Vražedná léčba

Teď je prý všemu zkoušení konec. ZLOSIN, organizace, která se usiluje zachránit lidstvo, už má většinu údajů potřebných k vytvoření léku proti smrtící nákaze. Žádné testy se už nekonají.

Ba co víc, objeví se Jansen, jedna z vedoucích postav celé organizace, se všemi přeživšími si přívětivě promluví a slíbí jim něco, na co většina z nich už ani nepomyslela – pokud chtějí, vrátí jim vzpomínky.

Thomas, Minho i Newt o jejich dobrých úmyslech pochybují. Jak si může někdo být jistý, že opravdu dostane zpátky svoje vzpomínky? Že to nebude jen další manipulace, další trik, jak je přinutit spolupracovat i nadále?

Zatímco drtivá většina skupiny s Teresou na čele bez váhání souhlasí a odcházejí na operační sál, odvážná trojice se vzepře. A vzápětí se zdá, že s tímto Jansen ve svém scénáři opravdu nepočítal. Na svobodnou vůli se tady ještě pořád nehraje.

Co jim zbývá? Utéct. Ale je vůbec možné dostat se přímo ze srdce celé organizace, z pečlivě zabezpečeného a střeženého hnízda?

Ale ano. Pokud se nečekaně objeví dva spojenci ze Spáleniště, připraveni pomoci, možné je všechno. Jenže venku je čekají jen davy nakažené zákeřným virem, chaos a bída ve městech a vyprahlá země mimo ně. Dostat se z téhle situace opravdu nebude lehké. A nejspíš si to vyžádá další životy.

Dovedete si představit, jak tento boj skončí? A co když jediná cesta ven vede vlastně přes labyrint… Po tom všem se vrátit na začátek? Závěrečná část Dashnerovy trilogie je nabitá akcí – a překvapení číhá na každé stránce. S některými hrdiny se budete muset rozloučit a bude to opravdu srdcervoucí…

Filmová verze spojí dohromady druhý a třetí knižní díl a do českých kin se dostane v září, předběžně pod názvem Labyrint: Zkouška ohněm.

„Za to, co tvůj kamarádíček právě udělal, bych tě měl střelit do krku a dívat se, jak vykrvácíš. Raději poděkuj pánubohu tam nahoře, že jsou muňáci tak cenní, jinak bych to udělal, jen abych měl lepší pocit. Byl to mizernej den.“
Thomas nemohl uvěřit, že po všem, co má za sebou, uvízl v tak hloupé situaci. Neměl strach, byl jenom otrávený. „Já jsem ho taky neměl nijak skvělý,“ zamumlal.
„Dostanu za tebe pěknou hromádku peněz. O nic víc nejde. A jen abys věděl, nelíbíš se mi. Stačí, abych se na tebe podíval, a prostě to poznám.“
Thomas se usmál. „Víte, ten pocit je vzájemný.“
„Jsi zvláštní týpek. Pořád se máš čemu smát. Uvidíme, jak ti bude, až dnes večer zapadne slunce. Tak jdeme.“ Pokynul svou zbraní ke dveřím. „A věř mi, trpělivost už mi došla. Jestli se o něco pokusíš, střelím tě zezadu do hlavy a řeknu policajtům, že ses choval jako infikovaný a chtěl jsi utéct. Nulová tolerance. Ani mě nevezmou k výslechu. Nikdo ani nepovytáhne obočí.“
Thomas tam stál a probíral se svými možnostmi. Neuniklo mu, jaká je v tom ironie. Utekl ZLOSINu, jen aby pod pohrůžkou zastřelení poslouchal obyčejného městského strážného.

* * *

Vražedná léčba