Miniaturista

„Nejistá sázka. Oškliví z nohou krásky, hrubí přes slušnou péči a hloupí navzdory chytrým rodičům.“

Amsterdam a celé Nizozemsko přímo vzkvétá, a to díky vzniklé Východoindické společnosti, která obchoduje a bohatne. Do zámožné rodiny se sňatkem dostala osmnáctiletá venkovská dívka Petronella Oortmanová, která si vzala obchodníka Johannese Brandta a tím finančně pomohla své rodině. Má pohádkové představy o tom, jaká bude její nová etapa života po boku muže.

Nic ale od začátku není taková, jak si přála a vysnila. Manžel je neustále na cestách nebo se raději věnuje svým dvěma psům, jen do manželského lože se zrovna nehrne. Domu vládne pevnou rukou jeho svobodná sestra Marina, která skrývá nejedno tajemství, a ku pomoci jí je hospodyně Cornelia s negroidním sluhou Ottem.

„V utrpení člověk najde svoje skutečné já.“

Nella se cítí bezradná, opuštěná a nechtěná. Oporou se jí tak stává Brandtův svatební dar – zmenšenina jejich domu, o kterou se začne starat a vybavovat jej prostřednictvím objeveného miniaturisty. Ten jí ale posílá mnohem více věcí, než žádá a každé zmenšenina reálné věci má v sobě něco, co ji snad oživuje.

Proč se Nelle manžel nevěnuje? Jaký vztah má mezi sebou bratr se sestrou? O co se snaží manželé a obchodní partneři Meermansovi? Kdo a z jakého důvodu skončí před soudem?

„Láska je lepší jako fantazie než jako skutečnost, lepší se honit za přeludem než ji držet v rukou.“

„To, že ti někdo něco říká trochu vášnivě, ještě neznamená, že je to pravda. Býval jsem bohatší. Byl jsem taky chudší. Nikdy mi nepřipadlo, že je v tom viditelný rozdíl.“ Mluví pomaleji, omámený jídlem a vyčerpávajícím večerem. „Na moje bohatství si, Nello, nemůžeš doopravdy sáhnout. Je ve vzduchu, nadouvá se, ubývá. Znovu roste. Věci, které za něj kupujeme, jsou skutečné, přesto jím můžeš protáhnout ruku jako obláčkem.“
„Ale muži, copak existuje něco skutečnějšího než mince?“

…

„Skutečná žena se provdá, má děti –“
„Co to pak dělá ze mě? Já snad nejsem skutečná žena? Když jsem se naposledy dívala, rozhodně jsem jí byla.“
„Žádná z nás jí není.“
Marin vzdychne, tře si čelo. „Svatá prostoto. Nechtěla jsem se přestat ovládat. Vyklouzne to ze mě a už to nemůžu vzít zpátky. Promiň.“
Upřímnost té omluvy vyvolá okamžik míru. Nella vyčerpaně ulehne zpátky do postele a Marin zhluboka oddechuje. „V tomhle městě jsou slova vodou, Nello,“ řekne. „V jedné kapce klevet bychom mohli utonout.“

…

Láska je paprsek slunce, který jako mrak občas zakryje srdce. Marin zřejmě viděla v manželství vzdání se něčeho, přestože tolik žen – včetně mé vlastní matky, uvědomí si Nella – ho chápe jako jedinou možnost, jak může žena získat vliv. Od sňatku se očekává, že spoutá lásku, ženě dá větší moc, soudí Nella. Ale je tomu skutečně tak? Marin byla přesvědčená, že má větší moc bez něj. Láska zůstala nespoutaná, a opravdu se přihodily neobyčejné věci.

