Na hraně zapomnění

„Tak se nad tím na chvíli zamysli.“ Opřela jsem se o stolek a soustředila pozornost jen na ni. „Jen ty a batoh s tím nejnutnějším. Žádný placení účtů. Žádný vstávání ráno ve stejnou dobu a chození do práce, kterou nesnášíš. Jen ty a širej svět kolem. Nikdy bys nevěděla, co ti přinese další den, koho potkáš, co budeš jíst, kde spát.“ Došlo mi, jak jsem se nechala unést představivostí. Teď asi sama vypadám posedle.
„Začínáš mě děsit,“ prohlásila Natalie a nejistě se na mě zadívala přes plochu stolku. Nazdvihla obě obočí, jako by je chtěla vyrovnat do stejné výšky. „Taky to znamená pořád chodit. A hrozí, že tě někdo znásilní, zavraždí a pohodí u silnice. A věčně seš na nohou...“
Prostě si myslí, že mi už totálně přeskočilo.
„Jak tě to vůbec napadlo?“ zeptala se a upila trochu ze své kávy. „Zní mi to jako krize středního věku. Jenže tobě je teprve dvacet.“ Pak dodala jako poznámku pod čarou: „Nemyslím, že bys zatím v životě sama zacvakala nějakej účet.“
S hlasitým srknutím se znova napila.

Přesto to udělá. Jednou ráno jednoduše nepřijde k snídani, nepřijde do práce, neobjeví se nikde, kde byste ji normálně mohli zahlédnout. Sedí totiž v dálkovém autobuse, směr Idaho, u nohou jen malý batůžek s pár kusy oblečení.

Do Idaha ale nakonec nedojede. Protože na přestupní stanici zjišťuje, že autobus má velké zpoždění, protože možná by se stejně dobře dalo jet třeba do Texasu, a taky proto, že ten kluk, co během jízdy seděl hned za ní a vytrvale ji obtěžoval svou příliš nahlas puštěnou hudbou, se nějak nechce rozloučit. Naopak, dokonce jí předloží šílený návrh, že by třeba jel s ní. Ať už má namířeno kamkoli...

Příběh je střídavě vyprávěn ze dvou úhlů pohledu, Camryn a Andrewa. A přestože se tím skládačka vlastně důmyslně doplňuje, pořád zůstává několik otazníků, které vás budou nutit číst dál – od začátku třeba tušíte, že Andrew něco skrývá, že to s ním není jen tak. Ale co to je, na to vlastně přijdete až na konci.

Ještě větším tahákem je samozřejmě typická zápletka – ti dva po sobě šílí, a přesto se nechtějí dát dohromady. Camryn si není jistá, zda se už vypořádala s bolestí po náhlém úmrtí jejího prvního přítele, Andrew má taky jen černé předtuchy, pokud jde o možný vztah. Jenomže ovládnout své city (a vášně) je pořád těžší.

Srdce vždy zvítězí nad rozumem. I když je nestálé a sebevražedné a masochistické, stejně je vždycky po jeho. Rozum ví, co by bylo nejlepší, jenže mně teď bylo úplně fuk, co mi rozum vykládá. Chtěl jsem žít jen pro tuhle chvíli.

Na hraně zapomnění je příjemná oddechovka, vtipná a s pořádnou dávkou romantiky, a umírněným množstvím sexu (dost na to, abyste byli spokojení, pokud jste na takové scény čekali, ale zase ne příliš, aby vás to obtěžovalo, pokud vám erotické romány spíš lezou na nervy). Jo a chválím obálku. Strašně krásná. Já nemám nic proti elektronickým knihám, ale tohle prostě chcete mít doma. Fyzicky. ;-)

Autorka recenze: Radka Blažková

Život dívky a chlapce, kterým se život střetne v autobusu na cestě přes Ameriku. Ona jede do neznáma, on za umírajícím otcem. Oba chtějí svobodu a život bez lásky. Bez překvapení si je osud najde sám a jejich cesty a životy se spojí. Oba jsou si určeni, což je jasné hned od začátku. Není pro nikoho překvapením, že ten pohledný potetovaný mladík, který vpadne na poslední chvíli do autobusu bude ten pravý pro tu krásnou copatou blondýnku.

