Jsme přece sestry

Německá autorka Anne Gesthuysenová nemusela pro nápad ke svému prvnímu románu chodit daleko. Jak sama v knize uvádí, její tři pratety, které prožily fascinující, těžké, a především dlouhé životy, byly samy o sobě velkou inspirací. Román Jsme přece sestry je tedy pravdivým vylíčením historie jedné rodiny.

Sestry Gertruda, Paula a Katty se scházejí, aby oslavily narozeniny té nejstarší z nich. Gertruda bude mít za několik dní rovných sto let a nejmladší ze sester, 84-letá Katty, se rozhodla uspořádat oslavu na svém statku. Sestry se sjíždějí a čekalo by se, s přihlédnutím k jejich věku, že slavnost bude spíše klidnějšího charakteru. Opak je však pravdou.

Všechny dámy jsou navzdory věku a drobným zdravotním problémům stále dost vitální. Gertruda jen poněkud méně slyší a občas se s ní roztočí svět, a o dva roky mladší Paula díky zákalu zase hůře vidí. Nic z toho jim ale rozhodně neubírá na životním elánu.

"Božínku, vy ale vypadáte staře, pehehe." Paula se při vystupování z taxíku smála svým typickým, bublavým smíchem a královsky se svou drobnou neomaleností bavila. Katty to připadalo dvojnásob směšně. Jednak proto, že její starší sestře je bezmála devadesát osm, a zadruhé proto, že je téměř slepá.

Sestry k sobě mají velice blízký vztah a v mnohém jsou velmi podobné. Postupem stránek se ale ukazuje, že mezi nimi vládne v několika věcech i jistá nesmiřitelnost. Podstata svárů je ukrytá hluboko v minulosti a často tak společné rozhovory, pokud přijde řeč na ožehavé téma, končí hádkou, rýpáním a trucováním. Jako "hasič" všech rozepří funguje prostřední Paula.

Přítomnost se postupně začíná prolínat s minulostí a každá ze sester se ve vzpomínkách vrací k těm nejdůležitějším chvílím svého života. Autorka přináší koktejl útržků, které se pomalu spojují v jeden celek. Současnost je prokládána flashbacky z období první a druhé světové války i doby po nich.

V příbězích se odráží i mnoho závažných témat, z nichž některá byla v minulosti chápána společností zcela jinak, než je tomu v současnosti. Ať je to téma homosexuality, nebo důležitosti společenského postavení, či angažování se v politice.

Hlavním "viníkem" svárů mezi Katty a Gertrudou je již několik desítek let mrtvý majitel Tellemannova statku Heinrich Hegmann. Ten jim oběma dosti fatálně ovlivnil život. Každé jiným, ale přitom vlastně velmi podobným způsobem. Jedné z nich v mládí překazil svatbu (alespoň ona to tak vnímá) a tu druhou pravděpodobně mnoho let miloval, když pro něj po téměř celý svůj život pracovala. Mezi sestrami tak zůstává spousta nevyjasněných věcí, o kterých nejsou schopné ani po tak dlouhé době hovořit.

A právě narozeniny můžou být jednou z posledních šancí ke vzájemnému smíření se s minulostí. Podaří se jim naplno otevřít svá srdce? Nebo je to vlastně všechno už bezvýznamné a záleží jen na skutečné sesterské lásce?

Vyprávění Anne Gesthuysenové plyne příjemně a lehce vpřed. Je přímočaré a jednoduše kouzelné. Ze směsice humoru a dramatických situací dýchá po celou dobu laskavost a přirozená, nenásilná úcta k příbuzným. Krásná odpočinková kniha.

Autorka recenze: Eva Šamánková