Kdo miluje jinak

Námětem jejího románu je pedofilie, tedy sexuální násilí páchané na dětech. Téma, které se v poslední době objevilo v několika dalších severských thrillerech, jako v tolik skandalizovaném románu „Vraní dívka“, či např. v dánském thrilleru „Chlapec v kufru“. Jedná se o zločiny, které jsou zcela neodpustitelné, a to i v očích zločineckého podsvětí.

Tak k tomu přistupují autoři oněch dvou výše zmíněných knih. Fossumová ale čtenářům nenabízí klasickou dějovou zápletku, kde jsou jasně definované strany dobra a zla. Kde záporná postava je skutečně prolezlá zlem, a na konci nás čeká dopadení a potrestání. Obdobně jako u předešlých jejich knih v tom vidím originální a zajímavou koncepci krimi příběhu.

Na druhou stranu se našlo i dost čtenářských názorů, kterým tento „výpadek ze zajetých kolejí“ vadil. Fossumová si především zakládá na svých postavách, na vlivu zločinu z širšího pohledu. Stejně je tomu právě i v knize „Kdo miluje jinak“. Příběh začíná nálezem ztraceného chlapce, jehož mrtvolku s jasnými stopami znásilnění, někdo pohodil v lesích. Objeví ho manželská dvojice, která zde chodí pravidelně na výlety. Oba se samotným zločinem nemají nic společného, přesto se stanou jedněmi z hlavních postav příběhu. Spolu s pachatelem a pozůstalými totiž skvěle vykreslují situaci, kterou násilná smrt dítěte přinese všem zúčastněným.

Tři různí aktéři, tři různé osudy, tři různé pohledy. Neobvyklý je pohled na pachatele, kterého autorka nevykresluje jako zrůdu, ale jako člověka trpícího svým postižením, tedy přitažlivostí k chlapcům. Člověka, jenž si s hrůzou uvědomuje, že pro něho není žádné přirozené řešení jeho postižení. A pak mu stačí jeden krok vedle a pro společnost je vše jasné. A právě jisté „falešné“ moralizování je doménou oné manželské dvojice, přesněji manžela, který nedokáže skrýt svoje nadšení být svědkem něčeho tak „hanebného“. Ovšem asi nejsilněji na mě zapůsobila autorčina schopnost vykreslit situaci matky mrtvého chlapce. Ta autenticita pocitů a emocí každému čtenáři-rodiči vžene slzy do očí.

„Kdo miluje jinak“ je vynikající krimi román, který balancuje na hraně psychologického thrilleru. Je to příběh o temných věcech, které nechceme ani vidět, pro které neznámé řešení. Což podtrhuje i šokující závěr příběhu, protože se neztratil jen jeden malý kluk, ale ještě jeden. A zde naše „falešné moralizování“ na jinou sexuální orientací dostane ránu přímo na solar.

V překladu Daniely Mrázové vydalo nakl. host v roce 2014.

Autorem recenze je Bohdan „BoboKing“ Volejníček

Přidat komentář

Příběh, který čtenáře vtáhne už od prvních řádků, začíná obvyklou procházkou lesem manželského páru Reinhardta a Kristiny Risových. Její zakončení je ovšem víc jak neobvyklé... V lese totiž objeví mrtvého polonahého a znásilněného chlapce a jen pár minut předtím pravděpodobně potkali i jeho vraha.

Dvojice vyšetřovatelů, kterou známe už z předchozích autorčiných knih, Indické nevěsty a Provokatéra, Konrad Sejer a Jacob Scarre, se případu ujímají i tentokrát a poté, co ve městě zmizí další malý chlapec, je jasné, že stojí před úkolem vypátrat pedofilního násilníka, přestože tělo druhého chlapce dosud nikdo nenašel.

Ani jedna kniha Karin Fossumové, která se doposud u nás dočkala vydání, není příliš rozsáhlá, nicméně i na tak skromném rozsahu, čítajícím něco přes dvě stě stran, dokáže autorka skvěle rozehrát psychologické drama, vylíčit povahy a myšlenky jednotlivých postav s naprostou bravurou.

Jaké utrpení je horší? Matky, která ví, že její dítě je mrtvé, nebo té, jejíž syn se ztratil a ona tak žije v nejistotě? I na mateřskou lásku lze totiž nahlížet z různých úhlů pohledu... jedna je čistým rodičovským poutem, druhá zase slepou opičí láskou.

Veřejností je z vraždy podezříván také homosexuální učitel, který si po vyučování vodí chlapce domů a pokouší se jim pomoci zapomenout na trauma ze svých rodin. Je ale jeho láska k dětem "normální" nebo patologická?

A v neposlední řadě je tu manželský pár, Reinhardt a Kristina, která už dlouho touží po dítěti, jenže Reinhardt je k jejím tužbám slepý. S Kristinou manipuluje a uzurpuje si celou její osobnost pro sebe. Drtivý nález mrtvého chlapce v lese je naopak ještě víc rozdělí. Reinhardt si tělo znásilněného chlapce vyfotí na mobil a fotkami se pak chlubí u svých přátel, do pátrání se vyloženě ponoří sám a nakonec se ukájí na neštěstí druhých, což Kristinu dotlačí k definitivnímu rozhodnutí Reinhardta opustit.

Skvěle prokreslená psychologie postav nám dovoluje nahlédnout do mysli nejen vyšetřovatelů, ale i vraha, matek obou chlapců, Kristiny,... a sama za sebe musím říci, že mě zkoumání hlubin lidských duší v podání Karin Fossumové mimořádně bavilo, a nejen v knize Kdo miluje jinak! Kromě popisu nálezu mrtvého těla malého chlapce se v knize žádné přehnaně brutální výjevy nevyskytují, a přesto je atmosféra a především zmíněná psychologie popsána tak trefně, že příběh od začátku až do konce děsí.

U knih Indická nevěsta a Provokatér, které u nás byly vydány již dříve, mě hodně zklamal otevřený konec. U knihy Kdo miluje jinak jsou viníci odhaleni a vyznavači klasických detektivek si rozhodně v tomto ohledu přijdou na své.


Autorkou recenze je Andrea Štyndlová

Přidat komentář