Osudová

Hlavní hrdina příběhu je čtyřicátník Marián Hlavsa. Poznáváme ho ve chvíli, kdy žije celkem spokojeným životem: pracuje jako konzultant v IT společnosti a celkem ho to baví, doma má krásnou, smyslnou a o deset let mladší ženu Žanetu a jejího pětiletého syna Marka.

K tomu ještě zastává funkci předsedy výboru ve společenství vlastníků jednotek v novém domě kousek za Prahou, kde si před pár lety koupil byt na hypotéku.

S Žanetou si po třech letech společného života rozumějí především po sexuální stránce. Ona  vůbec necháme práci pro domovní společenství, které Mariánovi nárazově zabírá poměrně dost času. Navíc, jakmile kdokoliv v domě něco potřebuje, zazvoní u koho? U předsedy.

S Markem pak Marián vychází mnohdy lépe, než Žaneta a chlapec na oplátku Mariánův život naplňuje radostí a štěstím.

Tato „idylka“ ale netrvá dlouho: Žaneta žárlí na Mariánovu práci a snad i na svého syna, Mariánovi začnou hlavou vrtat náhlé častější kontakty mezi Žanetou a jejím expartnerem, otcem Marka. A pak se Marián pracovně setká s bývalým spolužákem ze základní školy, Otakarem.

Na řadu přijdou vzpomínky na Mariánovu první (první??? - vlastně i poslední, jedinou opravdovou!) lásku Kristýnu, objasní se důvod, proč všechny jeho vztahy ztroskotaly, zamotá se mu situace doma a jeho dávnému kamarádovi Otakarovi také.

Ale to už si musíte přečíst sami, ať toho neprozrazuji příliš.

Petra Lázničková rozhodně není začínající autorkou. Má na svém kontě již několik románů pro dívky i dospělé ženy. Její text je napsaný poutavou formou. I když samotný příběh se svými zápletkami je celkem předvídatelný, dokáže vás autorka přimět ke čtení další kapitoly hned, jakmile tu předchozí dočtete. Jednotlivé postavy jsou vykresleny uvěřitelně a jejich osudy i jednání vás prostě začnou zajímat.

Na své si určitě přijdou i čtenáři, kteří zažili na vlastní kůži to, co Marián: koupi nového bytu v domě, kde bylo třeba založit společenství vlastníků. Případně pak ti, kteří se stali členy výboru. Osobně jsem zkusila obojí, navíc evidentně ve velmi podobné lokalitě kousek za Prahou, jakou použila ve svém románu i Petra Lázničková, a tak musím přiznat, že tyto pasáže knihy mě bavily a vše v knize popisované mi bylo velmi známé. :-)

Knihu Osudová můžu doporučit všem, kteří hledají příjemné oddechové čtení z ryze českého prostředí, které dobře plyne a pobaví.

Autorkou recenze je Lenka Mynaříková

Přidat komentář