Každý se v životě musí potýkat s nějakými překážkami. Pro každého jsou jinak velké, což neznamená, že by se měl srovnávat každý s každým. Camryn Bennetová a Andrew Parrish mají tajemství. Každé své a jedno velké společné. Protože si padnou do noty, po několika peripetiích se rozhodnout cestovat spolu. Jedou tam, kam je napadne a užívají si společných chvilek, které jsou opatřeny vtipnými dialogy a komickými situacemi. Humor je na místě a to je jedna z věcí, která se mi na této knize líbí. Ani jeden si nechce lásku pustit k tělu. Ale protože se jedná o romantickou knihu, musí nám být jasné, jak to všechno skončí. Čekáme na to od začátku a autorka si s tím úžasně pohraje. Ikdyž pracuje hlavně s postavou dívky, tak se dozvídáme i něco o Andrewovi. Střídání pohledů nám dovoluje spatřit svět z obou stran. Příběh je tak zajímavější a čtivější. Přestože je maličko chaos ve střídání a označování kapitol a vypravěčů, tak to knize ubírá jen málo z celkového hodnocení. Nic jiného mi ve čtení nepřekáželo. Musím se přiznat, že jsem se dokonce nechala i inspirovat a podlehla kapele The Civil Wars. Při posledních stránkách jsem si řádně pobrečela a doufala v ten správný konec. Díky němu se můžeme těšit na další pokračování.

Určitě jsem toto dílo nečetla poprvé a naposledy.

Kdybych měla knihu přirovnat nebo zařadit, tak by to byl román pro čtenáře, kteří mají rádi romantické oddychovky, které se nacházejí na místě, kde je i humor, to správné napětí, láska a hlavně svoboda života a vyjadřování. Přirovnala bych to ke knize, kterou jsem četla nedávno. Je jí Bez naděje od Colleen Hoover.

Autorka recenze: Kristýna Bednářová
http://safbook.webnode.cz/

* * * * *

Na hraně zapomnění

"Podle mě, když se zamiluješ, doopravdy hluboce zamiluješ, je to na celej život, ty ostatní vztahy jsou jen pokusy a omyly."

Na cestě se potká s o pár let starším Andrewem, který se vydal za svým nemocným tátou. Spřátelí se a když se jejich společná cesta blíží k nevyhnutelné křižovatce, na níž by se měli rozdělit, bláznivě se rozhodnou si ji prodloužit...

"Srdce vždycky zvítězí nad rozumem. I když je nestálé a sebevražedné a masochistické, stejně je vždycky po jeho."

Na téhle knize mám nejraději její atmosféru. Je tak zvláštně temná, vážná a romantická. Velmi mi jí připomínala knihu od Emily Brontë Na větrné hůrce. Vážně nevím proč - kromě oné atmosféry nemají nic společného, ale díky tomu pocitu jsem si Na hraně zapomnění oblíbila dokonce ještě víc. Když bych ji měla jednoduše popsat, nenapadá mě nic jiného, než říct, že je to takový ten poctivý román. Ve kterém jde o lásku, přátelství, rodinu a život. Byl napsaný pro ženy, ale to neznamená, že nemůže být ve své hluboké podstatě duchaplný a vznešený. Což také je. Začítala jsem se do něj ve vlaku na cestě do Prahy a úplně zapomněla ne svět kolem sebe. Takhle rychle mi cesta do našeho hlavního města ještě nikdy neutekla. Cestování během čtení navíc ještě podpořilo celkovou atmosféru příběhu a já si ho úplně zamilovala.

Opravdu jsem si oblíbila autorčin styl psaní. Připadal mi vybroušený, skutečně velmi povedený a k samotnému příběhu se nesmírně hodil. Ve vyprávění se Camryn střídá s Andrewem, a já nedokážu říct, kterou část jsem měla raději. Obě byly stejným způsobem působivé, a Camryn i Andrewa jsem měla neskutečně ráda. Líbilo se mi, jak realistickou podobu jim autorka dala. Byli zkrátka báječní - jedni z nejsympatičtějších hlavních hrdinů za poslední dobu. Bavilo mě o nich číst, vydat se s nimi na cestu a držet jim pěsti, aby všechno dobře dopadlo.

Kniha v sobě skrývá spoustu takových těch velice silných okamžiků, které se vaší hlavě odehrávají jako film a během nichž vám na pažích vyskočí husí kůže; díky nimž si ji uchováte v paměti, a stane se pro vás o něco více skutečnou. Několikrát mě překvapila a ještě mnohem vícekrát mě donutila zamyslet se nad důležitými věcmi týkajícími se nejen života, ale i mě samotné. Je to kniha, která se tváří docela obyčejně a předvídatelně, ale není tomu tak. Ve své podstatě je výjimečná a neopakovatelná a má sílu člověka zasáhnout...

