co se o něm dozvíte více. A vězte, že v tomto dílu se více dozvíte...

A vtom Gus vykřikl a chytil se za pravou stranu tváře a mezi jeho prsty se objevila krev. Padl na kolena. Po krku se mu řinula krev na paži a na zem. Pořád křičel a držel se za tvář, když se objevil Marcus stojící nad ním. V levé ruce držel Právorozený a v pravé ještě něco, něco malého a krvavého. Došlo mi, že je to Gusovo ucho.
Všichni, až na Guse, který teď už jen kňoural, ztichli.
"Gusi, velice ti děkuji za to, že jsi v posledních několika letech pro mě pracoval jako..." Marcus na mě vrhnul předstíraně zmatený pohled, "jak to bylo, Nathane? Jako velice diskrétní a opatrný posel. Nicméně jsi vytáhl nůž na mého syna, což se mi nezdá zvlášť diskrétní ani opatrné. Takže jsem měl pocit, že ti musím udělat totéž. Můžeš to považovat za rozvázání naší pracovní smlouvy."
Gus vypadal, že je mu opravdu zle.

Jak říkám, kdo by ho nemiloval... :-)

K postavám, které jsem si naopak neoblíbila, patří například Annalise. Nathanova úžasná, krásná a hodná bílá čarodějnice. Ta, do které je takový blázen a kvůli níž riskuje svůj život. Co si budeme nalhávat, pravděpodobně největší odpor k ní cítím kvůli Gabrielovi. Minimálně tedy do doby, než jsem dočetla poslední stránky. Pak se ten důvod změnil. O tom si ale přečtěte sami.

No a nakonec i samotný hlavní hrdina; pravděpodobně vás občas zatahá za nervy, ale časem si zvyknete. Já ho pochopila. Beru to tak, že jej autorka chtěla ztvárnit co nejvíc realisticky. V konečném důsledku jsem si ho tak jako tak oblíbila.

Kniha je rozhodně nevšední, neunudí vás a zažijete s ní hodně akce. Vychutnáte si magickou atmosféru, květnatost jazyka, a přitom nebudete muset příliš namáhat mozkové závity. Zkrátka ideální odpočinková četba na dovolenou třeba pro fantasy nadšence, jako jsem i já. Doporučuji!

Autorka recenze: Dana Zálešáková
Zdroj: Střípky příběhů

Každopádně nezklamal mě tehdy ani obsah, naopak, příběh mi od začátku přišel originální a zajímavě napsaný. V tomto pokračování nezklamalo. Autorka skromně říká, že se psát ještě jen učí, to ovšem na textu vůbec není znát. Asi má hodně načteno a nějak si ty dovednosti už vybrousila.

„Pořád ti můžu vyříznout jazyk.“
„Nejsem si jistej, jestli seš zrovna ten typ, co by vyřezával jazyky.“
„Uznávám, že jsem to ještě nezkoušel, jsem ale ten typ, co je otevřenej novým zkušenostem, ten typ, co si dá říct, a ten typ, co mu na nějakým Nesbittovým jazyku vůbec nesejde.“

Nathana nacházíme ztraceného ve švýcarských horách, s dosti bídnými vyhlídkami. Bylo mi jasné, že děj se dřív nebo později přesune jinam, ale říkala jsem si, že bych tam v tom lese i s postavou klidně zůstala. Popisy přírody jsou překrásné.

Nathan ovšem potkává Nesbitta, velmi svéráznou postavičku, která mu celkem zatočí životem. Přivede ho totiž ke své mocné paní a zařídí mu tak nabídku, jakou nemůže odmítnout. Výměnou za jeho členství v nově zformované Alianci mu tato bizarní dvojka přislíbí pomoc při záchraně milované Annalise.

„Spí. Je slabá. Hodně slabá. Asi by potřebovala něco sníst. A taky tekutiny, předpokládám,“ odpověděl jsem mu a snažil se, aby můj hlas zněl věcně, jako kdybych řešil medicínský problém a ne dívku, kterou jsem držel v náruči.

Na svém blogu autorka již po vydání prvního dílu slibovala, že Annalise se do děje vrátí a bude jí věnován větší prostor. Opravdu je tomu tak. A tato nenápadná jemná dívka posune děj takovým směrem, že to byste prostě neuhodli.

Pochválit musím i konec. Tři čtvrtiny knihy jsem přečetla s takovým běžným zaujetím a klidným tepem, a říkala si, že takhle to nejspíš pomalu i skončí, a pak se začaly dít neskutečné věci. Mám sto chutí to prozradit. Je tam jeden naprosto šílený zvrat. Pak si tak jaksi říkáte, že to vlastně asi ani nemohlo dopadnout jinak, ale nenapadlo by vás to předtím ani omylem.

Přečtěte si – uvidíte :-)

Autorka recenze: Sabina Horová