Jaký je život po životě

Onemocněl specifickým zánětem mozkových blan a ocitl se v kómatu. Právě jako odborník znající taje mozku, o kterém napsal stovky článků a vystoupil na dvou stovkách konferencí po celém světě, se dostal do situace, kterou nikdy nepředpokládal. S odstupem času, když nemoc pominula a on mohl rekapitulovat své zážitky a pocity, se rozhodl vydat svědectví.

Připojil se tak ke tisícům lidí, kteří získali zkušenost s prožitkem blízké smrti, již dokázal pro celý svět popsat Raymond Moody v roce 1976 ve své knize Život po životě. Však také Alexandrovo vyprávění cituje jeho slova, že je živoucím důkazem toho, že život po životě opravdu existuje.

Doktor Eben Alexander se tak stal jedním z těch, kteří se z kómatu probrali, a právě díky svému lékařskému vzdělání této zkušenosti více porozuměl.

Zajímavé je, že na rozdíl od svědectví těch, o nichž psal Moody, nespatřil sám sebe v bývalých situacích, i když svým způsobem se o sobě dozvěděl hodně nového.

Apel na lásku a porozumění

Jako mladík miloval létání a jako muž parašutismus. Takže jeho cesta směřovala nad zem, do prostředí vesmíru, kde spatřil dívku, kterou dosud neznal, ale která mu dala najevo, že vše dobře skončí a že se vrátí ke svému pozemskému životu.

A on si později uvědomil, že kromě fascinace volným prostorem ho trápila neznalost vlastního dětství. Rodiče mu až s odstupem prozradili, že je jejich adoptivním synem, kterého milovali a umožnili mu vystudovat, nicméně svou matku, otce ani případné sourozence neznal. A vnímal to jako minus. Po uzdravení sourozence vyhledal a s překvapením zjistil, že ona „vesmírná“ dívka měla podobu jeho rodné sestry.

Reklamní slogan doprovázející jeho výpověď říká, že vám kniha změní život. Těžko říct. Jistě jeho víra v boha zesílila, ale největší proměna se udála v jeho nitru. Pochopil, jak člověk potřebuje pozornost a lásku svého okolí, jak mu vědomí rodiny dává jistotu existence, kterou ještě posílila milující manželka a děti, projevující o něj starost. A znalost rodných sourozenců.

Víc než jako svědectví z „onoho světa“ jde o apel na náš svět vezdejší. Na nezbytnost lásky, porozumění a rodičovské zodpovědnosti.

Celkové hodnocení 85 %


Právo

Přidat komentář

Zatímco Proof of Heaven – Důkaz nebe – je v USA bestsellerem, koupily si ho zatím 2 miliony čtenářů, u nás český překlad nějak zapadl. Asi je to tím, že českému vydavatelství Fortuna Libri chybí masivní kampaň, se kterou dr. Alexander prezentoval svůj příběh v Americe. Američany zaujalo, že prožitky blízké smrti – NDE - , které vědci neberou vážně a zatím jsou řazeny kamsi do oblasti náboženství nebo kontroverzních fenoménů, zaníceně předkládá lékař zabývající se profesionálně mozkem, absolvent Harvardu, dříve napůl ateista, který se stal po NDE prožitcích silně věřícím.

Příběh dr. Alexandera jsem znal z článků a diskusí, které vycházely v USA již v roce 2012, a mohu říct, že mě kniha vlastně ničím novým nepřekvapila. Autobiografie přidává k „výletu do nebe“ vzpomínky na osobní život, který předcházel nemoci. Ten je zajímavý hlavně tím, že autor knihy byl jako malé dítě adoptován. Prožil trauma adoptovaných dětí a snažil se dlouhou dobu rodiče nebo své sourozence kontaktovat. Jeho psychický pocit „odvrženosti“ je zajímavým protipólem zážitků s nepodmíněnou láskou během NDE.

Z dr. Alexandera se v USA stala celebrita – poskytuje interview, pořádá turné, vystupuje jako aktivista a založil dokonce nadaci s názvem Eternea, která má napomoci tomu, aby „byl svět lepším místem pro nás pro všechny“. Časopis Esquire ho zřejmě proto ironicky nazývá „prorokem“.

NDE: Na druhé straně

NDE dr. Alexandra vyhovují mým úvahám, že lidské vědomí je kvantové povahy a tím lze vysvětlit všechny nevysvětlitelné tzv. paranormální jevy lidské existence. V tomto smyslu vlastně americký lékař opravdu nic zvláštního neobjevil, jeho přínos spočívá v tom, že to prožil a jako neurochirurg svým prožitkům mohl dát odbornou reflexi.

Ale neřekl bych, že to, co předkládá ve své knize, je „důkaz nebe“. Důkaz nebe je to bezpochyby pro něj osobně. Nicméně považuji NDE tohoto muže za zajímavý projev kvantové povahy vědomí. Dr. Alexander měl silné a složité prožitky na onom světě. Tvrdí, že dostal mnoho informací o lidském bytí, o smyslu naší existence a povaze vesmíru. Ve skutečnosti je vesmírů nespočetně, uvádí v knize – to ale předpokládají i kvantoví fyzici.

