Atlantida 1: Slza

Eureka, Ander, Brooks a Cat jsou středoškolští studenti, kteří by mohli mít obvyklé starosti studentů. Ale bohužel jim není přáno a musí čelit mnohem větším a nebezpečnějším okolnostem.

Příběh začíná tehdy, když se v přímořském městečku na Eureku a její maminku svalí obrovská vlna. Vlna, kterou má nastarosti Ander. Mladík s azurovýma očima, který je součástí jakéhosi národu Sadařů, který chrání svět před zkázou. Jeho úkolem je být neviditelný, ale znalý. Eureky život zná dopodrobna. Bohužel je to jen známost jednostranná, která je ukončena jednoho dne na silnici. Dvě auta se srazí, čímž otevřou Eurece nový svět. Do té doby se starala pouze o svou smrt, v které viděla vysvobození. Přesto jí není dopřáno a musí se se světem vypořádávat po svým. Všichni ji považují za blázna a vyhýbají se jí oklikou. Jediní nejlepší kamarádi Cat a Brooks jí nabízí své rameno. Přesto není vše tak, jak by se mohlo zdát.

Do rukou Eureky se díky dědictví dostává prastará kniha v nesrozumitelném jazyce, maminčin medailon a hromový kámen. Všechny tři věci jsou pro dívku záhadou. Jejich rozluštění je ale jen otázkou času. Eureka se díky tomu dostává do nebezpečných situací, kde jde o život. Opravdu je Brooks tím kamarádem, kterého znala celý život? Dá se věřit záhadnému Anderovi?Musí si všechna tajemství nechat jen pro sebe a nebo je může svěřit své nejlepší kamarádce Cat? A kdo jsou ti Sadaři, kteří ji chtějí připravit o život a je jim jedno, kdo jim stojí v cestě.

Kdysi jí maminka zakázala plakat. Eureku to vyděsilo, ale posechla. Neplakala. Nikdy. Co se stane, když otevře hráz?

Tento fantasy příběh, kterému se evidentně chystá pokračování, mě zase až tak nenadchnul. Bohužel mě styl psaní autorky neoslovil a díky tomu se mi kniha hůř četla a vstřebávala. Přesto jí nehodnotím zase tak špatně, neboť svoje světlé chvilky taky měla. Naštěstí.

Autorka recenze: Kristýna Bednářová
http://safbook.webnode.cz/

Život pro Eureku ztratil svůj smysl ten den, kdy obrovská vlna smetla z mostu auto ve kterém byla spolu se svou matkou. Přežila jen ona, ale sama by si přála, kdyby to tak nebylo.

Po nějakém čase, a jednom pokusu o sebevraždu později, to nevypadá, že by se její život obrátil k lepšímu. Nová terapeutka, nesnesitelná macecha a záhadné dědictví - přidejte k tomu ještě tajemného stalkujícího kluka, který ví evidentně víc, než je ochoten přiznat a máte začátek příběhu o bájné Atlantidě v novém kabátě...

Měla jsem vážně (ale vážně!) z této knihy strach. Nádherná obálka a k tomu ještě námět Atlantidy zní sice pro mé uši úplně nadpozemsky, ale zjištění, že je za touto knihou autorka série Andělé, mě zase maličko vrátilo zpátky na zem. Autorčina předešlá série měla plno much... a to pořádných masařek. Nesnesitelná hlavní hrdinka a přeslazený příběh byl na moje nervy zatěžkávací zkouškou a tak není divu, že jsem se další knihy, z pera této autorky, bála. Čekalo na mne, ale milé překvapení.

Dívka strnula. Byla tak ohromená, že přestala dýchat, nemohla se pohnout. Diana se k ní naklonila a vpíjela se do ní pohledem. Pak pronesla tím nejvážnějším tónem, jakým ji kdy Eureka slyšela promluvit: "Už nikdy, nikdy v životě, nebreč."

Atlantida 1: Slza

Jistě, svůj rukopis Lauren Kate nezapře a tak na nás čeká další příběh plný nehynoucí lásky, dokonalých a (především!) záhadných mužských protějšků. Tentokrát je to vše, ale zabaleno v o dost snesitelnějším balení. Ani s hlavní hrdinkou jsem neměla žádný velký problém. Je sice pravda, že jsem si ji ani nijak zvlášť neoblíbila, ale fandila jsem jí a prožívala všechna její úskalí společně s ní. Trochu mě zklamalo, že hlavní mužský hrdina je strašně plochou postavou u kterého jsem měla pocit, že kromě toho, že miluje Eureku, ničím jiným neoplývá. Snad se ještě trochu vybarví v dalších dílech, ale tak nějak už jsem si zvykla, že touto charakterovou vadou své mužské hrdiny vybavuje většina YA autorů. Za zmínku určitě stojí i další postavy - Eurečini kamarádi Cat a Brooks. Každý z nich měl v příběhu trochu jinou roli a já si oba dva oblíbila. Jsem zvědavá, co pro ně autorka v dalším díle přichystá.

Velkým plusem knihy je její čtivost. Stránky člověku ubíhají a i přesto, že se do více jak poloviny knihy nic neděje, člověku je to jedno a se zájmem čte dál. To se dostávám k druhému plusu - tajemství. Čtenář i Eureka většinu knihy tápou a i když si určitě pár věcí domyslíte, to hlavní se dozvíte až na samotném konci, kde na čtenáře čeká i trocha té akce.

Hodnocení:
Kniha by se měla objevit v hledáčku všech nenapravitelných romantikům, kteří mají rádi v příbězích špetku tajemna. Knize určitě nechybí dávka originality (celá ta věc kolem Eurečíných slz je vážně skvěle vymyšlená) a na takové to nenáročné letní čtení je jako stvořena. I přes svůj počáteční strach jsem si knihu užila a druhý díl určitě neujde mé pozornosti.

