Ohnivý anděl

Kniha Ohnivý anděl se nedá zařadit mezi mé obvykle čtené žánry. Většinou čtu právě nenáročné knihy, u kterých si můžu odpočinout od školy, prostě vypnout mozek. Kdo by nechtěl na chvíli se stát někým jiným, hledat v jehličí stopy vlkodlaka, jestřábím okem sledovat prérii ze hřbetu svého koně anebo jen promilovat noc se svůdným šlechticem ve starodávném hradě. Tato kniha má nicméně závažnější téma. Budeme se spolu s advokátkou Tórou Gudmundsdóttir snažit zjistit pravdu o vyhořelém blázinci.

Nebude to lehké, nejdříve musíme najít informace o všech příznacích nemocí, které se v domě vyskytovaly. Jen tak můžeme říci, kdo by byl, anebo nebyl schopen dům podpálit, jen tak se na chvíli můžeme vžít do myšlení těchto lidí. O této knize dost napovídá již obálka. Kdo se podívá na přebal, a řekne mi, jaký pocit z ní má, tak taková ta kniha přesně je. Tajemná a hrůzostrašná.

Kniha mě navzdory tématu opravdu zaujala, až jsem hltala stranu za stranou. Dokázala jsem se do Tóry vžít, když propátrávala trosky bývalé léčebny, tak jsem měla za ní strach. Má představivost pracovala na plné obrátky, představovala jsem si, jak takový dům může vypadat. Hned mi naskočil obrázek jak vystřižený z hororu, kde problikávají světla a při rožnutí se může hned za tebou zjevit duch. Cítila jsem tu spáleninu všude kolem mě a mokro v botách, až tak jsem se do ní vžila.

Tóře nezávidím ani trochu, ať už jejího klienta, tak i toho kdo si ji najal. Jak Tóra přišla ke svému klientovi? Zavolal jí sexuální deviant, který znásilňoval malé kluky. A tím to jen začíná. Její klient má Downův syndrom, jak může tedy prošetřit vraždu tří lidí, kteří v domě uhořeli? Když jí ani sám obviněný nedokáže smysluplně odpovědět na její otázky. Na povrch vystoupá hned několik nejasností ohledně případu. Tóra musí zjistit, zda byl Jakob obviněný právem anebo se stal jen obětovanou ovečkou.

Kdo a proč podpálil dům doopravdy? Nebo to přece jen byl obviněný chlapec? Kdo Tóře posílá tajemné indicie přes sms zprávy? Co ty zprávy mohou znamenat? A jakou souvislost má duch dívky strašící v jednom domě s vyhořelou léčebnou? Nechte si vyskočit husí kůži a přečtěte si Ohnivého anděla.

Veliké plus, které v knize vidím, je tykání všech postav. V poznámce překladatele se dozvíme, že to je na Islandu běžné. Moc se mi to líbilo, postavy vám hned byli bližší. Jako by to byly kamarádi, i když je v knize záporná postava, tak tím tykáním její povýšenost ani nejde vidět. Tóra je sympatická vyšetřovatelka, která se hezky stará o svého přítele. Místo toho, aby ho nechala doma se svými rodiči, tak ho bere spolu vyšetřovat případ. To mi bylo opravdu sympatické, navíc jeho pohledy a postřehy k případu znamenaly něco nového v ději a velké oživení.

Další veliké plus, které kniha má. Těch podezřelých je opravdu spousta, už si říkáte, „Ano, ten to udělal." a ještě si klepete na hlavu, že to vyšetřovatelka nevidí. Že ty důkazy přece jasně na něj ukazují. A ono ne, stačí otočit pár stran a je zase všechno úplně jinak. Do posledních stran čtenář netuší, kdo za tím vším stojí. A tak to má u detektivky být. Knihu určitě doporučuji, mně se neskutečně líbila a hned si budu objednávat další.

Poté ho brali na noc k sobě, což se patrně dívčinu duchovi nelíbilo. Stále se probouzeli, protože přikrývky jim bez zvláštního důvodu pomalu klouzaly na podlahu. Zpod postele se ozývalo škrábání, zprvu sotva slyšitelné, potom stále hlasitější a důraznější. Zvuky přestaly, jakmile Halli vstal, nakoukl pod postel a ospale zamumlal, že to jsou jistě zatracené myši. Žádné zvířátko však nikdy nespatřil. Stejný chlad, jaký vládl v Pésiho pokoji, naplňoval nyní ložnici rodičů, také se tu potila okna a kolísal proud. Kromě toho se před prahem dělaly malé loužičky, které ve tmě vypadaly jako krev, ale na světle se ukázalo, že je to voda. Přišli dva pokrývači, vylezli na střechu, ale nenašli žádná netěsná místa. Ze zpětného pohledu bylo neuvěřitelné, jak dlouho tohle všechno snášeli, aniž by vyhledali nějakou pomoc. Jednoho rána Berglinda oznámila, že už to déle nevydrží, že by dům měli ihned prodat bez ohledu na hospodářskou krizi a stagnaci trhu s nemovitostmi. Když se probudila, jejich šaty visely na skříni v ložnici, a to ne jen tak nějaké, nýbrž Halliho oblek s košilí a kravatou a s ním ladící Berglindino oblečení. Byly to přesně tytéž svršky, které měli na sobě toho večera, kdy chtěli slavit Vánoce. Když ale včera uléhali, na skříni rozhodně nic neviselo. Halliho to poprvé vyděsilo tak hrozně jako Berglindu, což jí nahnalo ještě větší strach, než už měla.

Autorka recenze: Klára Kelemenová
http://bookskla.webnode.cz/