Dr. Alexander je přesvědčen, že Stvořitel vesmíru je bytost - přestože se mu jako bytost nezjevil - „velmi lidská, lidštější než my“ a od křesťanské víry se autor vzdaluje asi jenom v tom, že je panteista - „bůh je ve všem“, říká. Křesťanům bude možná trošku vadit, že nepotkal v nebi Ježíše Krista. Zvláštní bude asi pro mnoho věřících i Alexanderovo tvrzení, že Bůh je „zářící temnota“.

Cestování na onom světě

Duše dr. Alexandra se nejprve dostává do Podsvětí, kde slyší silné rytmické bušení, kde jsou i nějaké předměty - „připomínaly kořeny nebo cévy obrovského bahnitého lůna“. Alexander svět nazývá „Podzemní říše temna“, oblast ale nemá atributy pekla, které by někdo čekal, neběhají tu čerti s vidlemi ani zlí lidé, Alexander je sám a nemá pocity trestu ani utrpení. Pak se objeví světlo a společně se světlem krásná hudba. Následuje stoupání ke světlu. Podle očekávání autor proletí Bránou a ocitá se ve světě, který vypadá jako Země, připomíná nebe z filmu „Jak přicházejí sny“ What Dreams May Come. Alexanderova duše zde jenom létá. „Krásný a neuvěřitelně snový svět“, říká autor, nicméně zdůrazňuje, že po celou dobu svých cest v kómatu měl pocit, že jde o skutečnost silnější, než je naše pozemská realita.

Potom se objevuje „anděl“ - dívka, která ho provází tímto nebem. Přestože vypadá velmi reálně a je oblečená do „venkovských šatů“, letí spolu na „motýlím křídle“ a komunikují telepaticky. Tam získává dr. Alexander základní poselství: „Jsi milován, opatrován, vřele a navěky. Nemáš se čeho obávat. Není nic, co bys mohl zkazit.“

Dále se autor dostává do říše Středu. V tomto světě se smysly prolínají, neexistuje pozemská oddělenost, když se „člověk“ na něco dívá, tak se tím stává (kvantové vědomí). Otázky jsou zde ihned zodpovězeny.

Připomíná to svět, kterému mnoho ezoterických autorů říká „pátá dimenze“. (Číslovky dimenzí se mění – Teal Scottová mluví o šesté dimenzi, Židé o sedmém nebi, ale to je asi jedno. Prostě jsme v Super-nebi).

Potom se dr. Alexander dostává do „nezměrného prázdna, zcela temného, nekonečně velikého, zároveň však nekonečně útěšného“. Toto místo překypuje paradoxně světlem, které vychází ze „zářivého kruhu“. Dr. Alexander si připadá jako plod v děloze, přičemž jeho matka je Bůh (Stvořitel, zdroj). Světelný kruh se tu stává tlumočníkem komunikace s nejvyšší bytostí.

V oblasti esoteriky se objevila další zajímavá žena. Jmenuje se Teal Scottová. Tvrdí o sobě, že je napůl mimozemšťanka a že má neuvěřitelné mimosmyslové schopnosti. Krom toho chce zachránit svět...



Nechci zacházet do detailů, ale při popisu tohoto světa mne napadl mýtický Světový strom, který má také tři roviny – dolní, střední a horní svět. Častá přirovnání k děloze a embryu zase evokují teorie dr. Grofa, který říká, že stádium embrya v lůnu, porod a narození jsou klíčové lidské prožitky. Nicméně v tomto případě se vědomí dr. Alexandra pohybuje nejprve v děloze, pak „venku“ a pak jako by se vracelo do kosmické Dělohy.

Když pomineme bizarnost těchto NDE, dr. Alexander předává jako zásadní poselství ze své cesty po onom světě: „Bezpodmínečná láska a přijetí, jež jsem pocítil na své cestě, jsou tím nejzásadnějším objevem, jaký jsem kdy učinil a kdy učiním.“

Skeptici zůstávají skeptičtí

Popravdě řečeno čtenář esoterických textů nebude po přečtení knihy „Jaký je život po životě“ překvapen, spíše se podiví tomu, jak prožitky absolventa Harvardu dobře zapadají do puzzlu poznatků milionů jiných lidí na celém světě. Čtenář naladěný na vlnu Ebena Alexandera se nejspíše zaraduje a přivítá mezi námi dalšího mystika. (Co jiného dělat s touto zkušeností než se stát mystikem?)

V létě roku 2013 vzbudil pozornost časopis Esquire, který si dal práci a pátral po faktech kolem případu dr. Alexandera. Podle něj se dopustil dr. Alexander v nemocnici ještě před svým onemocněním „několika profesních pochybení“ a byl suspendován a propuštěn. Esquire se kriticky zabýval také jeho knihou a našel nesrovnalosti: lékař, který dr. Alexandera ošetřoval, autorovi článku řekl, že „kóma bylo navozeno lékařsky“ a nedošlo k němu v důsledku nemoci, jak je uvedeno v knize. Pacient podle něj byl při vědomí, i když trpěl halucinacemi. Dr. Alexander reagoval stanoviskem, ve kterém uvádí, že Proof of Heaven obsahuje pravdivý popis jeho zkušeností. „Stojím si za každým slovem ve své knize.“

Skeptičtějšího čtenáře kniha o tom, že nebe reálně existuje, nepřesvědčí. Ani se nedivím, že někteří odborníci vnímají Alexanderovo dílo jako „naprosto nevědecké“. Ale kdoví, co budou říkat, až zemřou? Třeba mu pak dají za pravdu.


Autor: heartblue
Zdroj: pravdu.cz

Přidat komentář