Pořád se dívá

Když se Heather už při prvním setkání zmíní o dobře známé Komuně, doktorka začne pochybovat o tom, zda si má pacientku nechat. Nadine v Komuně strávila s matkou a bratrem určitou část dětství a vzpomínky na ni jsou nejasné. Od té doby, co odešla z centra, trpí klaustrofobií a z muže, který Komunu pod dnešním jménem Řeka života vede, nemá moc dobré pocity. Nakonec se však rozhodne pacientku si ponechat. Heatherin stav se po určité době začne zlepšovat a Nadine je ráda, že se jí nevzdala. Avšak nic netrvá věčně. Nadine se rozhodne centrum prověřit a to se jí stane osudným. Tak, jako ona nezapomněla na Komunu, tak i lide z ní si ji pamatují a rozhodně nenechají nic náhodě.

Napínavost, spád a adrenalin čtenář najde na každé straně a řádku. Zpočátku by se kniha dala označit za téměř nevinnou v porovnání s tím, co přijde později. Hlavní postava Nadine je velmi reálná, člověk se do ní lehce vžije. Tak jako lidi v reálném světě i ona dělá chyby. Naneštěstí si v životě projde tolika překážkami, které by mohly kdekoho lehce skolit. Hlavní postava je silná osobnost, která se v průběhu příběhu vyvíjí a mění. 

Jednou z krás této knihy je, že si člověk postupně uvědomuje, jak do sebe události krásně zapadají a každá má svou příčinu a důvod. Každá postava má svou vizi a nepouští se jí. Nakonec si uvědomíte, že každý měl svou pravdu, která byla jen ovlivněna zaujatostí a přesvědčením, až se stala špatnou pro jejich okolí. Kniha je velice dobře propracovaná a autorka si zaslouží hodně chvály. Nebude překvapením, když se k ní čtenář po čase opět vrátí.

Autorka recenze: Ester Kramná
http://knihy-zivota.blogspot.cz/

Hlavní hrdinkou knihy je psychiatrička Nadine. Po tom, co přišla o manžela a její dcera utekla z domova, se upnula na svoji práci v nemocnici. Tam se také setkává s Heather, která se pokusila o sebevraždu. Díky ní se jí pomalu vracejí vzpomínky na dětství strávené v komuně a Nadine pomalu zjišťuje, kolik uzamčených vzpomínek se skrývá v její paměti...

Na knihu jsem byla upřímně zvědavá. V poslední době se totiž nálepkou "psychothriller" může pyšnit kdovíco. V některých případech mám pocit, že autoři o psychologii postav jen někde zaslechli, a tak nemají potřebu ji ve svých příbězích používat. Proto pro mě bylo Pořád se dívá takovým milým překvapením. Autorka předvedla, že má znalosti z oblasti psychologie, a tak pro mě jako čtenáře, nebylo těžké věřit, že hlavní postava opravdu pracuje jako psychiatr.

Díky postupnému odhalování minulosti se autorce podařilo udržet si čtenářovu pozornost. I přesto děj nepůsobil natahovaně a postupně do sebe vše zapadávalo. Logické nesrovnalosti by nejspíš našel jen ten největší šťoural. Neočekávejte ale žádné velké zvraty. S trochou přemýšlení je vám po chvilce celkem jasné, jakým směrem se příběh bude ubírat. Nebylo to ale vůbec na škodu. Jak už jsem říkala, jde o psychologický thriller, a tak se autorka zaměřila spíše na postavy.

Příběh z prostředí komunity lidí, kteří žijí izolovaní od okolního světa a vyznávají poměrně sektářské ideologie, jsem zatím nečetla a možná i proto mě příběh tak bavil. Pro mě, člověka žijícího v podstatě bez žádné konkrétní víry, to bylo chvilkami až nepochopitelné. To, jak moc dokáže jeden člověk s trochou manipulářského nadání ovládnout tak velkou masu lidí, mě děsilo víc než kdovíjaký masový vrah nebo temný démon. V některých chvílích jsem ani nedutala a jen otáčela stránku za stránkou.

Hodnocení
Od knihy jsem absolutně nic nečekala. A jak už to tak většinou bývá u věcí, na které nemáte přehnané nároky, mile mě překvapila. Originální a hlavně čtivý děj mě upoutal a až do konce nepustil. Můžu říct, že se od této chvíle více zaměřím na knihy Chevy Stevensové. Knihu bych doporučila všem, kteří nepotřebují žádnou zběsilou akci, aby je příběh dokázal zaujmout, a rádi se podívají do zákoutí lidské mysli.

Autorka recenze: Pavla Dostálová
http://betweenpaperandmind.blogspot.cz/