Enjoy

Solange Bied-Charreton se narodila roku 1983. Z knižní obálky jsem se dozvěděla, že pět let vedla literární blog, jeden čas se věnovala internetovému marketingu a v současné době pracuje v Národním výzkumném centru v Paříži. Její kniha Enjoy, která byla její debutující knihou, vyšla v originále roku 2012. V letošním roce jí vyšel román s názvem Mladí a povznesení, tak jsem zvědavá, zda-li se ho dočkáme i v překladu, protože styl autorčina psaní mě zaujal.

Když jsem si Enjoy donesla domů, přečetla jsem dcerce pohádku před spaním, uvařila si pořádný hrnek čaje a zasedla jsem ke knize s netrpělivým očekáváním obrazu dnešní mladé generace. Hlavním hrdinou je totiž čtyřiadvacetiletý Charles, který pracuje v jedné konzultantské společnost v organizačním oddělení. Nic moc extra to sice není, ale jemu to prozatím stačí. Charles navíc zdědil byt po své tetě, která spáchala sebevraždu. Takže má před sebou nejen celý život, ale také vybavování svého nového hnízda.

No a to, co o Charlesovi prostě musíme vědět - je uživatelem sociální sítě ShowYou. V dnešní době nic moc extra informace, protože kdo v dnešní době nemá profil na nějaké té síti, jako by snad ani neexistoval. Musím se přiznat, že jsem trochu pozadu, protože jsem si myslela, že ShowYou je pouze autorčin výmysl, ale jaké bylo mé překvapení, když jsem si vygooglovala, že ShowYou skutečně existuje! Jedná se o sociální síť, která vám na vašem mobilu nabídne ta nejlepší uživatelská videa. Podmínkou ovšem je, že jednou týdně v určený den nahrajete své vlastní video.

Proč ne? Pokud vám nevadí ztráta vašeho soukromí, neboť ShowYou užívá veškeré vaše zadané informace a váš obličej třeba v reklamě na tampony, můžete se o něm dozvědět více na internetu. Teď ale již zpátky ke knize.

Charles žije ve světě dnešní doby, je bez přítelkyně, což mu prozatím vynahrazují všechny ty krásky, na které se může s klidem koukat na jejich profilu. Ale v reálném světě se seznámí s Anne-Laure. Dívka, která po chvíli ukradne jeho srdce. Ale co to? Al, jak zní její přezdívka, za prvé nemá profil na žádné síti, čte papírové knihy, je členkou hudební kapely a tak obecně dělá věci, které jsou na dnešní dobu “out”.

Jakým způsobem se jejich láska posune, pokud tedy vůbec? Snese Charles výsměch nejen od Al, ale i od ostatních členů její kapely, kteří všemi těmito vymoženostmi opovrhují a dávají to bez okolků najevo?

Enjoy je zvláštní kniha. Líbil se mi styl psaní, protože spisovatelka nepoužívá žádnou nadsázku a téma sociálních sítí nám představí do sebemenšího detailu. Vyprávěna je v první a třetí osobě, je zde spousta dialogů.

Bylo mi líto toho, že Charles se nechal ShowYou hodně ovlivnit. Ale když jsem si uvědomila, že je to prostě obrázek současných mladých lidí (mezi které zatím ještě patřím i já), bylo mi hned těžko u srdce. To už jsme vážně zapomněli na to, jaké bylo běhat od rána do večera venku? Nestarat se o žádné zmeškané hovory na mobilech, domluvené eventy. Přátelství, která jsme navazovali nám vydržela mnohdy i do dnešních dnů. Nebo to už vážně stačí jen kliknout na tlačítko “Požádat uživatele o přátelství” a přátelství je započato? Schválně, jak často se s lidmi, které máte mezi přáteli vídáte? Jak často s nimi prohodíte alespoň několik slov, pokud nebereme v potaz chat přímo na síti?

Spisovatelka nám v knize píše hodně ze svých momentálních myšlenek, takže chvílemi jsem nevěděla, kdo k nám promlouvá a ve větách jsem se ztrácela. Je to ale pouze o zvyknutí si. Enjoy nejde číst rychle, ale musela jsem si jí vychutnávat slovo po slovu, abych se někde neztratila.