*

Váhat nad knihou, jestli si ji koupit/půjčit, je někdy ohromné dilema. Obálka vypadá zajímavě a anotace bývá neurčitá, prostě neporadí. Něco podobného jsem měl i u Miniaturisty od Jessie Burtonové. Nakonec jsem velice rád, že jsem se rozhoupal a přečetl si ji, protože bych přišel o možnost zabrousit do Nizozemska na konci 17. století s jeho problémy a starosti a především pohlédnout na jedincovu šanci, prosadit se a žít, tak jak chce on a ne společnost doby. Zakončím to jedním z pravdivých citátů, který mě v díle zaujal:

„Nejchudší lovec jde vždycky po největším jelenovi.“

Autor recenze: Josef Němec

* * * * *

Miniaturista

Když se přede mnou objevila možnost přečíst si Miniaturistu, trochu jsem zaváhala. Knížky z historického prostředí nejsou zrovna mým šálkem kakaa, a proto když nemusím, tak je nevyhledávám. Jenže – a to jenže je důležité – v Miniaturistovi je jednou z hlavních postav záhadný domeček pro panenky. A tomu se dá těžko odolat!

Je rok 1686 a Amsterodam se těší velké prosperitě. Jako město patří mezi jedno z nejvýznamnějších v Evropě. Proto když do něho prvně přijíždí osmnáctiletá Petronella Oortmanová, prostá venkovská dívka, připadá si jako v pohádce. O to pak víc, když stane před svým novým domovem – jedním z nejluxusnějších domů celého města.

Tenhle nádherný dům o devíti místnostech patří Nellinu o dvacet let staršímu novomanželi, obchodníkovi Holandské Východoindické obchodní společnosti, Johannesi Brandtovi. Za toho se Nella před nedávnem výhodně provdala – a pomohla tak svému otci – a nyní konečně přijíždí, aby začala novou etapu svého života.

Jenže Johannes je obchodník a tak se není čemu divit, že zrovna během dívčina příjezdu, je na jedné ze svých četných cest. A tak místo novomanžela čeká na Nellu jeho svobodná a nepříliš příjemná sestra Marin, rázná hospodyně a černý sluha.

Nella je plná dojmů a zmatených pocitů. Člověka s černou pletí v životě neviděla, ovšem aby byla upřímná, víc jí naháněla hrůzu Marin. Proto když se Johannes konečně vrátil, doufala, že už si nebude připadat tak cizí.

A když pak večer čekala, až ji jako manžel navštíví, byla trochu zklamaná, když nepřišel. A nepřišel ani další den, a ani ten další. Johannes se choval uctivě a tak jak se sluší, pokaždé ale s chladným odstupem. Nella to nechápala, jenže v tomhle cizím městě a domě nebyl nikdo, komu by se svěřila.

A bylo tu víc věcí, se kterými by se potřebovala svěřit. Tížil ji zvláštní vztah, který mezi sebou sourozenci Brandtovi měli. Proč se zdálo, že má hlavní slovo Marin? Připadala si jako v kleci a naprosto bezradná.

Nakonec se ze vší té zoufalosti upnula ke zmenšenině Brandtova domu, který od svého manžela dostala jako svatební dar. Byl to krásný předmět a ona se rozhodla, že ho naplní miniaturním nábytkem a dekoracemi.

Vzala si proto na pomoc Smithův seznam, kde našla řemeslníka, který by mohl jejím přáním vyhovět. Rozhodla se pro Miniaturistu.

A to je okamžik, kdy se v jejím životě začaly dít podivuhodné věci.

Když jsem Miniaturistu začala číst, říkala jsem si, že toho nejspíš budu litovat. Zdálo se mi to zdlouhavé a o ničem – jediné, co mě udržovalo ve zdravém čtecím tempu, byla vidina toho divného domku a záhadného Miniaturisty.

Ovšem po pár stránkách jsem zapomněla, proč jsem příběh začala číst a postupně jsem pronikala do děje knihy. Najednou mě to bavilo, najednou jsem si připadala součástí – ta tamní atmosféra je skoro až hmatatelná. A pak, když jsem pomalu začal odhalovat jednotlivé otazníky, nevěděla jsem, kdy přestat. Protože jak by se na první pohled mohlo zdát, tak Miniaturista zdaleka není jen o Miniaturistovi.

A přestože se nakonec nedozvíme, kdo Miniaturista je – a to beru za drobnou vadu na kráse – je příběh Jessie Burtonové výjimečným dílem, které si svou pozornost zaslouží.

Autorka recenze: Tamara Veselá