Podfuk

Federální vězeňský tábor u Frostburgu. Zařízení s minimální ostrahou pro vězně s hranicí trestu 10 let, žádné ostnaté dráty ani dozorci s puškami. Pro některé odsouzence idyla, pro jiné peklo. Drobní zlodějíčci a podvodníčci si užívají střechu nad hlavou, pravidelný přísun stravy a jediné čeho se děsí je den, kdy budou propuštěni a nuceni starat se sami o sebe. A pak jsou tu samozřejmě ti druzí, ať už odsouzeni právem či omylem, ale toužící po svobodě, rodině a volnosti.

Právník Malcolm Bannister tráví za zdmi vězení už pět let a stejně tolik mu ještě zbývá. Vinou své naivity a neprozřetelnosti byl odsouzen za praní špinavých peněz, když pro svého anonymního klienta zařizoval koupi lovecké chaty. Ač se Malcolm vědomě neprovinil, přišel o všechno. Svobodu, manželství i právnickou licenci. Nyní je jen vězněm číslo 44861-127, který vede právní poradnu leda pro své spoluvězně. Jediné co má, je vztek na FBI i všechny vládní instituce.

Když ale jednoho dne v novinách zjistí, že byl zastřelen federální soudce Raymond Fawcett spolu se svou asistentkou a FBI nemá jedinou stopu vedoucí k vrahovi, přichází jeho velká chvíle. Zná totožnost pachatele i to, co ukradl ze záhadného trezoru. Nebude ale mluvit jen tak. Hlava 35 Federálního zákona o trestním řízení je jeho šance na okamžitou svobodu a nový život.

"Rádi bychom si poslechli vaše podmínky."
"Myslím, že je znáte. Použijeme hlavu 35. Podepíšeme dohodu, všichni, podle které vám dám jméno muže, co zavraždil soudce Fawcetta. Vy ho seberete, budete ho vyšetřovat a dělat svoje, a až ho federální velká porota obviní, já půjdu. Ten samý den. Budu převeden z Frostburgu a zmizím ve vašem programu na ochranu svědků. Už žádné další odpykávání trestu, žádný záznam v trestním rejstříku, žádný Malcolm Bannister. Dohoda bude důvěrná, zapečetěná, pohřbená a podepsaná ministrem spravedlnosti."

Dohodě s nenáviděnou FBI nestojí nic v cestě. Pachatel je vyzrazen a život za zdmi vězení se stává minulostí. Malcolm má mnoho důvodů ke strachu z pomsty a je nucen vstoupit do programu na ochranu svědků. Přežije svůj obchod?  Najde tolik vytouženou svobodu? A není to všechno tak trochu jinak?

Zdaleka to není vše, to nejlepší teprve přijde. Proto se těžko volí slova, abych nevyzradila ani kousek z podstatné zápletky. Když už se o to do jisté míry trochu postarala ukázka na přebalu knihy. Čtenářům milujícím překvapení doporučuji ji nečíst a tvářit se, že neexistuje.

John Grisham opět napsal knihu, která stojí za to. Nechybí ji napětí, ani spousta zajímavostí z právního systému. A to podstatné, ani komplexní a chytrá zápletka. Či spíše vychytralá. Trochu mi to připomnělo jeden velmi známý a výborný film z vězeňského prostředí, jehož název si nechám pro sebe. Zkrátka žádná nápověda.

Osobitý styl je největší předností Grishamových knih a nejinak je tomu i u Podfuku. Žádné pravidelně používané šablony jako u některých podobně plodných autorů, kdy po pár knihách není problém přijít na vzorec či osnovu,  podle které píší a čtení tím tak mnohdy ztrácí na náboji. Grishamovy knihy jsou naprosto rozdílné jedna od druhé a nikdy není jisté, kam se děj posune a jak skončí. Autor nesází všechno na jeden finální moment překvapení. Narážky trousí postupně, což možná někdy ubírá a na té pravé dramatičnosti v závěru, ale zase to ukazuje o to více zcela dokonalé propracování. Téměř každá kapitola Podfuku tak končí tajemnými odstavci, které skrytě, po střípkách vyzrazují pointu.

Podfuk je výborný thriller, který přímo volá po filmovém zpracování, stejně jako některé předchozí Grishamovy knihy. Řečeno s trochou nadsázky, nezbývá než věřit, že kniha nebude mít vliv na úmrtnost federálních soudců v USA. Vřele doporučuji.

Autorka recenze: Eva Šamánková

„Jsme spodina, jsme nikdo, obyčejní kriminálníci oddělení od společnosti…“

Stáváme se tak svědky toho, jak se žije v chládku skoro bez kontaktu s venčím. Malcom od ostatních nehodlá rezignovat a snaží se být aktivní – učit vězně, pomáhat řediteli s rozvodem, i přestože byl vyloučen z advokacie a cítí neskonale velkou nenávist vůči vládě i samotné FBI.

Jenže všechno zas není tak černobílé, jak se zprvu zdá. Naskytne se mu možnost, dostat se ven. Spojí se proto s  nenáviděnou FBI a tvrdí, že zná vraha federálního soudce a jeho milenky.

Opravdu je přesvědčí? Dostane se tak ven, díky hlavě 35 (na ochranu svědků)? A dokáže se vypořádat s novým životem někoho jiného, aby tak zachránil své blízké i sebe samotného od pomsty obviněného?

*

Řekl bych, že mám štěstí. Má práce je jedna z nejlepších a nultí mě uklízet po jiných. Občas v kurzu historie vyučuju věžně, kteří studují jakýsi ekvivalent střední školy. Za výuku se platí pětatřicet centrů za hodinu, ale vyšší mzda mě neláká. Vzhledem k nízkému stupni gramotnosti vězeňské populace považuju tuto činnost za poměrně depresivní. Černí, bílí, hnědí – není v tom žádný rozdíl. Hrozně moc jich sotva dokáže číst a psát a já si kladu otázku, co se to s naším vzdělávacím systémem děje.
Nejsem tady ale proto, abych napravoval vzdělávací, právní, soudní nebo vězeňský systém. Jsem tady, abych přežil každý další den a uchoval si přitom co nejvíc sebeúcty a důstojnosti.

…

„Už někdy někoho zabil?“
„Pokud vím, tak ne. Na to máme lidi.“
„Proč utekl z vězení?“
„Byl jste někdy ve vězení?“
„Ne.“
„Já taky ne, ale znám spoustu chlápků, co si něco odseděli. Každý chce ven.“

*

Nevím, co jsem od díla očekával. Nemohu proto říct, že jsem přímo zklamán, ale pro příště dám asi Johnu Grishamovi košem, a to i přestože mě zaujal nadějný začátek z pohledu hlavního hrdiny ve vězení. Možná to chtělo více napětí, snad jiné pojetí.

Autor recenze: Josef Němec