Eleanor a Park

Americká spisovatelka Rainbow Rowellová svým románem Eleanor a Park, které u nás vydalo nakladatelství Yoli, odstartovala kariéru úspěšné autorky, jejíž dílo vychvalují takové literární hvězdy, jako jsou John Green (Hvězdy nám nepřály, Hledání Aljašky, Papírová města) nebo Gayle Formanová (Jen jeden den, Zůstaň se mnou). Mezi další autorčiny knihy, jimiž svůj talent jen potvrdila, patří Fangirl a dva romány pro dospělé, Attachments a Landlines. Není zatím jisté, jestli bude mít Eleanor a Park pokračování, ale Rowellová přiznala, že by ho jednou ráda napsala.

Eleanořin příchod na novou školu pro ni není dvakrát jednoduchý. U při cestě autobusem si nemá kam sednout a ostatní si z ní utahují. Dokud ji vedle sebe nepustí s dost nevybíravými slovy „kurvafix, prostě se posaď“ jeden asijský kluk (jak ho sama Eleanor popisuje).

Park by se nejraději nové holky zbavil, jelikož kvůli své nadváze, záplavě zrzavých kudrn a divokému stylu oblékání se stala ihned terčem posměchu školních hvězd z jeho třídy. Dívka však na Parka ani nepromluví a ostýchá se na něj byť jen kouknout. Nebýt Parkova zvyku číst si cestou do školy komiksy, po kterých Eleanor pošilhávala, možná by se spolu nikdy nedali do řeči.

„Eleanor si do autobusu nic ke čtení nebrala. Nestála o to, aby ji Tina nebo kdokoli jiný přistihl se skloněnou hlavou."

Po výměně stohu Parkových komiksů, které Eleanor na začátku půjčoval beze slov, a následnému nahrávání kazet (příběh se odehrává na konci osmdesátých let) se dvojice sbližuje. Jenže okolnosti jim dvakrát nepřejí – Eleanor žije společně se svými čtyřmi sourozenci a matkou v maličkém domě jejího nevlastního otce – násilníka a opilce, který Eleanor už jednou vyhodil na rok z domu. Její nenávist k němu ještě umocňují jeho neustálé nechutné urážky, jimiž dívku častuje, a tak nepřichází v úvahu, že by se kdokoliv z její rodiny o jejím vztahu s Parkem mohl dozvědět. Eleanor se snaží otřesné prostředí, ve kterém žije, před Parkem co nejdéle utajit, jenže to pro šestnáctiletou dívku, jež spí v maličkatém pokoji se všemi svými sourozenci bez jakéhokoliv nároku na soukromí,není úplně snadné…

Hlavními hrdiny příběhů nemusí být jen nadpozemsky krásné dívky a největší fešáci, kteří lámou srdce holkám na potkání. Důkazem toho je právě román Eleanor a Park. Ona stále nemůže uvěřit, co na tak ošklivé a tlusté holce tak krásný kluk jako je Park vidí, on nechápe, proč tak skvělá a zajímavá holka, jako je Eleanor, může chtít být s nějakým polovičním Korejcem, jež není ničím výjimečný. Oba o sobě stále pochybují, avšak jejich vzájemná láska je učí, jak být sami sebou.

Stýská se mu po ní…

Kdo ví, po čem vlastně. Po její tloušťce. Vadnosti. Po tom, že s ním nedokáže mluvit jako normální člověk. Co na tom. Ať už ji má rád z jakéhokoli úchylného důvodu, je to jeho problém. Ale má ji rád, tím si byla jistá.

Eleanor a Park není knížka o věčné, nezlomné lásce, jež překoná všechny překážky. Ale je o lásce, která je tím jediným skutečným a opravdovým v určitém momentu života, kdy cokoliv jiného přestává mít smysl a na ničem kromě toho druhého nezáleží. Taková láska netrvá navždy. Ale je to tak silný cit, že na něj nikdy nezapomenete.

Tento román vás chytne za srdce. Snad proto, že autorka své hrdiny napsala tak skutečné, že máte pocit, jako byste je znali. Vidíte nejen jejich příběh, ale i to, co v nejdůležitějších momentech jejich dosavadního života cítí – všechny jejich myšlenky plné nejistoty, strachu, obav, ale i lásky, touhy a oddanosti.

