Odmítnutí poslušnosti

Anotace

Ukázka z textu

„Side,“ pronesl Charles shovívavě, „oba víme, že to byla vražda, tak proč se do toho nepustíš a nevyšetříš to?“
Když to takhle vyslovil, znělo to hrozně jednoduše.
„Jsem si jistý, že se toho ujme policie,“ prohlásil jsem.
Slyšel jsem, jak si na druhém konci linky nespokojeně povzdechl. „Kdysi dávno, když jsi přestal jezdit dostihy, jsi potřeboval pořádně nakopnout do zadku, aby ses zase sebral. Mám dojem, že je načase, aby tě zase někdo nakopl.“
„Charlesi!“ ohradil jsem se ztrápeně.
„Omlouvám se,“ pravil, ač to tak neznělo. „Ale je to tak.“
„To tedy není,“ bránil jsem se. „Zcela s rozmyslem jsem se rozhodl skončit s vyšetřováním a jsem dokonale spokojený s tím, co teď dělám.“
„A co to přesně je?“ otázal se.
„Víš moc dobře, co dělám.“
„Přesouváš peníze sem a tam,“ zabručel. „To není pořádná práce.“
Nechtěl jsem se s ním přít, stejně by to bylo k ničemu. S admirálovými názory a postoji se dalo pohnout asi tak snadno jako s letadlovou lodí, které kdysi velel.
„Seznámím s našimi úvahami policii,“ odpověděl jsem v klidu. „A Peter Medicos mi slíbil, že se na podezření sira Richarda podívá.“
„Není to ten člověk, co si o něm myslel, že propadá bludům?“
„Ano,“ připustil jsem.
„Tak to na výsledky nebudu čekat se zatajeným dechem.“
Ne, pomyslel jsem si, ani já ne.