V šedých tónech

V šedých tónech

V roce 1941 Litvu, Lotyšsko a Estonsko obsadil Sovětský svaz a až do roku 1990 přestaly tyto 3 státy na mapě existovat. Ruta Sepetysová nabízí světu pohled na Litvu a její obyvatele do tragické doby v dojemném podání tohoto příběhu.

Lina. Normální patnáctiletá dívka se všedními starostmi, které se z jedné noci na druhou promění v pouze o to, aby ona a její nebližší přežili. Je velmi nadaná, protože umí malováním na papír ztvárnit jakýkoliv okamžik, jakoukoliv osobu, prostě cokoliv, tak jak to přesně je. Lina toho využije. Maluje, aby světu ukázala, že všichni kolem ní trpí, že je sověti úplně bezcitně a bezdůvodně mučí a je to její jediná naděje, že se svět jednou dozví, co musela protrpět. 

Obdivovala jsem ji. Její sílu, její odvahu to jak se nestarala pouze o sebe a svoji rodinu, ale i ostatní lidi a jak se svého života nevzdávala a bojovala dál. Válka probouzí v některých lidech to nejhorší, ale v některých to že bez pomoci druhým se nedá dlouho přežít.

Vůbec, ale vůbec si nedokážu představit, že od podzimu do března by venku celé dny byla tma a by byly dennodenně sněhové bouře a o extrémě nízkých teplotách ani nemluvím. No a co v tom teprve žít! Bez pořádného jídla a oblečení. Soucítila jsem v knize s každým, co to musel trpět. Bojovala jsem s nimi o jejich život a upírala se k naději, že přijde lepší zítřek.

Autorka vytvořila přesně takové charaktery, které jsem si všechny oblíbila a věřím, že vy si je oblíbíte určitě také. Byli to chudáci. Nikomu nic neudělali, nic neukradli a oni je odsoudili bez ohledu na cokoliv.

Linin příběh mě velmi dojal a vzal za srdce. Celá kniha je vlastně i přes všechny ty strašné události a okolnosti velmi pěkná. Proč? Ukáže vám, že se člověk nesmí vzdát, že musíte bojovat do posledního dechu za spravedlnost, nikdy se nezdát své lásky k druhým a lidskosti a že vždy existuje naděje na dobrý konec.

Trvalo to sice přes 49 let, než se z Litvy opět stal samostatný stát, ale ustála to a i přes velké ztráty na životech obyvatelstva na ně nikdy nezapomněla a je důležité, aby i zbytek světa viděl, co za tím stálo.

Kniha je napsaná trochu jednodušším způsobem, možná proto že je to Linina pohledu, ale v každém případě je velmi čtivá. Podle mého vůbec nezáleží, jestli jste mladší nebo starší čtenář. Nejsem jediná, koho si kniha získala a pokud váháte a říkáte, že knihy s tímto tématem nejsou nic pro vás, zkuste právě v Šedých tónech a uvidíte, že to váš názor možná změní.


Autorkou recenze je Madeleine Fehrensová
http://cz-books.tumblr.com/