I když jsou hlavními hrdiny dva šestnáctiletí školáci, v žádném případě se nejedná o knihu vhodnou jen pro teenagery. Těm starším snad připomene, jaké to je poprvé se do někoho bezhlavě zamilovat…

Autorka recenze: Eva Korytářová

Eleanor a Park

Není proto divu, že jsem se na vydání knihy Eleanor & Park tolik těšila - vždyť o této autorce v poslední době každý básní. Čím si ale vlastně získala takové množství fanoušků?

Podíl na tom má určitě autorčin osobitý styl psaní. Kniha Eleanor & Park se četla velice lehce a působila dost realisticky. Autorka si příliš nepotrpí na dlouhé popisy, přišlo mi, že většinu věcí popisovala hodně stručně, ale dokázala se v ten správný důležitý moment příběhu "zastavit" a danou situace popsat velmi živě a emotivně. Dalším plusem jsou zábavné dialogy a různé ironické až sarkastické poznámky, kterých je kniha plná. Několikrát jsem se u knihy vážně pobavila.

Možná by vás však dříve zajímalo, o čem že Eleanor & Park je. Děj knihy je ale vlastně úplně jednoduchý. Je to kniha o první lásce, docela obyčejný příběh o holce z problémové rodiny, která nastupuje na novou školu a hned první den v autobuse se seznámí s Parkem. A časem se do sebe zamilují.

Eleanor & Park Zní to tuctově, ale přesto je tento román v něčem jiný. Nenajdeme tu klasická klišé jako třeba lásku na první pohled. Když Park poprvé uvidí Eleanor, nemyslí si o ní nic hezkého. Ve skutečnosti je na ni i sprostý. Není to tak jako v jiných knihách, kde si oba protagonisté už v druhé kapitole vyznávají lásku. Eleanor s Parkem se postupně oťukávají, jejich vztah se přirozeně vyvíjí.

Ani jeden z nich není dokonalý. Tak například Eleanor není zrovna štíhlé postavy. Bydlí s mámou a sourozenci u tyranského nevlastního otce. Nemá peníze ani na kartáček na zuby. A ve škole je neustále šikanovaná.

Kniha je napsána z obou pohledů, které se často střídají, někdy třeba i po pár větách, někdy zase po delších úsecích. Každopádně sledujeme myšlenky obou hrdinů. Za zmínku stojí, že kniha se odehrává v roce 1986. Při čtení mi ale vůbec nepřišlo, že se příběh má odehrávat před skoro 30 lety. Je tu ale hodně odkazů na hudbu 80. let, desky, kazety, walkmany apod. Hudba vůbec hraje v knize dost významnou roli. A také komiksy.

Román Eleanor & Park ve mně zanechal takový roztomilý dojem. Příjemně a rychle se četl. I když je to ve své podstatě "neoriginální" příběh, dokázal mě zaujmout díky jedinečným postavám i díky netradičnímu stylu, jakým byl příběh podán. Sice to pro mě osobně není úplný "top" mezi young adult romány, ale i tak jsem se při čtení bavila a další autorčiny knihy si rozhodně plánuji přečíst.

Autorka recenze: Andrea Čapková
http://giraffeandy.blogspot.cz/

* * * * *

Eleanor a Park

"Namotával si šátek na prsty, až její ruka sjela do mezery mezi nimi. Pak vložil hedvábí i s prsty do její otevřené dlaně."

Jako vždycky i teď musím zmínit postavy. Nečekejte žádnou královnu střední školy a vrcholného sportovce. Eleanor je korpulentní holka s neposednými vlasy a tolika pihami, že je nejde spočítat. Neohrabaná a s příšerným vkusem co se týče módy. Park je zase obyčejný kluk, který chce, aby mu všichni dali pokoj. Přesně ten typ, který většinou skončí jako školní otloukánek. To se ale Parkovi vyhnulo, protože nejpopulárnější kluk na škole je jeho soused... a taky proto, že už od dětství dělá taekwondo. Oba jsou tak normální, tak skuteční, až to člověku nahání hrůzu.

"Neexistuje jedinej důvod, abysme si mysleli, že se přestaneme milovat," řekl. "Ale máme spoustu důvodů myslet si, že nepřestaneme."