Už samotný děj byl prostě skvělý. Nápaditý a nevšední. Doslova jsem si ho užívala. Cestování s cizím člověkem, do kterého se hlavní hrdinové vrhli, bylo nebezpečné, vzrušující a nesmírně zábavné. Vznikalo mnoho zajímavých a vtipných situací, ze kterých ale oba vycházeli naprosto okouzlujícně. Líbilo se mi také, že jim jako povětšinou nebylo šestnáct. Tím, že jim bylo přes dvacet, celý román získával na dramatičnosti. Koneckonců jako mladší by se ani nemohli sami a neplánovaně vydat na cestu napříč státy a celé dobrodružství by jim, i čtenářům, bylo zapovězeno. Byla to příjemná změna a já jsem se jim také díky tomu cítila blíž...

Nejkrásnější na celém příběhu je samozřejmě příběh lásky, která se vyvíjí docela nenápadně, ale nakonec by se svojí intenzitou vlastně klidně dala přirovnat k té mezi Heathcliffem a Catherine.

Tahle kniha na mě opravdu zapůsobila, je ovšem hodně zvláštní. Hned dvakrát mě úplně vyvedla z konceptu. Nečekala jsem to, co na mě na jejích stránkách číhalo. Ale to je dobře, protože vlastně vůbec nebyla předvídatelná. Ten největší zlom pak přišel až na samém konci, z čehož jsem byla nejprve rozhořčená, postupně však všechno zapadlo, kam mělo, a já začala celý příběh chápat zase z docela jiné perspektivy a brát jej prostě tak, jak jej autorka vytvořila, protože je krásný. Nic bych na něm neměnila. Mám ho zkrátka velmi ráda. A za to, jak je napsaný, si ani nezaslouží nic jiného, než plný počet hvězdiček.

Hodnocení: 5/5

Autorka recenze: Veronika Krátká
http://knizni-pratelstvi.blogspot.cz/

Představte si, že se váš život začne bortit jako domeček z karet: v práci se vám nedaří, na co sáhnete, to zkazíte (dokonce i ten hloupý párek se neuvaří tak jak má), jediný chlap široko daleko je Colin Firth v Bridget Jonesové na obrazovkách a aby toho nebylo málo, začnou se do vás navážet přátelé a rodina. Co pak? Jedna možnost je zajít do obchodu s (levnými) talíři, a pak je někde nenávistně vrhat na zeď, další je pak sebrat si svých pět švestek, vykašlat se na všechno a vydat se do neznáma, vstříc novým zážitkům. Tak, jako to udělala Camryn.

Cam mi byla od začátku velmi sympatická svou povahou a zejména pak schopností posouvat své vlastní hranice dál a dál a hned tak něco nevzdávat. Čtení mi ubíhalo neskutečně rychle, Camryn se stala ztělesněním mého, stále neobjeveného, odvážného já, které se rozhodlo opustit svou komfortní zónu a vydalo se hledat štěstí jinam, což je nejspíš důvod, proč jsem se tak začetla a nemohla se od knihy odtrhnout. Najednou jsem se vžila do role hlavní hrdinky a prožívala veškeré radosti a strasti s ní. A pak to přišlo.

Ve chvíli, kdy Camryn poznala Andrewa Parrishe, jsem si uvědomila, že jsem pořádná nevěrnice, protože jsem se, jak jinak, opět zamilovala (promiň Deane Holdere (ty navždy zůstaneš tím nejlepším!!), Gusi Watersi, Adame Hauptmane a pane Darcy). Andrew je typický frajírek, který si je dobře vědom svých kvalit a já jsem typická nána, co mu ty jeho kecy žere. Díky tomu, že se ve vyprávění střídají oba hrdinové, jsem mohla každou chvíli nahlédnout do Andrewovy duše a přihlouple se usmívat (a občas se i červenat) každé jeho myšlence.

Ačkoliv byl děj místy opravdu přitažený za vlasy (zejména lechtivé scény), příběh mi utekl jako voda a já se zanedlouho ocitla na posledních stránkách, které mě naprosto vykolejily. Možná mě krapet mrzelo, že se veškerá akce konala v poslední desetině příběhu, kde autorka vytasila všechna svá esa, ale i tak jsem si čtení užila.

Na hraně zapomnění je povedená kniha, co musím rozhodně vyzdvihnout je obálka a způsob, jakým je celý příběh psaný. Moc se mi líbilo, jak si mezi sebou Andrew a Camryn přebírali "štafetu" a každý vyprávěl kousek příběhu po svém, což hodně urychlilo celý děj. Příběh je milý a nevtíravý, čimž si okamžitě získal mé sympatie a myslím, že se určitě vyplatí si knihu přečíst, ačkoliv bych ji dávala do rukou starších čtenářů (18+), vzhledem k nejedné lechtivé scéně :-)).

Autorka recenze: Kristýna Tranová
http://sayury.blog.cz/