Nejdražší dcera

Ona sama se v knize přirovnává k Lindsay Lohan, já bych ji přidala i trošku té Paris Hilton. Vyrůstá bez vlastního otce, ale o ty nevlastní nouzi nemá. I přesto, že může mít cokoli a vlastně se má i dobře, prostě je to spratek, který si koleduje o pořádný malér. Vymetá večírky jeden za druhým a užívá si života po svém.

Jane jednoho večera vyslechne za dveřmi své matky zvláštní rozhovor, postřehne jen pár útržků slov, ale i tak pozná, že je matka velmi rozrušená. Druhý hlas ovšem Jane nepoznává. Poté ji matka oznámí, že odjedou pryč. Jane se to samozřejmě moc nezamlouvá, proč by měla kývnout na žádost matky, proč jí to udělat snadné. Ona je Jane Jenkinsová proboha. Ošklivě se s matkou pohádají a z Jane toho včera vypadne, že by si nejraději přála, aby byla matka mrtvá. Netuší však, že se jí tohle přání brzy splní. 

Jane velmi ráda holduje alkoholu, takže její paměť toho večera utrpí trošku újmu. Najednou se ocitne ve vězení podezřelá z vraždy vlastní matky. Vše mluví pro její vinu. DNA pod nehty oběti, střelný prach na rukou podezřelé a krví napsané jméno dcery tomu dodává punc dokonalosti. 

Jane si odsedí deset let vězení, ale díky tehdejší kauze manipulování s policejními důkazy, je zproštěna viny a propuštěna na svobodu. Její nejbližší osobou a pomocníkem je její vlastní advokát. Ten jí obstará nové jméno a nové doklady, ač není příliš nadšen z jejího počínání a plánem zjistit, kdo skutečně její matku zabil, jestli to opravdu byla ona nebo ne.

Jane se tedy vydává pátrat po stopách útržků z rozhovoru, který tu noc vyslechla. Dostává se k americkým maloměstům Adeleide a Ardelle. Tato města byla kdysi založena na pozemcích se zlatými nalezišti. Postupně však města začala upadat. Právě v tu chvíli, kdy se Jane dostala právě sem, jsem knihu začala hltat. Atmosféra starého maloměsta, zakladatelských rodin a tajuplných domů dodala této knize dostatek šmrncu k tomu, aby působila opravdu tajemně. Mě to v tu chvíli skutečně pohltilo. 

Dokáže Jane přijít na to, co se toho večera skutečně stalo? Podaří se jí najít skutečného vraha? I kdyby se jí to nepovedlo, tak Jane v téhle odlehlé části Ameriky získá mnohem víc, než by sama čekala. Mnohem víc...

Můj dojem
Jak jsem již psala, kniha mě skutečně upoutala až tehdy, kdy se děj odehrával v Ardelle. Do té doby byla velmi průměrná. Velký plus této knihy je styl autorčina psaní. V knize najdete skvostně ironické poznámky zlaté princezničky, u těch jsem se opravdu bavila. Trošku bych měla výhrady k žánru, přirovnala bych to spíše k detektivce. Drobné prvky Thrilleru přišly až na samém konci knihy.

Ještě malá rada na závěr. Nečekejte to, co slibuje obálka! Žádná "Nová Zmizelá" se konat nebude. Tenhle příběh s ní nemá vůbec nic společného. Proto ke knize přistupujte už s tímto poznáním, jinak budete zklamaní. Kniha je čtivá a se zajímavým příběhem, což bohatě stačí. Žádné přirovnávání nepotřebuje.

Hodnocení: 3/5

Autorka recenze: Michaela Tyrová
Zdroj: Knižní deníček

Člověk je ve vzteku schopen říct ty nejhorší věci. Včetně toho, že si přeje, aby byla jeho matka mrtvá. Bohatá kráska Janie Jenkinsová to mimochodem prohodí před bulvárními novináři na jednom bujarém večírku. Nedlouho poté se její přání splní. A její pohádkový život se změní v noční můru.

Protože její matka nezemře stářím, na nemoc, ani při autonehodě. Kdosi ji brutálně zavraždí. Janie se stává hlavní podezřelou: nejen kvůli svému kontroverznímu výroku ale také proto, že vedle mrtvé ženy je krví napsáno její jméno. Označila umírající žena svou vražedkyni?

Nejhorší je, že Janie skutečně neví, zda svou matku zabila. Z oné noci má jen pár mlhavých vzpomínek. Ani po deseti letech ve vězení si pořád není jistá. Janie by ráda věřila, že zločin nespáchala, ale vše – od stop DNA po vyjádření svědků – svědčí o opaku.

Kniha mě neskutečně napínala. Skutečně mi to připomnělo starou (snad se autorka neurazí!) dobrou Gillian Flynnovou. Ta zápletka s pátráním po skutečném pachateli mnoho let starého zločinu jako by vypadla z Temných koutů. Příběh o ženě, která se z velkoměsta vrací na depresivní americké maloměsto mi zase připomněla Ostré předměty.

Nenazvala bych to ale kopírováním. Elizabeth Littleová si navzdory podobnosti v zápletce udržuje svůj styl v charakteristice postav. Hlavní hrdinka je chytrá, lehce arogantní, ale člověk si ji zamiluje pro její nadhled a smysl pro ironii.

Musím vytknout velké množství postav. Jak jsem stránky ke konci dychtivě otáčela dál a dál, trochu jsem se v nich zamotala. Zvlášť, když se ukáže, že ne všichni jsou těmi, za koho se vydávají. Ale tato zmatečnosti je asi tak jediná vada. Možná, že je prostě potřeba číst pozorněji (jsem v tomhle hrozná, zvlášť, když je kniha napínavá a já chci dojít k vysvětlení co nejdřív).

Otázkou je, proč se kniha tolik podobá knihám Gillian Flynnové. Nechala se Elizabeth Littleová při psaní inspirovat? Nebo to snad je náhoda? Řekla bych, že jde spíš o nový trend v literatuře. Severské detektivky už vyčpěly, teď je střídají nezdravé rodinné vztahy, chátrající americká maloměsta a spousta zvratů.

I proto Nejdražší dceru vřele doporučuji ke čtení. Skutečně mě zasáhla až u srdce. Koneckonců, matku má každý jenom jednu!

Autorka recenze: Milena Vyroubalová

* * * * *

Nejdražší dcera