Kniha je vyprávěna ve třetí osobě, ale je rozdělená na takové podkapitolky. Každá z nich se zaměřuje víc na Eleanor nebo na Parka- jakoby rozdílné úhly pohledu, ale pohybujeme se pořád ve třetí osobě. Já jsem z toho opravdu nadšená, protože autorce se podařilo dokonale rozlišit, který z nich dominuje v které kapitolce. Oba smýšlejí úplně jinak-jak nečekané- mají jiné priority a na svět se dívají úplně odlišnýma očima.

"Eleanor měla pravdu. Nikdy nevypadala hezky. Vypadala jako umělecké dílo, a umění nemá být hezké, má v člověku vyvolávat nějakou emoci."

Rovnou říkám, že jsem z téhle knížky nadšená a těžko se mi hledá něco, co se mi na ní nelíbilo. Nakonec je to ale paradoxně to, co se mi na ní líbí nejvíc- že se odehrává v 80. letech. To byla nejlepší éra lidstva- hlavně co se týče Ameriky- ale z té knížky to prostě nejde cítit. Nebýt toho, že místo telefonů, mp3 přehrávačů a výmyslů moderní technologie poslouchají hudbu na walkmanu, člověk by ani nepoznal, že jsme skoro o třicet let zpátky. A to je strašná škoda.

"Eleanor v něm budila pocit, že se něco děje."

O tomhle kousku jsem nevěděla nic, kromě názvu. Čekala jsem další tuctovou středoškolskou romanci a tak jsem se ani neobtěžovala číst anotaci. Až teď jsem zjistila, že to vlastně napsala stejná žena, která má na svědomí tu všemi vychvalovanou Fangirl. Kdybych tehdy věděla, jak je dobře napsaná, že se knížka odehrává v 80. letech a je tu tolik odkazů na hudbu, začala bych číst ve vteřině, kdy jsem ji vytáhla z toho balíčku.

"Můžeš být Han Solo, " řekl a začal jí líbat na krk. "A já budu Boba Fett. Překonám kvůli tobě celej vesmír."

Už od prvních stran jsem věděla, že úplný propadák to nebude. Autorka má totiž úžasný styl psaní, příběh se čte úplně sám a než se člověk naděje, dívá se na poslední stránku a říká si Co to sakra je. I obyčejné držení se za ruku je tady žhavější než většina erotických knih, co jsem kdy četla. Dost tomu napomáhal i výborný překlad, za který dávám všechny palce nahoru. Ale ve chvíli, kdy se tam začaly objevovat odkazy na moje oblíbené kapely, věděla jsem, že mě autorka má a že ať se tam stane cokoliv, tohle moje hodnocení hodně ovlivní. No naštěstí můžu s čistým svědomím říct, že pět hvězdiček nedávám jenom kvůli hudbě, ale že si je kniha zasloužila. Eleanor a Park je rozhodně jedna z nejlepších knížek, co jsem letos četla a já se nemůžu dočkat, až si přečtu autorčino další dílo.

Autorka recenze: Míša Durcová
http://misa-a-knihy.blogspot.cz/

* * * * *

Eleanor a Park

Příběh Eleanor a Parka se odehrává jednoho školního roku 1986 v americkém městě Omaha. Všichni mají zaběhlý život, který jim naruší výstřední Eleanor. Dívka, která se musí dělit o svůj chudý a maličký život se čtyřmi sourozenci, týranou matkou a neustále ožralým nevlastním otcem. Bohužel nepatří mezi ty štíhlounké a pohledné spolužačky, které by ji s radostí vzaly mezi sebe. Její vzezření je poněkud šílené. Proto ani její nástup do nové školy není procházka růžovým sadem.

Naštěstí jí vše zpříjemní korejský chlapec, který jí nečekaně pustí sednout v autobuse. Tímto krokem se mladý pár ocitá před soudem ostatních. Každý si musí zvyknout a každému to jde jinak rychle. Eleanor a Parka začne spojovat nejenom vášeň ke čtení komiksů, punkrockové hudbě, ale hlavně to, že jsou oba trochu jiní. Možná proto se začnou svým způsobem obdivovat a přitahovat.

Pravá láska kvete v každém věku a v tomto případě je opravdu nečekaná, strašně zranitelná, ale tak nádherná. Vždy, když něco takového máme, tak se bojíme, že to ztratíme. Ani tady to není jinak. Park řeší svoji situaci doma, kdy se bojí, že tu divnou dívku jeho rodina nepříjme a Eleanor se snaží vše utajit před svým šíleným otčímem.