Autorka recenze: Pavla Dostálová
http://betweenpaperandmind.blogspot.cz/

Něco málo k obálkám

Lauren Kate se obálkami svých knih celkem proslavila - u Pádu to byla jistě hlavní lákačka. Stejně tomu bude i u Slzy. Přiznejme si to - ta obálka je prostě nádherná. Já jakožto milovník modré barvy jsem naprosto spokojena. Pak tu máme nějaké zahraniční zástupce. Lágrima vlevo je také moc pěkná, protože je opět modrá. Německá obálka veprostřed není vůbec špatná, jen mi tam moc nesedí černá barva těch šatů. Tu vpravo tipuji na nějaký paperback. A ne, není vůbec špatný, ale na náš originál prostě nemá.

Hodnocení

Sedmnáctiletá Eureka to nemá v životě lehké. Její matka zemřela během autonehody, z které vyvázla jenom Eureka. Samozřejmě, že se zhroutila a pokusila se i o sebevraždu. Ve škole se díky tomu posunula na žebříčku oblíbenosti až na samé dno. Nepomáhá tomu ani nová macecha, s kterou se Eurečin otec oženil. Jedinou oporou jí zůstává nejlepší kamarádka Cat a Brooks, kterého zná už od mala. Vše se změní ve chvíli, kdy se na scéně objeví tajemný cizinec Ander, který Eureku z nevysvětlitelného důvodu pronásleduje. Nikdy neplač - jediná slova, která si mladá dívka od své matky pamatuje. Je doopravdy možné, že by její slzy měly takovou moc, aby přivedly zpět dávno ztracené město?

Slza je prvním dílem ze série Atlantida z pera Lauren Kateové, kterou můžete znát coby autorku tetralogie Andělé, jejíž první díl Pád míří na filmová plátna. Autorčin styl je celkem pověstný - zaměřuje se nejvíce na romanci a samotný děj je díky tomu občas až na druhé koleji, což je škoda. Stejně tomu tak je i u Slzy. Námět knihy je neotřelý a fantastický - dívka, která nesmí nikdy plakat, aby nepřivedla zpět dávno ztracené město? To zní skvěle! V praxi to vypadá však trochu jinak. Ne, že by tam dějová linka s Atlantidou nebyla, ale je opět až na vedlejší koleji a projevovat se začíná až ke konci knihy.

Další dva týdny strávila na psychiatrické klinice, protože zatím neznala kouzelná zaklínadla, která by jí pomohla na svobodu: "Chci žít," a "Už to nikdy neudělám".

Celý příběh stojí na nehynoucí lásce, která má své kořeny už ve starodávné Atlantidě. Takže pokud jste milovníci romantiky, pak byste si tenhle příběh neměli nechat ujít. Kniha se skvěle čte, jelikož děj má spád a rychle se žene kupředu. Jsou tam samozřejmě hluchá místy, kdy se nic moc neděje, ale má to své odůvodnění. Autorka v těchto místech rozvíjí charakter hlavní hrdinky a její emocionální pochody. Dokonce se občas i zasmějete - hlavně ke konci. Abych Lauren Kateové ale jen nekřivdila, našly se tam i velmi zajímavé momenty, kdy jsem s netrpělivostí čekala, co přinese další stránka. Nechyběla ani akce, ten konec mi vynahradil pomalý začátek knihy. Velké plus také za atlantský příběh čarodějky Selene - na části s ním jsem se vyloženě těšila.

Dostáváme se k postavám. S hlavní hrdinkou jsem žádný velký problém neměla, i když mi občas přišla až moc ufňukaná. Sice chápu, že prožila spoustu příkoří a tak podobně, ale v porovnání s tím, co prožily hrdinky jiných knih, by to Eureka mohla zvládat daleko lépe. Pak tu máme její nejlepší kamarádku Cat, která by nejradši sbalila každého kluka, který jí přijde do cesty. Cat je skvělá kamarádka a já si ji doopravdy oblíbila - u jejích pasáží jsem se hodně nasmála. Dostáváme se k mužským protagonistům. Narovinu se přiznám, že mi Ander už od začátku nesedl. Neříkám, že je špatný nebo tak - ale jeho charakter je na mě až moc přeslazený. Pak tu máme Eurečina nejlepšího přítele Brookse. To je jiný šálek kávy. Už od začátku mi byl sympatický a díky tomu jsem mu byla i schopná odpustit chvíle, kdy se choval jako kretén.

Sebevražda. To slovo znělo dramatičněji, než jak samotný pokus ve skutečnosti vypadal.

A co moje pocity během čtení Slzy? Velkým problémem, který nastal, bylo to, že jsem od knihy očekávala celkem dost. Miluju Atlantidu, a tak jsem přirozeně čekala nějaký božský příběh plný "ufounů" a tak podobně. Po první čtvrtině jsem ale pochopila, že stará dobrá romantička Lauren Kate je zpět, a tak jsem přijala její hru a hrála s ní. Slzu jsem si užila, je to super oddechový příběh, u kterého z vás bude sufflé. A i když mi vůbec nesedla hrdinčina životní láska, našla jsem si v příběhu svoje. Nasmála jsem se, a to je plus.

Slzu bych doporučila všem milovníkům velkolepých romantických příběhů, kteří si oblíbili autorčin styl už v Pádu. Dalším lákadlem je motiv Atlantidy, který nabízí nepřeberné množství možností.

Autorka recenze: Kateřina Kopištová
http://vendeadreams.blogspot.cz/