Z celé knihy dýchá nejen moderní obraz dnešních dní, ale také strašný smutek, samota, chaos dnešní doby. V jednu chvíli jsem se ironicky usmívala, v další jsem doufala a pak bych nejraději Charlese objala a ukonejšila ho.

Zpočátku jsem litovala toho, že je tato kniha počtem stránek neobsáhlá, ale obsahově vydala na daleko početnější knihu. Spisovatelka se sice mohla trochu rozvinout, ale zase by tento příběh nemusel vypadat tak skutečně. Skutečnost - to je to, co nás provází celým příběhem.

Autorka recenze: Monika Štěpková
http://monushka6.webnode.cz/

Z jeho pohledu sleduje dění uprostřed hlavní francouzské metropole, kde se snaží osamostatnit a vybudovat si od píky svoji kariéru. Samozřejmě nezapomíná svoje počínání denně aktualizovat na svém profilu, aby i ostatní měli o jeho aktivitách přehled. Všechno tam vypadá celkově tak barvitěji a úderněji, než mu to nakonec přijde v reálném světě, kde to zažívá a vidí. Jak je to možné?

Jednou za týden musí natočit video a sdílet ho na této sociální síti, jinak by byl jeho účet zrušen a on by se dostal na okraj společenského dění, mezi ignoranty nové doby. Stojí mu to ale opravdu za to, být in? Co všechno musí obětovat, aby byl součástí této společnosti?

„Knihy jsou němé, jsou tajné, nikdo je nemá pod kontrolou. Číst znamená žít v ilegalitě.“

Pak potká v metru dívku Anne-Laure s knihou Zavřené dveře od Rémy Gauthrina, která nemá profil na této síti, čte papírové knihy, poslouchá vinylové desky nebo někde hraje hudbu se svoji kapelou, a prostě žije život na plné obrátky. Může pomocí ní, která je tak od něj a ostatních odlišná, změnit svoje denní aktivity, aby i stíhal sledovat své „přátele a známé“ na síti?

*

„Charlesi, u nás se k tanci přistupuje aktivně. To ses nikdy nechtěl naučit ani rock? Nikdy tě nelákalo odvázat se a nechat se unášet tóny? Tanec mi změnil život, možná ho změní i tobě. Jenom si představ, co neuvěřitelné smyslnosti kolem sebe šíří bytost pulsující v rytmu kroků. Představ si to bohatství tanečních stylů, úplný zlatý důl pro etnology. Vždyť dokonale vyjadřují životní zkušenost národů. Každý tanec je prazákladem kultury dané země. Tancování mi prospívá, otevírá mě, abych líp přijal vlastní tělo. Tancování třikrát týdně výrazně snižuje míru úzkostlivosti. Skrze taneční pohyby se zbavíš tlaků a budeš výkonnější v práci. Tanec je prostě terapie na všechno. Kdo tancuje, žije líp a bezpochyby déle.“

…

„Současnou literaturu jsem začala číst poměrně pozdě. Četla jsem jen věci od nebožtíků podle pravidla, že dobří jsou ti, co už je po nich. Myslím, že jsem se mýlila. Považovala jsem smrt za kritérium výběru a udělal z ní kritérium výjimečnosti. Jenomže většina z nich vůbec nestála za to vzkříšení! Na literární přípravce jsem jednou v knihovně narazila na knížku od Rémyho Gauthrina. Podrobení vyvolených v kapesním vydání. Zrovna jsem schytala špatnou známku za překlad z latiny a měla jsem vzteka ve stylu „první budou poslední“. Ten titul pro mě vyzněl jako pomsta…“

*

Útlá, ale dosti vypovídající knížečka o současném světě sociálních sítí, bez kterých většina populace nemůže dát ani ránu. Popravdě ani já ne. Málokdo ale tuší, kolik člověku nakonec vezme času a o co všechno ho okrade – o ty nejhezčí emoce, vzpomínky, pravdivá přátelství,…Tohle internet prostě nemůže vyvolat ani vytvořit, jen brát. Kam bychom ale došli bez FB?

Autor recenze: Josef Němec