Téma šikany proplouvá celým dílem a já jen zatínám zuby a snažím se nerozčilovat  jako to dělal Park. Autorka skvěle poukázala na to, že se to děje pořád a vždy. Jenom o tom nemusí nikdo moc vědět, protože oběti se nesvěřují.

Fascinující příběh, který mě hodně zaujal a určitě jsem ho nečetla naposledy. Krásně napsáno. Svižný děj, který využívá střídání hlavních postav a úhlů pohledů.

Skvělé!

Doporučuji.

Autorka recenze: Kristýna Bednářová
http://safbook.webnode.cz/

* * * * *

Eleanor a Park

Co například? Třeba že mít velikost XS není normální, nebo že to mládí, které prý je takové krásné a bezstarostné, bývá ve skutečnosti obdobím největších komplexů, zlomených srdcí, ztracených iluzí a velkých (a opravdově prožívaných!) dramat jak před písemkami, tak během přestávek.

Je to dvacet let a já si to stejně dost dobře pamatuju. Jakoby nestačilo, že je zítra sedm vyučovacích hodin (!), k tomu dvě písemky (z toho jedna z chemie nebo jiného úplně nepochopitelného předmětu) a na oběd zase nějaký exotický vývar (čili zrecyklované obědy z předešlých dnů). Do toho se člověk ještě – ano – zamiloval...

„Tvoje holka?“ zeptal se Josh. „Park chodí s Velkou Rézi.“
„Ona není…“ Park si uvědomil, že křičí, a sevřel pěsti. „Ještě jednou uslyším, že jí takhle říkáš, a zabiju tě. Doopravdy zabiju. Zbytek života strávím v base a mámě to zlomí srdce, ale za-bi-ju-tě.“
Táta se na něj zadíval jako vždycky, jako by se snažil přijít na to, kde se sakra stala chyba.
„Park má holku?“ zeptal se Joshe. „Proč jí říkají Velká Rézi?“
„Asi proto, že je zrzavá a má velký kozy,“ prohlásil Josh.
„Takhle sprostě mluvit nebudeš,“ řekla máma. Zakryla dlaní sluchátko. „Ty“ – ukázala na Joshe – „do pokoje. Šupem.“
„Ale mami, dávaj A-Team.“
„Slyšel jsi maminku,“ řekl táta. „Takhle se v tomhle domě nemluví.“
„Ty tak mluvíš,“ brblal Josh a neochotně vstal z gauče.
„Mně je třicet devět,“ odvětil táta, „a jsem vyznamenanej veterán. Já si můžu mluvit, jak se mi krucifagot zachce.“
Máma ukázala na tátu dlouhým nehtem a znovu zakryla sluchátko. „Tebe pošlu do pokoje taky.“
„Lásko, nemůžu se dočkat,“ řekl táta a hodil po ní polštář.

O knize jsem slyšela už dávno, mluvilo se o ní především proto, že konečně přináší úplně normální hrdiny. Nikdo tady není ta hvězda, nebo ta ušlápnutá myš, v ní dřímá velký talent. Přinejmenším v Eleanor podle všeho nedřímá nic moc. Je tlustá, chodí nemožně oblečená (ale jinak v pánských košilích a s nemožnými mašlemi jsem chodila taky, takže úplně chápu), ani se neusmívá, spíš naopak, je vyloženě mrzoutská.

Jenomže zároveň má tu nejúžasnější hřívu vlasů a jemné bílé ruce, které vysílají Parkovi do celého těla totální smršť pocitů, kterých už se nedokáže vzdát.

Pořád byste podle toho řekli, že to bude pro mládež, ale já jsem věděla, že nebude, a nemýlila jsem se. Nebo spíš – i kdyby to bylo, je to stejné jako s pohádkami – i když jste dospělí, čas od času je jednoduše potřebujete...

Přemýšlím, jestli vlastně mám i nějaké výhrady, ale nemůžu na nic přijít. Asi i kdybych tam pracně něco našla, bude to ten případ, kdy knize drobnou nedokonalost rádi odpustíte. Protože vás chytla za srdce, a to je mnohem důležitější.

Autorka recenze: Kamila Poláková

* * * * *

Eleanor a Park